SPOLU a PirSTAN během neděle dávali jasně najevo ve sdělovacích prostředcích, že vláda s hnutím ANO pro ně nepřipadá v úvahu. Obě koalice rychle podepsaly i memorandum o vůli sestavit vládu a o tom, že nebudou jednat s dalšími stranami.

„Trochu se opakuje situace z roku 2017. Hladovění v opozici zřejmě zase žene hrdiny těchto voleb k rozdělování ministerských úřadů, aniž se dohodli o předsednictví Poslanecké sněmovny, rozdělení klubů a uzavření dalších nutných dohod, aby PS mohla řádně pracovat,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Pokud si ovšem nemyslí, že vítěz bere vše a těm druhým nedovolí nic jiného než sedět v jednacím sále a přihlížet. A k tomu, abychom mohli mluvit o demokracii, nestačí, když se budeme za demokraty označovat jen my a ti druzí budou extremisty, populisty, nacionalisty a myslet i, že je tím urážíme,“ dodal.

Zbořil také připomíná: „Málo platné ANO 2011 je vítězem voleb, protože rozhoduje počet mandátů a nikoliv procenta. Až po zasednutí do poslaneckých lavic se ukáže, kdo s kým chce sedět a kdo s těmi druhými dokonce ani nechce mluvit. Nechť se předběžné rozhovory vedou a dohody uzavírají, ale před očima veřejnosti a nikoliv někde za rohem nebo na Vikárce, jak bývalo zvykem. Nemusí to trvat dlouho, ale z očí do očí by si to měli říct a neposílat si vzkazy prostřednictvím zuřivých reportérů.“

ANO chce naopak jednat se všemi kromě Pirátů. „V Poslanecké sněmovně se má docházet ke společným rozhodnutím, i když jsou negativní. Když se Henry Kissinger sešel s Goldou Meirovou a Anwarem Sadatem a oba mj. odpověděli na stejnou otázku, zde chtějí vyjednávat ‚ne‘, oznámil světu, že našel společný základ pro další rozhovory. To byl ovšem Kissinger a ne hašteřivý reprezentant vůle českých občanů,“ podotýká Zbořil.