Tak na Slovensku zvítězila slušnost a spravedlnost, čteme v našich médiích. Jak vnímáte výhru Zuzany Čaputové? Závidíte Slovákům? Jak se díváte na ty „záviděče“? Stydíte se za našeho prezidenta? A myslíte, že Čaputová ohrozí naši spolupráci v rámci V4?

Mně to čím dál víc připomíná dětskou pohádku. Kiska -- a nejen on – mluví o tom, že Čaputová „bojuje proti zlu“, americká média do takové pohádkové klasiky „dobro proti zlu“ přidávají trochu Hollywoodu a píší o „slovenské Erin Brockovich“… Je to k uzoufání, že se demokracie dostala do takhle slaboduchých dimenzí, které postačují, aby média dokázala z kohosi udělat „někoho“ a popsat přitom celý ten složitý svět kolem nás jako prostý boj „dobra proti zlu“. Obecně se tak nějak předpokládá, že kandidáty typu paní Čaputové volí lidé s vyšším vzděláním, že? A to jim při jejich slovutném IQ taková rétorika nepřijde podezřele zjednodušující, až dětinská? Fakt by mě zajímalo, kam až tenhle infantilizující trend může jednou zajít. Nebo spíš, kam až budeme ochotni spadnout…

Už jen proto to paní Čaputové nezávidím, protože má nejslabší mandát mezi slovenskými prezidenty a současně se od ní chtějí zázraky na pomezí hrdinné Johanky z Arku a pohádkové víly Amálky. Bude zajímavé sledovat, co všechno z toho postupně vyleze. A jestli ohrozí spolupráci v rámci V4? No z logiky věci a všeho toho, s čím ji kdosi nechal zvolit, musí Visegrád ochromit. Nemůže být přece „věrná“ svým proklamovaným heslům a současně spolupracovat s Orbánem nebo s Poláky. To by přece nedávalo smysl, ne?  

Erdogan uspořádal volby, ale nedopadly úplně přesně, jak by čekal. Lidé asi neocenili trvale stagnující životní úroveň. Jak vážné je nebezpečí, že špatné výsledky „doma“ se bude pokoušet Erdogan napravit nějakou akcí „venku“? A co vlastně dále plánuje s Afrínem, tedy kusem Sýrie, kterou má pod kontrolou? Jaké je jeho současné rozložení vztahů mezi USA, Evropou a Ruskem?

Ty místní volby byly svým způsobem osvěžující. Zatímco na Ukrajině se volilo mezi třemi favority se stejným programem a na Slovensku mezi dvěma kandidáty s proevropskými postoji, tak alespoň v tom Turecku se konal skutečný souboj mezi idejemi. A fakt že Erdoganova strana AKP prohrála v největších městech a volební komise nyní kontroluje těsné výsledky hlasování v Istanbulu, paradoxně naznačuje, že v Turecku – bez ohledu na všechno, co se o „sultánovi“ Erdoganovi už všechno napsalo a řeklo – dál funguje demokracie. 

Už jen proto si nemyslím, že by si nyní musel Recep Erdogan nějak „napravovat reputaci“ akcemi „venku“. Koneckonců, vzpomeňte si třeba na „oranžovou vlnu“ z našich voleb, která taky neměla na vládu a její fungování větší vliv. Současně ale platí, že další volby Turecko čekají až někdy za čtyři roky, takže se Erdoganova vláda může na ty „vnější akce“ opravdu víc soustředit, a to už „bez vyrušování“. A taky že dopředu oznámila, že právě až nyní, tedy po volbách, hodlá začít rozhodně řešit „kurdský problém“ na severovýchodě Sýrie. 

