Lídr konzervativců Boris Johnson, který sliboval, že dotáhne brexit do konce, dostal velmi silný mandát. Naproti tomu opoziční labouristé, kteří se pod vedením Jeremyho Corbyna vyjadřovali k brexitu poněkud nejasně, utrpěli nejhorší porážku od roku 1935.

„Kdybych si mohl dovolit trochu ironie, řekl bych, že britští voliči se tentokrát nedívali na ČT 24 a podlehli úplně jiným ‚dezinformacím‘ než těm našim, českým, schváleným a jedině správným. Ale vážně. To, že jsme si v EU udělali z brexitu téma ohrožující existenci EU a snad i celé Evropy, nás zavedlo do slepé uličky zkoumání reality. Museli jsme vyslechnout takovou spoustu slov různých upovídaných expertů a politologů, že se nám ztratila politická realita země, která nás tolik zajímá a kterou nezajímáme my,“ reagoval politolog Zdeněk Zbořil.

„Výsledky těchto voleb nás možná vrátí zpět k přemýšlení, jak se britská politika a politická tradice liší od kontinentální hašteřivosti a jak může být chápána národní a státní svébytnost v zemi, kde žijí lidé s rozdílnými názory. Jako kdyby v tom bylo možné zahlédnout vzpomínku na léta před druhou světovou válkou. Obava z toho, že v evropském chaosu se může rozplynout i Velká Británie, vedla podle mého názoru k návratu k zneužívaným konzervativním hodnotám. Ačkoliv i ty se budou dnes hledat velmi obtížně. Pro Británii je to ale zřejmě zajímavější pokus než Corbynův ‚demokratický socialismus‘, který ještě několik hodin před volbami na sebe Jeremy prozradil,“ dodal.

Johnsonův volební slib „Dokončit brexit!“ se premiérovi očividně vyplatil, ovládl i obvody, které se obvykle hlásily k labouristům. Výrazný úspěch své strany komentoval Johnson slovy, že výsledek dává jeho vládě mandát, aby završila brexit a příští měsíc zemi z evropského společenství vyvedla. „EU opustíme 31. ledna, už neexistuje žádné ‚pokud‘, žádné ‚ale‘, žádné ‚možná‘,“ řekl Johnson.

„Boris Johnson není Margaret Thatcher. K jeho osobním vlastnostem patří nepředvídatelnost jeho rozhodnutí stejně jako názorů jeho politického a sociálního okolí. Proto si musíme počkat, jak rychle a jakými způsoby bude své sliby plnit. Ale ta tři slova – pokud, ale, možná – jsou pro něho velmi důležitá a zavazující. Pro Velkou Británii jistě bylo velmi obtížné na ně zapomenout,“ uvedl politolog. 
„Také to, že po třech letech vyprávění si různých legend o brexitu a ‚brexitování‘ se muselo stát něco, co je proti vůli evropského komisariátu a jeho komisařů musíme považovat za důležité. Někdo již musel po tříletém ‚ideologizování‘ říct, tady jsem a nemohu jinak. Vzdát se takového závazku, včetně 31. ledna 2020, by nejen pro Borise Johnsona ale i GB bylo důležité a nebylo jednoduché,“ dodal.

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov nad výsledky britských voleb zajásal. „Bůh opět zachraňuje královnu. I v tomto šíleném světě, kdy se zdá, že bílé je černé a naopak, Britové nezapomněli, co musí udělat, aby si zachovali vlastní identitu, práva a suverenitu, za které jejich předkové bojovali a umírali,“ napsal Petrov na sociální síti Facebook.

„Pro lidi, kteří sdílejí obdiv k britské politické tradici je to jistě důvod k radosti. Zklamání pouze ‚evropsky‘, prounijně nadšených politiků a politických komentátorů je až neuvěřitelně tragikomicky prezentované,“ uvedl Zbořil.

„Andrej Babiš to jednoduše vyjádřil ve své bezprostřední reakci na výsledky voleb. ‚Já toho lituji, pro nás je to nevýhodné, GB byla pro nás spojencem v různých jednáních…‘ V jeho slovech se skrývá realismus, který bychom si mohli také přeložit jako: a co s tím můžeme dělat? Takže žádná velká slova nebo malověrnost. Je to nějaký začátek a až ‚podle skutků poznáme je‘,“ dodal.

Možná by lidem nevadil tolik „marxismus Jeremyho Corbyna“

Na velký úspěch britských konzervativců, kteří získali absolutní většinu v 650členné Dolní sněmovně, u nás zareagovali také příznivci českého konzervatismu. „Pamatujete, jak média (včetně českých) referovala o Borisi Johnsonovi? Pamatujete statisícové demonstrace za nové referendum? Tohle není jen porážka nebezpečného marxisty Corbyna. To je i porážka mediálního ‚hlavního proudu‘ a různých tamějších ‚občanských aktivit‘. Just sayin’,“ uvedl europoslanec Jan Zahradil na sociální síti.

„Není možné přehlédnout agitaci pod falešným praporem, kterou odstartovala EK ještě v dobách Jeana-Claudea Junckera a jeho národních epigonů. A samozřejmě i propagandu velkých evropských mediálních domů, které jako celek stály na straně jednoho povoleného a v EU schváleného názoru. Ani snahy ‚politických neziskovek‘ a jejich sponzorů nezabránily projevům skutečné, nikoli uměle vytvářené občanské uvědomělosti,“ komentuje politolog.

„Možná tato ‚euro agitace‘ dotovaná z nejrůznějších veřejných i tajemných zdrojů způsobila, že orgány a instituce EU ztratily svou přitažlivost a že britské hlasování pro bylo vlastně hlasováním proti. Možná by lidem nevadil tolik ‚marxismus Jeremyho Corbyna‘ jako arogance eurounijních struktur, o kterých si dnes mnoho Evropanů myslí, že, řečeno slovy Václava Havla, jsou to nejen struktury staré, ale i temné,“ dodal.