„Asi jako hodně dnes ještě nevěřících to byl jen pro někoho nezvyklý pohyb peněz i bankéřů. Nejen v Kalifornii a ostatních státech USA, ale zejména ve Švýcarsku, před několika dny v Německu a vypadá to, že pod rouškou vládní a mediální tmy i v České republice,“ analyzuje uplynulé dny politolog Zdeněk Zbořil. „Ministři, bankéři a zainteresovaní občané se snaží nepanikařit, ale přece jen – ‚čeho jsou srdce plná, tím ústa přetékají‘. Ještě jsme nezapomněli na mávnutí motýlích křídel, a už se musíme dívat nejen na to, co se děje v Silicon Valley, v Bruselu, Lucemburku, Štrasburku, ale i v Londýně a ráji evropských bank a jejich střadatelů ve Švýcarsku,“ dodal.

Vládci světa financí se podle Zbořila snaží neříkat celou pravdu, někteří i trochu lžou, ale opatrnosti nezbývá ani trochu přemýšlejícím v České republice. „Jak napsal jeden z německých odborníků, vypadá to na tak velký malér, že už se tomu nedá zabránit a že jde o tak velké finanční ústavy, že se nemohou nechat padnout,“ upozorňuje Zbořil. „Skoro by se dalo nezapomenout na rakouského austromarxistu Rudolfa Hilferdinga, později nějakou dobu i ministra financí Výmarské republiky, který už okolo roku 1912 mluvil o permanentních cyklických krizích kapitalismu, a někteří jeho čtenáři si mysleli, že finanční krize se dají vyřešit tím, že stát zestátní, ‚znárodní‘ banky anebo si velké banky ‚koupí‘ stát,“ dodává. Upozorňuje, že dnes je to trochu složitější, než tehdy, „v předvečer první světové války, ale podobné vnější znaky to má“.

„‚Oborníci na peníze‘, a nemusejí to být zrovna nositelé Nobelových cen, tomu rozumějí jistě lépe než já, ale ani já si nemohu zakázat přemýšlet o tom, jaká bude budoucnost mých úspor, jaký ohled k nim budou mít čeští výběrčí daní, a když už jsme ve válce, jak říká Petr Fiala i nový náš pan vojenský prezident, jaký na ně bude mít vliv situace na frontách i v zázemí,“ uvedl politolog. „Chtělo by se říct, že také zejména, jak se o nás bude rozhodovat na summitech a setkáních hlav velemocných států a zda taková rozhodnutí budou dělat spíše ti staří a nemohoucí, nebo ti mladší, energií překypující politici. Řečeno hodně zjednodušeně, mám otázku – čím budeme platit? Dolarem, rublem nebo jüanem?“ ptá se politolog.

„Věřím, nevěřím v tomto ohledu nikomu…“

Americký ministr zahraničí Antony Blinken věří, že je možné, aby Ukrajina jednala o svých hranicích. Rozhodnutí je ale na Ukrajincích, zdůraznil před kongresovým výborem ve Washingtonu. Jakákoli mírová dohoda musí být podle něj „spravedlivá a trvalá", uvedla francouzská France24. „Věřím/nevěřím v tomto ohledu nikomu. Jak by mohli ve Spojených státech nebo ve Velké Británii, kde se nerespektují, když jde o americké nebo britské zájmy, plyn, ropu a všechno, co chudnoucí velmoci potřebují, svěřit taková senzitivní rozhodnutí, jako je samostatnost nějakého území, někomu jinému? Velmoci taková rozhodnutí nedělají. Buď si chtějí „urvat“, co jde, a když to nejde, tak to alespoň zničit,“ uvedl politolog. „Ale stejné animo, po našemu šmak, mají i ti menší a dříve velcí. V Maďarsku se považuje Trianonská smlouva za loupež podle Versailleské smlouvy, rumunská poslankyně před několika dny na půdě parlamentu prohlásila, že její země má nárok na navrácení Bukoviny, Maramureš a další menší oblasti, aby mohlo být obnovené ‚Velké Rumunsko‘. A v Polsku se o Miedzymorze nebo Trojmoří mluví také dost často. Plány ruského samoděržaví a Velkoněmecké říše také nejsou zapomenuty, a tak se nemůžeme divit americkému MZV, že k tomuto „naznačování“ také něčím přispěl,“ dodal.

Zbořil také konstatuje, že pokud na France24 řekli pravdu, ani to ovšem není jisté, pak nejde o nic nového, jen o „národní zájmy“, které ale každý „národ“ nebo „stát“ má jiné. „Dokonce se někdy ani nemohou dohodnout, co to je stát a co je to národ,“ dodal.