A možná toho bude víc, protože USA právě v den voleb, které Erdogan sice vyhrál, ale ne tolik, jak by chtěl, zrušily veškerou spolupráci s Tureckem na projektu stíhaček F35. Nejspíš to mělo vyznít jako pohlavek, který měl Erdoganovi ukázat, že není všemocný, ale otázkou je, jestli ve finále spíš na místo k poslušnosti nedovede Erdogana jen k prohloubení příkopů mezi Tureckem a USA (a Západem obecně). Už i proto by se možná mohlo nyní konečně urychlit „řešení“ syrského Idlíbu, který je u hranic s Tureckem a v moci Al-Káidy… 

Uvidíme, co bude. Svět obecně jako by čekal, s čím „po Muellerovi“ přijde Trump. Teď zrovna je velezajímavá výměna názorů mezi Tureckem a USA. Prý že si mají Turci vybrat mezi ruskými S400 a členstvím v NATO, hrozí viceprezident Pence. A Turecko mu vrací stejnou mincí, že si jako USA mají vybrat mezi Tureckem a „teroristy“, čímž jsou v tureckém politickém slovníku míněni Kurdové…  

Volby byly i na Ukrajině, kde do dalšího kola postoupili komik Zelenskyj a prezident Porošenko. Jaký přesně má Zelenskyj vztah k oligarchovi Ihoru Kolomojskému? Chce se Kolomojskyj Porošenkovi pomstít za to, že ho vyhnal z Dněpropetrovsku i z některých jeho ekonomických aktivit? Co Zelenskyj vlastně prosazuje tak zázračného, že ho lidé volí? 

Všechno nasvědčuje tomu, že si oligarcha Kolomojskyj vybral Zelenského jako svou figurku v boji proti Porošenkovi. A nejde o žádnou politiku, jen o přístup ke zdrojům, jen o další střet mezi oligarchy, což je ale obecný rys drtivé většiny ukrajinských voleb. Nechci tipovat, kdo vyhraje ve druhém kole, protože Porošenko do voleb vrazil už stovky milionů hřiven, prý nejvíc ze všech prezidentských kandidátů, co jich zatím Ukrajina měla, a to by se asi mělo někde projevit. Na druhou stranu se mi zdá, že obyčejní Ukrajinci zatím volili spíše Zelenského, protože to od pohledu není hamižný mamonář, a co víc, jeho komediální skeče v rámci projektu Kvartal 95 jsou opravdu skvělé. Člověk se zasměje, i když nezná všechny reálie. A prezidentský kandidát, který je sympatický, mladý a dokáže už jenom svým zjevem vyloudit lidem na tváři úsměv, má samozřejmě velké šance na triumf. O moc víc nyní nejde. Ale pokud by vyhrál, je otázkou, co dál. Respektive, jaké plány má Kolomojskij. Ale aspoň bychom se přitom možná taky zasmáli a tentokrát humoru, a nikoli Porošenkovým trapnostem…  

Když už jsme u té Ukrajiny, tak lze zpozorovat nějaké konkrétní přísliby ze strany Západu, že něco dodá, daruje, pomůže apod? Anebo jde jen o slova podpory? A jinak, velmi aktivní je u nás ukrajinský velvyslanec Perebyjnys, který dopisem vyhuboval šéfredaktorovi MF Dnes Jaroslavu Pleslovi, že jeho noviny píšou o Ukrajině jen a jen negativně. Co byste asi řekla panu velvyslanci, kdyby takový dopis poslal vám?

Západ nad Porošenkovou Ukrajinou zlomil hůl a je vcelku jasné, že slova podpory, která přicházejí namísto někdejších slibů, už musejí znervózňovat i samotný Kyjev. Nicméně, dali se „na vojnu“, musejí to dobojovat až do konce a netvářit se přitom zrazeně. Nad tím vším se samozřejmě vznáší otázka, jestli lze na Ukrajině, kterou pevně ovládá několik – pravidelně se střídajících -- oligarchických klanů, vůbec prosadit nějaké reformy. Po oranžové revoluci a po tzv. majdanu už se o tom dá s úspěchem pochybovat. Takže „kam s ní?“… Přinejmenším USA ale Ukrajinu potřebují k tlaku na Rusko, a tak ji jen tak neopustí. Bez ohledu na to, jak se bude dařit, či spíš nedařit prostým Ukrajincům ve své vlasti. 

