Herečka Anna Geislerová má za to, že lidé na venkově jsou buď neinformovaní, nebo pod dezinformačním tlakem, tudíž nejsou v souladu s myšlenkami Milionu chvilek, které ona podporuje. A proto je potřeba za nimi jezdit a mluvit s nimi. Je to správný předpoklad?

Otec Aňi Geislerové Petr byl můj spolužák na orientalistice FFUK. On dělal japonštinu a já indonéštinu, a ačkoli jsme byli dobří přátelé skoro až do jeho posledních dnů, vím, že to s ním doma neměli lehké. Přestože pracoval pro japonskou informační agenturu, oba jsme sdíleli osud tak trochu na okraji společnosti 70. a 80. let. Oba nás to poznamenalo a obě naše rodiny na to dost podobně doplácely. Proto jsem opatrný a snažím se, abych někoho posuzoval nebo odsuzoval podle absolutních morálních kritérií. Jen bych chtěl na okraj některých nešťastných výroků dnešní herečky Aňi ji a ostatní podobně uvažující informovat, že sice jsem pod desinformačním tlakem propagandistů a agitátorů Milionu chvilek, nejsem zase tak úplně neinformovaný, a přesto nesdílím myšlenky „Milionů“. Jednak si myslím, že to nejsou žádné myšlenky, ale jen drby a pomluvy, a to ještě dost nepůvodní, ale také proto, že nechci „být v souladu“ s primitivními hlupáky a hulváty, kteří ji v jejím sociálním okolí zřejmě nevadí. A pokud si nechá poradit, doporučuji ji, aby na ten „venkov“ raději nejezdila, není listopad 1989 a mohla by se dočkat různých zklamání.

Do regionálních demonstrací se zapojili i různí jiní umělci. Herec Vladimír Polívka v Liberci pravil: „Ty svině nás chtějí rozdělit. A docela se jim to skoro podařilo. Ale tenhle rok po celé zemi je jasný důkaz toho, že jsme hrdý národ a že se nenecháme rozdělit tady tím hovadem ani tím druhým. Tady je tisíc lidí. Výborně. Takže na Letné bude 26. června tři sta tisíc lidí, další rok tam bude pět set tisíc lidí a až se definitivně naserem, tak půjdeme na ten Hrad.“ Co k takové rétorice říci?

Pokud je tento pan Polívka příbuzný s Bolkem Polívkou, mohl by se ho zeptat, jak je to s dotacemi a dluhy na Moravě v Olšanech a jaké úsilí to stojí, dát je do pořádku. A pokud není, pak bych si jen dovolil říct mu, že má docela zvláštní slovník, připomínající nám spíše šatny některých divadel nebo prasečí chlívek. Pokud jeho slova o půlmilionu rozzlobených, kteří chtějí dorazit na Hrad, zřejmě „přes spáleniště, přes krvavé řeky“, myslí vážně, zdá se mi, že přiznal trochu dříve, než měl, oč jemu a dalším komparzistům této nepěkné frašky vlastně jde. A pokud toto jsou myšlenky, které slovy Aňi Geislerové, jsou v souladu s myšlenkami Milionu chvilek, pak bude nejen pro mne, ale jistě i pro jiné obtížné očekávat od této party nějakou budoucnost. Anebo ano, ale pak to nebude ta liberálně demokratická, spíše jen ta lidově demokratická. A tu jsme tu již jednou měli.

Jak zatím obecně hodnotit úspěch projektu Milionu chvilek? Dal Česku budoucí politickou osobnost v podobě lídra Mikuláše Mináře? Nebo jde jen o prodlouženou ruku liberálních stran? Jinak, šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl má za to, že demonstrace neposílí TOP 09 a STAN, ale Piráty. 

Protože i mezi účastníky této mobilizace je možné zaslechnout hlasy, které mluví o „použití manuálu listopadu 1989“, dovolil bych si poznamenat, že zatím jde jen o dobře připravený plán politické a sociální mobilizace a že tehdy v listopadu jeho uskutečňování vedly nejen mimořádné osobnosti s podporou informačně bezpečnostního zákulisí, ale spontánně se k němu připojovali představitelé různých vrstev společnosti A konec konců skoro všichni čelní představitelé tohoto hnutí nepostrádali kinder stube. Také za sebou nevlekli ta opotřebovaná politická těžítka, jakými jsou dnes Mirek Topolánek, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek aj. I domýšlivost a hysterie pana Mikuláše Mináře jsou nesrovnatelné s kýmkoli z členů koordinačního centra OF. Proto se můžeme přidat k těm, kteří upozorňují, že také půjde o to, komu se podaří antibabišovský étos vytunelovat. Skoro bych souhlasil s panem Pleslem, že vše bude ku prospěchu Pirátů, ale k těm poraženým bych připojil ještě ODS a KDU-ČSL. Myslím si, že by tomu tak bylo, i kdyby se pan Minář se svými loutkovodiči rozhodl pro „podzimní radikalizaci mas“ díky podobné akci, jako byl v listopadu 1989 případ Martina Šmída.

