Podle Petra Robejška nám vládnou lidé, kteří jsou k tomu sice nominálně kompetentní, ale fakticky nikoli. „Jejich problémy spočívají v tom, že používají špatnou metodu vládnutí; a když říkám ‚nám‘ a ‚my‘, myslím tím zejména evropské státy a Českou republiku,“ řekl na úvod sociolog Robejšek. Definoval zároveň základní sektory, kde elity působí – politiku, podnikatelské a lobbistické organizace a mediální oblast. Pro všechny je ale společný a typický některý z druhů dezorientace, což podle Petra Robejška elitám brání v plnění jejich základního úkolu – sloužit jedinému dosažitelnému cíli – a sice zajistit přežití národa. „Je povinností těch nejlepších tomuto cíli sloužit, elity mají mít spíše defenzivní roli a úkolem je hlavně, udržet loď na hladině‘. Žádné světlé zítřky nebo snové cíle. Západní demokracie se ale dostaly do rukou dezorientovaných elit, které odmítají odpovědnost. Jsou to například bankéři, kteří riskují na úkor společnosti, nebo intelektuálové, kteří definují nedosažitelné cíle, vynucují si jejich dosažení a zakazují diskusi o nich. Připomíná to platónskou představu republiky moudrých, kde vládnou ti, kdo na to mají, a ostatní mohou jen poslouchat a být vděční,“ popsal východiska svých úvah Petr Robejšek.

Politická korektnost je ďábel

Petr Robejšek kritizoval zejména představu, že jsme jako společnost schopni rozpoznat a kontrolovat všechny zákonitosti a ve finále poznat vše důležité a zařídit se podle toho. „Tváříme se, že současný problém spočívá pouze v tom, že dosud nevíme dost, ale samozřejmě se to jednou dozvíme, a pak budeme vše optimálně řídit. Příklady dezorientace v ekonomické oblasti spočívají třeba v iluzi, že jsme schopni efektivně řídit velké celky, nadnárodní organizace a firmy. Vytvořit je umíme, řídit ale ne. Elity totiž nechápou, nebo spíše nechtějí vzít na vědomí, že v každém procesu jsou některé proměnné silnější; a kromě toho je spousta vedlejších, které jsou pro výsledek nepodstatné. Hledání toho podstatného je překrýváno představou, že všechno je více méně stejně důležité, tak argumentuje postmodernismus, vše tedy lze zrelativizovat,“ vysvětlil Petr Robejšek.

Další případ dezorientace elit podle něj spočívá v nepochopení nutnosti správného pojmenování problémů. „Abychom mohli realitu poznat, musíme ji pojmenovat pravými jmény. A ne místo toho jen tabuizovat určité myšlenky, pojmy a problémy jen proto, že se nám nehodí do našeho světonázoru.

Tendence vytěsňovat z reality věci, které se nám nehodí, je všudypřítomná a známe ji pod všeobecným pojmem politická korektnost. Politická korektnost je ale pro každého, kdo se zabývá vědou, ztělesněným ďáblem. Ona totiž už poznáním disponuje a jenom nám říká, které poznání je to správné podle toho, co se právě hodí,“ kritizoval politickou korektnost politolog Robejšek.