A kdyby mi přišel dopis od pana Perebyjnyse? Mně už dopisy vůbec nechodí, a tak bych asi nejspíš při pohledu do poštovní schránky zvolala něco jako „helemese, pen friend!“.

Veliké mrzení mají nepřátelé Ruska z toho, že Donald Trump uznal syrské Golanské výšiny jako izraelské území. Obávají se, že když Golany, tak by jednou také mohl být uznán ruský Krym. Je to důvodná obava? Je to srovnatelné?

Předně je důležité mít na paměti, že Trump „dal“ Golany sice formálně Izraeli, ale ze všeho nejvíc premiéru Netanjahuovi, aby mu umožnil získat před volbami nějaké body navíc. Zatím není moc jasné, jak se vše bude vyvíjet dál po právní stránce, protože nikdo jiný, než osobně Donald Trump, jeho zeťák Jared a ministr zahraničí Pompeo, syrské Golany za součást Izraele nepovažuje. A ano, jistě, silně tím rozkolísal situaci kolem území s podobným osudem, ať už bude řeč (namátkou) o Tibetu, Kosovu, Jižní Osetii a Abcházii, pomalu to platí už i pro Palestinu... I když všichni spíš skloňují ten Krym, protože kolem něj se samozřejmě strhla „největší mela“. Jestli je to srovnatelné? No, Krym Ruské federaci aspoň kdysi patřil, než přišel Chruščov a přiklepl ho mýrnyx dýrnyx Ukrajině, ale Golany izraelské nebyly nikdy…  

Migranti, které vylovili z moře u libyjských břehů, se nechtěli vrátit do Libye, tudíž loď regulérně unesli a pluli do Itálie. Česká televize to uvedla tak, že „uprchlíci převzali kontrolu nad plavidlem“. Stalo se to již terčem vtipů. Co říci na tuto formulaci?

Upřímně, je to vlastně jen hra o slovíčka. Jestli má někdo chuť se na něčem podobném vozit a točit, každý den mu najde spousty podobných příkladů a záminek k rozčilování. Ale jakmile s tím rozčilováním jednou začnete, už nikdy neskončíte. Mě osobně to už nechává v klidu.

Televize Prima, s níž spolupracujete, oznámila vytvoření plnohodnotného zpravodajského kanálu ve spolupráci se CNN. Liberálové už píší protestní dopisy do Ameriky, aby nahlásili, že Prima je přeci „protidemokratická“, „extremistická“ a „xenofobní“ televize. A zastánci alternativy se zase bojí, že CNN udusí „zlobivou“ Primu svými pravidly. Pojďme to rozseknout... Jak to tedy bude?

Opravdu mě baví, jak jsme se nejprve stali národem expertů na migraci, pak jsme přidali islám, mezitím ještě novičok a teď se zničehonic každý druhý k tomu všemu stal i expertem na CNN, i když je otázka, kolik lidí třeba někdy vidělo zahraniční frančízy CNN… A dost mě fascinuje ten nápad s tím psaním dopisů do Ameriky, který jasně svědčí o tom, jak hluboce tu máme zakořeněno udavačství, a to nikoli v řadách těch „špatných“, podotýkám, ale v řadách těch samozvaně „hodných“… Na druhé straně jsou pak ti, kteří „už nikdy Primu nezapnou“, což je taky pozoruhodné. Ještě to ani první ani druzí neviděli a už jsou na barikádách a mají ve všem jasno. Proboha, lidi, klid! Počkejte si, prosím vás, na to, jak to bude vypadat, a soudy vynášejte až pak…  

Co bychom v příštích týdnech měli sledovat?

Nic konkrétního asi v plánu není, jak říkám, svět jako by čekal, co udělá Trump zbavený břemena konspirační aféry Russiagate…