Václav Klaus ml. představil svou politickou stranu a rozdal několik rozhovorů. Navozuje zatím jeho politický projekt dojem, že bude úspěšný? 

Myslím, že s odhady úspěchu nebo neúspěchu Trikolóry bychom měli být opatrní. Co si snad můžeme dovolit myslet už dnes, je, že ODS tato vnitrostranická vzpoura nic dobrého nepřinese. Z historických zkušeností u nás doma víme, že většinou frakční boje oslabovaly jakékoli strany a obvykle hned v prvních volbách přinesly neúspěch oběma frakcím. Už jenom proto, že frakční pomluvy s sebou nesou odsouvání stranického programu z očí veřejnosti, a proto byť jen dočasnou ztrátu důvěryhodnosti hlavních reprezentantů obou znesvářených skupin.

Poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna chtěl se svými příznivci Nočních vlků položit věnec v lidickém památníku. Nebyl vpuštěn kvůli transparentům v azbuce. Jde o korektní postup vedení památníku? 

Kdybychom neznali rozhodnutí Ústavního soudu v případu zákazu vstupu ruských turistů do hotelu nebo restaurace v Ostravě a vyjádření jednoho senátora a hned několika předních českých politiků o tom, kdo v roce 1945 osvobodil nebo „dobyl“ Československo, mohli bychom si myslet, že jde jen o nedorozumění dvou vzájemně se provokujících občanů ČR, kteří buď mají, nebo nemají rádi, jak se dnes říká, Rusy. Doufejme, že toto uvažování neskončí nápisy, které budou kostrbatým překladem: „Nekupujte u Židů!“ 

V roce 1946 nebo 1947 nás rodiče vzali do Lidic, byly tam ještě ty provizorní kříže z ohořelých klád a stáli tam čestnou stráž českoslovenští vojáci v uniformách ČSA a také čsl. armádních jednotek z Východu a ze Západu. S nimi stáli čestnou stráž vojáci Rudé armády, a tehdy nevadily ani srp a kladivo a rudá barva praporů. Snad už se nedočkám toho, že tam budou stát čeští příslušníci dnešní divize NATO Wallenstein, která má, zřejmě náhodou, stejné jméno jako ta poslední z SS-Waffen, která opouštěla v roce 1945 Prahu.

Na Staroměstském náměstí se odehrávají scény kolem znovuvybudování Mariánského sloupu. Jde o téma „okurkové sezony“, nebo zásadní střet mezi věřící a ateistickou částí společnosti? 

Je to takové zvláštní naléhání na to, abychom nezapomněli, o čem všem se na Staroměstském náměstí jednalo. V Bloudění Jaroslava Durycha (jen pro zapomínající, jednalo se o katolického spisovatele, 1886–1962) o době pobělohorské je úvodní kapitola věnována tzv. staroměstské exekuci. Tak když už tam chce někdo vrátit Mariánský sloup, stržený v protihabsburském nadšení roku 1918, tak proč by se tam nemohlo postavit i to popravčí dřevěné lešení? Bylo by to takové, jak se dnes říká, vyvážené a vzpomínka, jak zde byli rituálně popraveni, rozčtvrceni a umučeni členové stavovského direktoria. Včetně Jana Jesenia, který měl na Vysokém učení Pražském stejně důstojné postaveni jako Mistr Jan Hus. Snad by se na to nějak „pražské peníze“ našly a přispět by mohla i Univerzita Karlova, nejen materiálně, ale i morálně.

Moderátor Václav Moravec mluvil o novinářské etice. Svou roli prý nechápe jako roli časoměřiče, který odměřuje stejný prostor „pro Hitlera a pro Židy“. Považuje za důležité, aby moderátor zasáhl v případě, že host pošlapává hodnoty humanismu a demokracie. Termín „objektivita“ si dle něj v Čechách každý vykládá po svém. Lze s takovými postoji souhlasit? 

Takovým slovům se v lidové slovesnosti říká „mluvit o provazu v domě oběšencově“.  Nejsem si jistý, zda pan Moravec studoval filosofii a etiku, anebo, zda měl dobrého tutora. Jestli si myslí, že „hodnoty humanismu a demokracie“ jsou něco jako zboží, které lze koupit na váhu nebo na míru na kdejakém bazaru, pak mu pro stručnost můžeme prozradit, že se mýlí. Mýlení jest lidské, horší je to ale s tím, že si zřejmě myslí, že on, zrovna on, bude umět rozhodnout, kdo pošlapává co. Nevím, zda tato slova opravdu řekl, ale zdá se, že až zase jednou budeme v zájmu humanity něco někde bombardovat a někoho zabíjet, zeptáme se u Moravců. Prozatím, jako úvod do studia, doporučuji Těžkou Barboru V+W, v předválečném i poválečném provedení.