Čínský prezident v Moskvě. Osobní přítomnost nutná

Rozruch na mezinárodní scéně způsobila návštěva čínského prezidenta v Moskvě, svět se začíná, tak jako v době studené války ve druhé polovině 20. století, opět polarizovat. Tentokrát však proti Západu již nestojí jako hlavní země Rusko, ale Čína. Jenže dá se to takto interpretovat? „Myslím, že bychom mohli být opatrnější. To, co s jistotou víme, je jen, že čínská hlava státu přiletěla do Moskvy, tam se jednalo nebo vysvětlovalo celé tři dny, a že to jistě nebylo o tom, co se dá sdělit prostřednictvím SMS. Byla nutná osobní přítomnost, ať už pro jednu nebo druhou stranu, nejvyšších reprezentantů obou zemí s podpisovým právem, a předpokládám, že tam padla rozhodnutí, o kterých se budeme teprve postupně dozvídat z činů a skutků, podle kterých se takové věci poznávají,“ uvedl politolog.

„Ať už to bylo o vládě nad dolarem, jak si myslí příznivci jedné z jednajících stran, nebo o definování společných nebo protichůdných ekonomických zájmů, jak si myslí vlády desítek zemích mimo ‚Západ‘, nebo o Ukrajinu a Tchaj-wan, jak si myslí u nás ve Sněmovní a na Valdštejnském náměstí, to teprve uvidíme. Kdo nepatří mezi konzumenty českých audiovizuálních a papírových médií může si myslet, že jde také o otázky bezpečnosti a vedení vojenských operací. Ale to nevíme, o tom se v TV relacích nemluví. A pokud mluví, neříká se pravda,“ dodal.

Podle Zbořila by snad někomu pomohlo, kdyby se zajímal o překotný až zběsilý vývoj čínské ekonomiky, její expanzi do všech možných i nemožných koutů světa a její surovinovou nenasytnost, pro kterou mohou být zdroje Ruské federace, surovinové stejně jako vědecké stále zajímavější. „Doporučoval bych se zajímat o zprávy z Moskvy nejen v podání ČT, která nám neustále prezentuje jen Putina, Leninovo mauzoleum a věže chrámu Vasila Blaženého, a občas se podívat za tyto kulisy a seznámit se s tempem v RF probíhajících změn. Je to trochu jinak než u nás doma a v naší TV,“ dodal.

Jaká úcta je v čínském a korejském kulturním prostředí věnována kultuře

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová se o víkendu s podnikatelskou delegací přesunula z Jižní Koreje na Tchaj-wan. V plánu má také například projev na Národní tchajwanské univerzitě. „Za to paní předsedkyni chválím, alespoň se podívá, jaká úcta je v čínském a korejském kulturním prostředí věnována kultuře, vzdělání a vzdělanosti obecně. Co to je pracovitost a skromnost obyvatel obou zemí, a možná se i dozví, že nenavštívila Jižní Koreu, ale Korejskou republiku. Ta se od té Korejské lidově demokratické podstatně liší, ale to asi cestující paní předsedkyně PS ví,“ říká politolog. „Hlavně by mne na té její návštěvě zajímalo, zda se také zmíní o korejské participaci na výstavbě jaderných elektráren v ČR, která je velkým předmětem zájmu tamějších firem a podnikatelských kruhů. A jistě by jí pomohlo seznámit se tam s praxí řešení korupčních afér, která je v obou těchto zemích podstatně odlišná od té naší až příliš umírněné a dnes moderované panem MV CR,“ dodává.

Protesty ve Francii? „Tentokrát je to mnohem divočejší.“

Sledujeme vážné protesty ve Francii. Dokonce násilné. Francouzi protestují proti změnám v odchodech do důchodu. Jenže jde jen o praxi, která by nevybočovala z toho, jak Francii známe, nebo jde o vážnější situaci než v roce 2018 při akcích tzv. žlutých vest? „Tentokrát je to mnohem divočejší a alespoň podle obrazových zpráv z Paříže to vypadá, jako kdyby někdo i ve Francii ohrožoval naše ‚evropské hodnoty‘. I když víme, že ve Francii se stávkuje často a intenzivně, tentokrát je to udivující nejen v centru, ale i na ‚venkově‘. Francouzská vláda sice uhrála první kolo ‚na body‘, ale kdyby ji napadlo v rámci ‚evropské solidarity‘ zařídit to svým občanům jako ta naše, možná by už nemusela hořet jen jedna radnice,“ uvedl politolog.

Při strkanici několika desítek lidí před Národním muzeem hovořil ministr Rakušan o „protisystémových akcích“, proti kterým je nutné se bránit. A jak tohle číst v kontextu francouzského vývoje? „Pan ministr Rakušan je od prvních dnů svého pobytu v úřadu velmi bojechtivý a ve své chtivosti boje okázalý. Zřejmě nejde jenom vyvěšování uměleckých děl na fasádě jeho úřadu, ale předpokládám, že má pod svou mocí útvary a jednotky, které by se mohly chovat jako mlátičky na ulicích Paříže. Před rokem 1989 se tito mladí cvičili ve vojenských prostorech nedaleko Prahy a předpokládám, že tomu bude tak i nyní. Dokonce ani nemusí umět česky. Ono se toho moc lepšího při potírání protisystémovosti vymyslet nedá. Snad by jen měl dávat větší pozor, aby si někdo nemyslel, že proti systému je aktivní i pan MV nebo některý z jeho kolegů a podřízených,“ říká Zbořil.

