Před letními prázdninami je na politické scéně stále živo. EK doručila do Prahy předběžné závěry svých auditů Agrofertu. Premiér Babiš je podle nich ve střetu zájmů a docházelo k neoprávněnému čerpání dotací. ČR může vracet stovky milionů do Bruselu. Jak se na předběžné závěry EK díváte?

Dívám se na ně pouze jako na návrhy závěrů neboli drafty čili dokumenty pracovní, předběžné, které právně nemají žádnou hodnotu, pouze ilustrují určitou fázi posuzování nějakého problému, jde tedy jen polotovar (o němž navíc ani není jisté, že bude někdy dotažen do právně relevantní formy).

Zajímavější je kontext, tedy únik těchto nezávazných a předběžných závěrů. Jde totiž o zjevnou manipulaci, a to stejnou jako v případě tzv. Kubiceho zprávy. Policisté tehdy doručili poslancům těsně před volbami „neodkladné cosi“ (o čem i sám Václav Havel později prohlásil, že to zcela jistě mohlo počkat až do doby po volbách!) a jeden poslanec to „cosi“ cíleně nechal uniknout do médií (a byl za to právem potrestán citelnou pokutou). Ale předpojatí či přímo zaplacení novináři každý takto „dramaticky“ uniklý pšouk vždy přijmou s nadšením, řádně ho připepří a s velkým humbukem zveřejní, a opakují ho tak dlouho, dokud páchá své hybridní dílo. Tak se i stalo. To je asi podstata té „blbé nálady“, která Havlovi přitom tak vadila.

Podle auditorů se převedením firem ze skupiny Agrofert do svěřenského fondu vlastně nic nezměnilo, audit konstatuje, že firmy jsou i nadále ovládány Andrejem Babišem. Ten to odmítá, říká, že nic neřídí, nemá na firmy vliv a prý ani nevěděl, že jeho žena má ve svěřenských fondech nějaké funkce. Je to uvěřitelné? Co o tom soudíte?

Cílená kampaň proti Babišovi – bude-li pokračovat tímto stylem – nemůže skončit jinak než tím, že mu bude přikázáno rozdat majetek chudým, nebo co. Ti, co kritizují, že má Babiš ke svému majetku „nějaký vztah“, chtějí asi, aby neměl žádný vztah nejen ke svému majetku, ale ani k obsazování funkcí ve svěřeneckých fondech. To je fakt pikantní – chtějí, aby Babiš spáchal majetkovou euthanasii! Jinak se ty zvyšující se požadavky vysvětlit nedají. 

Kdyby jim šlo vážně o nějaké řešení „střetu zájmů“, museli by též navrhnout, jak by se Babiš mohl (po skončení svého exponovaného politického angažmá) ke svému majetku dostat zpátky (a aby v těch fondech vůbec něco zbylo). V těchto z EU navrhovaných schématech žádná taková možnost zajištěna není. Čili nejde o řešení problému, ale o házení klacků pod nohy. Trapné. Babiš se hájí, jak je to možné v situaci, kdy se zápasí ve stylu catch-as-catch-can.

Podnět k prošetření možného střetu zájmů loni do Bruselu poslala česká pobočka Transparency International spolu s Pirátskou stranou. Premiér mluví o udavačství a zrádcích, kteří „práskají“ na vlastní zemi do Bruselu. Z druhé strany, pokud existují podezření související s fondy EU, neměla by to EU také řešit?

Autoři podnětů se zřejmě řídí starým pořekadlem, že „teplý bonz je lepší než falešné přátelství“. No, budiž, je to staré dilema. Zvolené řešení ale zcela zjevně není motivováno morálními, nýbrž zištně politickými důvody.

Pokud existují podezření související s porušováním pravidel EU, měla by je řešit EU. Pokud existují podezření související s porušováním českých zákonů, měly by je řešit české trestněprávní orgány. Nemohou je řešit ty unijní, jak přesvědčivě napsal na svém blogu profesor Jiří Chýla. To je útok na suverenitu státu, což je jev, který výslovně spadá (§5/1a zákona č. 153/1994 Sb.) do kompetence BIS. A její činnost kontroluje v první řadě vláda.

Ať už se Andrej Babiš něčeho dopustil, nebo ne, nebylo by lepší, kdyby post premiéra někomu přenechal a počkal, až se všechno vyřeší? Obvinění a podezření jsou závažná a jde o obrovské sumy. Dříve politici odstupovali kvůli mnohem méně významným záležitostem…

Zní to hezky, ale to by mohl čekat také až do svatého Dyndy. Myslím, že ty případy, kdy politici odstupovali, se týkaly věcí, které byly prokázané, anebo nehájitelné. Tak tomu není – podle mého mínění –  v Babišově případě. Vycházím z toho, že jde o pokračování v řadě ataků na Babiše, a ty ataky jsou takového druhu, že člověka chtě nechtě staví na Babišovu stranu, pokud tedy nechce, aby tyto strašidelné praktiky ovládly náš politický, ale i společenský život.

Jezdil jsem pečlivě do Bratislavy na ty soudy ohledně Babišovy registrace ve svazcích StB a viděl jsem ty tlaky z Prahy, ty fámy a hoaxy, co se kolem toho vyrojily a rojí se neustále. Fejkometčíci neustále lžou, že Babiš prohrál svůj proces a zcela ignorují skutečnost, že slovenský Ústavní soud pouze zrušil pasivní legitimaci žalovaného ÚPN (čímž udělal díru do slovenského právního systému).

Pokud někdo v této souvislosti pronáší jakési hlubokomyslné úvahy o nevěrohodnosti svědčících bývalých příslušníků StB, nechápe zřejmě, že jsou stoprocentně anulovány předpokladem, že titíž svědkové, když ještě byli příslušníky StB, byli naopak věrohodní, když psali své záznamy do svazků.

Z tohoto důkazního klinče by se daly vyvodit pouze dva velmi paradoxní závěry. Za prvé, že údajně zločinná StB měla tehdy na charakter svých příslušníků tak příznivý vliv, že se jejich záznamům dá věřit i dnes. Za druhé, že doba „nově nabyté svobody“ charakter těch – nyní již bývalých – příslušníků tak pokazila, že už jim není možno věřit vůbec nic.