Člověk nechce být cynik, když jde o tak vážné věci, ale pobavila mě informace, že bratr mrtvého lídra Daeše Bagdádího jezdil úplně v pohodě do Istanbulu na jakési kontrolní schůzky. Jak je možné, že unikl Erdoganovu policejnímu státu? Jinak, zdá se, že už nebudeme za dezinformátory a Putinovy agenty, když budeme uvádět náznaky, jak přesně Turecko spolupracovalo s Daešem. Můžeme to čtenářům osvěžit, když už se to teď „smí“?

V první řadě bych chtěla připomenout, že do Istanbulu – a Turecka obecně – zcela volně a pravidelně jezdili během války v Sýrii nejspíš všichni velitelé džihádistických skupin ze Sýrie. V hlavě mi utkvěl třeba velitel Islámské armády Zahrán Alúš, jehož bojovníci po mnoho let ostřelovali Damašek raketami z předměstí v Dúmě. Ten byl v Istanbulu často a rozdával tam rozhovory americkým médiím, v nichž se chlubil, jak skvělou schůzku s řídícími důstojníky ze CIA zrovna měl a jaké zbraně a peníze mu zase slíbili. Chci říci, že Turecko bylo po většinu války v Sýrii jakýmsi operačním válečným střediskem, kde všichni, kdo chtěli svrhnout vládu v Sýrii, dojednávali vše potřebné. 

Ale zpátky k Bagdádímu. Myslím, že nebylo až takovým tajemstvím, že přes Turecko do Sýrie směřovalo 90 procent všech islámských fanatiků, kteří se následně účastnili bojů, stejně jako není tajemstvím, že Turci s nimi spolupracovali, protože bez jejich souhlasu by hranici, natož se zbraněmi, nikdy nepřekročili. A současně není tajemstvím, že Turecko tím pádem spolupracovalo i s Daešem, přičemž od něj mimo jiné nakupovalo i ropu, kterou těžil ze syrských vrtů na východě země – než vrty obsadili „američtí“ Kurdové a začali ji prodávat (mimo jiné) rovněž Turecku, i když přes irácký Kurdistán. Ironie. Mimochodem, nitky zisků z ilegální syrské ropy prodávané Daešem podle některých zdrojů vedly až do Erdoganovy rodiny. Řeč je o stovkách milionů dolarů. Možná i proto americké nálety fakt hodně dlouho neuměly trefit žádný z hodně dlouhých konvojů daešáckých cisteren, které se táhly pustou pouští, jako pěst na oko…