Bezpečnostní analytik Jan Schneider vyzývá, aby se krize s šířením koronaviru a její řešení neoznačovalo jako válka a boj a podrobně vysvětluje důvody, které ho k takovému přesvědčení vedou. Podle Schneidera je potřeba zachovat chladnou hlavu a do nejvyšší možné míry si udržet standardní životní návyky a rutinu, protože obava, strach a obecně zeslabaná psychika v organismu vede ke snižování imunity a tedy v současném případě k větší náchylnosti nakazit se koronavirem.

Podle jeho slov se také během koronavirové krize ukázalo, které profese jsou skutečně potřebné a nezbytné. "Můžeme jen doufat, že se nejen lékařům, ale všem příslušníkům Integrovaného záchranného systému dostane patřičného společenského ocenění, které nebude mít pouze chvilkové trvání. Můžeme si jen přát, a je to z velké míry i na učitelích, aby mladí lidé v těchto společensky nezbytných profesích našli své vzory, které by právem a trvale vytěsnily nejen všechny ty nuly a nýmandy a hvězdičky, ale i takzvané celebrity. Nikdo po nich v době krize ani nevzdechl, protože lidé mají reálné starosti," píše Schneider.

Kromě toho prý krize oddělila tzv. zrno od plev. Vláda bude muset, jak Schneider dále uvádí, přehodnotit do budoucna své priority a na přetřes by měla přijít i role Evropské unie. "Svět po koronaviru bude jiný," dodává a vysvětluje, co všechno snad lidstvo pochopí a co se změní.

Jan Schneider: NEJSME VE VÁLCE

Někdo říká, že jsme ve válce. Tu by však musel někdo vyhlásit někomu, koho lze porazit. My ale čelíme viru, který nemůžeme porazit: vyhýbáme se mu, chráníme se před ním, utíkáme před ním, posilujeme se před ním, snažíme se mu ztížit rozšiřování a zmenšit příležitosti k uplatnění. Prostě se snažíme odolat s co nejmenšími škodami, abychom se mohli co nejdříve dát zase do kupy (odborníci v této souvislosti hovoří o schopnosti resilience).

Ve válce bychom mohli uplatnit všechny drahé vojenské akvizice – od chladných dýk průzkumníků přes kanóny až po nadzvukové stíhačky. Proti virům však můžeme použít pouze skvělé vojenské lékaře a neméně výtečné útvary ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení, k souvisejícím opatřením pak dílčím způsobem i některé další armádní jednotky.

Ve válce se těžko můžeme vystříhat válečných emocí. Ty však mohou být až fatálně kontraproduktivní v případě, kdy jde o imunitní odolnost, na niž má velký vliv psychická vyrovnanost. Lepším vzorem chování je pro nás velmi atypický případ obyvatel bombardovaného Londýna, kteří – seč to šlo – dodržovali své zvyky, včetně čaje o páté, Hitlerovi navzdory, a nenechali si vnutit válečnou psychózu.

Z tohoto pohledu pak lze jako velmi státnický a moudrý hodnotit projev prezidenta Zemana, který vyzval obyvatele, aby se vyhnuli extrémům, tedy jak zlehčování epidemie, tak na druhé straně panice a strachu, který oslabuje.

CO BY SE TOTIŽ MOHLO STÁT