„Já si Karla Gotta vzpomínám ještě z doby, kdy se učil (tuším na elektrikáře) v novovysočanské Fišpance. Pamatuji na jeho první úspěch v různých soutěžích a také impozantní nástup na jeviště Semaforu, po odchodu Matušky, Pilarové aj. Potom ta léta po boku Jiřího a Ladislava Štajdla a konečně i první úspěchy v zahraničí,“ popisuje politolog Zdeněk Zbořil. „Vladimír Dvořák jednou srovnával Karla Gotta s Waldemarem Matuškou, ve své době dvě mimořádné stars ve svém oboru, a řekl, že „Gott je Bůh a Matuška je Waldemar.“ To platí dodnes, i když se doba změnila a oni se měnili s dobou. Oba mi ale připadali mezi českými někdy víc, někdy méně zábavnými písničkáři jako pěvci. Nakonec se znelíbil době, která žádné nové hodnoty nevytvořila, a začalo vadit, že už před patnácti léty Karel Gott upozornil na nebezpečí nevolených elit. A dokázal se od nich distancovat. Rozdával radost v nelehké době a na tom balkonu Melantrichu v roce 1989 stál vedle Karla Kryla právem. A přání k narozeninám? Aby si nevšímal českého národního sportu – závidět a pomlouvat. Dokonce, i kdyby měl zůstat sám, neznamená to nic jiného, než že je svobodný,“ vzkázal.

V neděli oslavila legenda naší populární hudby 80. narozeniny. A někteří si nebrali servítky. „Úspěch v jedné pracovní oblasti vůbec neznamená, že se jinak nebudete chovat poblázněně, nebezpečně. Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a ‚Parlamentní‘ listy dohromady. Je to smutný konec,“ poznamenal na sociální síti Jakub Janda z Evropských hodnot. „Je zvláštní, že servítky si neberou zejména ti, kterým se z úst doslova valí splašky. A to, že to dělá právě pan Janda, jen dokazuje, že v jeho společnosti ‚nejméně nadaných z nenadaných‘ je nám ctí nebýt. Jak napsal Shakespeare: …už nevidět, jak je bita ctnost a vynášena nicka přeubohá…“  pokud nám to ovšem pan Janda dovolí,“ glosuje Zbořil.

Zařadil se mezi „zběsilé“

Hudební kritik Jan Rejžek před časem vzpomínal pro Seznam Zprávy na Karla Gotta v souvislosti s tím, jak jej zpěvák odmítl, když sbíral podpisy pod petici Několik vět. Rejžek podle svých slov čekal na mistra v průjezdu u měsíčníku Gramorevue, kam nesl pozvánku na své tehdejší padesátiny. „Znali jsme se, říkal jsem mu, že je tu taková petice a že asi ví, o co jde... A on povídá: za prvé, v tomhle smradlavém prostředí u popelnic, to opravdu ne. A víte, co se děje s Hankou Zagorovou, to opravdu nejde,“ vzpomíná Rejžek na Gottova slova. Gott tehdy petici na rozdíl od jiných umělců nepodepsal. Naopak podepsal Antichartu. Rejžek nebyl jediný, který připomíná Gottovo působení za minulého režimu.