„Hubu držet“ se musí…

Revoluce roku 1789, studentské protesty v roce 1968, zmíněné žluté vesty. A tak se nabízí otázka, jsou to paralely, které v souvislosti s dnešním děním obstojí? „Tvrdí se, že není nic nového pod sluncem, všechno se opakuje, ale pokaždé trochu jinak. Velcí revolucionáři, kteří vedli studentské bouře v Paříži nebo v Berlíně koncem let šedesátých 20. stol., podobně jako u nás ti z roku 1989, přešli ‚do struktur‘ a chovali se hůř než jejich předchůdci,“ uvedl Zbořil. „Daniel Cohen-Bendit, ikona pařížských barikád, řval na Pražském hradě a v zastoupení EU na Václava Klause a hrozil mu vším možným, když nebude souhlasit. Je a bude jedno s čím, ale ‚hubu držet‘ se musí. Snad v tom jsou ty vámi vzpomenuté příklady podobné. Povstání, revoluce, ale někdy i malé projevy nesouhlasu spotřebovávají ty, kteří je vyvolali, zúčastnili se jich, ale nakonec se stejně postaví do řady a srazí podpatky,“ dodal.

Zelený úděl se stal otloukánkem

Radikální nizozemští farmáři, kteří se organizovali proti snaze „snižovat uhlíkovou stopu v zemědělství“, což vede ke snižování počtu stád, uspěli v Nizozemí ve volbách. Deník Guardian se obává, zda snižování životní úrovně kvůli Green Dealu nezažehne velký odpor v některých státech Evropy. „Deník Guardian není studnice moudrosti a duchovní velikosti. Je ale pravda, že zelený úděl se stal otloukánkem. Přispěli k tomu sami jeho protagonisté a dnes se hledá, jak z toho ven. Václav Havel by řekl: jak s dítětem nevylít i vaničku. Je to ‚také volaké absurdné‘, a kdo by si v takové situaci dovoloval mluvit o budoucnosti, aniž by se za to nemusel po několika dnech a týdnech stydět?“ podotýká Zbořil. 

Evropská komise zjistila, že Evropané jedí moc hovězího a vepřového a měli by jíst více zeleniny a luštěnin. K tomu by mohlo vést zdaňování „nezdravého“ masa. „To je objev, pokud je to pravda, hodný členů EK, jak je známe. Navíc starším připomíná Nikitu S. Chruščova, který svým programem ‚Dohoníme a předhoníme!‘ šokoval celé farmářské Spojené státy a Kanadu. Blbost lidská je nesmrtelná a stále se věčně zelená,“ komentuje politolog.

Zisk ČEZ 100 mld. půjde na výstavbu silnic, dálnic, na zvyšování výdajů na obranu i na pomoc s vysokými cenami energií. Objevují se názory, že ty peníze by měly být vráceny lidem, z jejichž kapes ČEZ zisk vytáhl. „Já si to myslím také, ale znám hodně lidí, kteří dokonce ‚vědí‘, že tomu má být naopak. Tak se ta většina rozhodla, tak ať platí. Blbý je, že budu muset platit s nimi. Dravci z ČEZ jsou nemilosrdní a vládu, Parlament a ty, kteří rozhodují, mají, jak říká lid, ‚na háku‘,“ říká Zbořil.

U nás v Praze i na venkově se nedělá politika, ale politikaří se

Ministr práce Marian Jurečka se chtěl rozejít s dnes již bývalým šéfem Úřadu práce ČR Najmonem, ten si ale ministra nahrál. A z nahrávky vyplývá, že Jurečka dal Najmonovi na vybranou. Buď vše proběhne v klidu, pak by nelitoval ani po finanční stránce. Jenže pokud k dohodě nedojde, sečte mu ve služebním hodnocení všechno, co pokazil, a s tím bude těžko hledat další uplatnění. „Lidé, a zejména znepřátelení politici, se nad touto patálií zbytečně vzrušují. U nás v Praze i na venkově se nedělá politika, ale politikaří se. Nevím už odkdy, ale od 17. listopadu 1989 určitě ano. Jsou o tom natočeny stovky filmů, detektivek a zpravodajských relací. ‚Za trafiku‘ se mění názory, ideologie a třeba i přátelství, velmi snadno. Pro klidné spaní se stačí podívat na Trojanův film Toman a uvidíme, jak to chodilo hned po roce 1945. Koneckonců i ta darovaná trafika legionářům nebyla nic moc jiného než Jurečkovo všimné. Zavolat dnes to agrárnické ‚Kluci, z hrušky dolů!‘ si dnes nikdo nedovolí. Bylo by to, jak říká Vítek Rakušan, tak trochu antisystémové,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.