„Asi jako hodně dnes ještě nevěřících to byl jen pro někoho nezvyklý pohyb peněz i bankéřů. Nejen v Kalifornii a ostatních státech USA, ale zejména ve Švýcarsku, před několika dny v Německu a vypadá to, že pod rouškou vládní a mediální tmy i v České republice,“ analyzuje uplynulé dny politolog Zdeněk Zbořil. „Ministři, bankéři a zainteresovaní občané se snaží nepanikařit, ale přece jen – ‚čeho jsou srdce plná, tím ústa přetékají‘. Ještě jsme nezapomněli na mávnutí motýlích křídel, a už se musíme dívat nejen na to, co se děje v Silicon Valley, v Bruselu, Lucemburku, Štrasburku, ale i v Londýně a ráji evropských bank a jejich střadatelů ve Švýcarsku,“ dodal.

Vládci světa financí se podle Zbořila snaží neříkat celou pravdu, někteří i trochu lžou, ale opatrnosti nezbývá ani trochu přemýšlejícím v České republice. „Jak napsal jeden z německých odborníků, vypadá to na tak velký malér, že už se tomu nedá zabránit a že jde o tak velké finanční ústavy, že se nemohou nechat padnout,“ upozorňuje Zbořil. „Skoro by se dalo nezapomenout na rakouského austromarxistu Rudolfa Hilferdinga, později nějakou dobu i ministra financí Výmarské republiky, který už okolo roku 1912 mluvil o permanentních cyklických krizích kapitalismu, a někteří jeho čtenáři si mysleli, že finanční krize se dají vyřešit tím, že stát zestátní, ‚znárodní‘ banky anebo si velké banky ‚koupí‘ stát,“ dodává. Upozorňuje, že dnes je to trochu složitější, než tehdy, „v předvečer první světové války, ale podobné vnější znaky to má“.

„‚Oborníci na peníze‘, a nemusejí to být zrovna nositelé Nobelových cen, tomu rozumějí jistě lépe než já, ale ani já si nemohu zakázat přemýšlet o tom, jaká bude budoucnost mých úspor, jaký ohled k nim budou mít čeští výběrčí daní, a když už jsme ve válce, jak říká Petr Fiala i nový náš pan vojenský prezident, jaký na ně bude mít vliv situace na frontách i v zázemí,“ uvedl politolog. „Chtělo by se říct, že také zejména, jak se o nás bude rozhodovat na summitech a setkáních hlav velemocných států a zda taková rozhodnutí budou dělat spíše ti staří a nemohoucí, nebo ti mladší, energií překypující politici. Řečeno hodně zjednodušeně, mám otázku – čím budeme platit? Dolarem, rublem nebo jüanem?“ ptá se politolog.

„Věřím, nevěřím v tomto ohledu nikomu…“

Americký ministr zahraničí Antony Blinken věří, že je možné, aby Ukrajina jednala o svých hranicích. Rozhodnutí je ale na Ukrajincích, zdůraznil před kongresovým výborem ve Washingtonu. Jakákoli mírová dohoda musí být podle něj „spravedlivá a trvalá", uvedla francouzská France24. „Věřím/nevěřím v tomto ohledu nikomu. Jak by mohli ve Spojených státech nebo ve Velké Británii, kde se nerespektují, když jde o americké nebo britské zájmy, plyn, ropu a všechno, co chudnoucí velmoci potřebují, svěřit taková senzitivní rozhodnutí, jako je samostatnost nějakého území, někomu jinému? Velmoci taková rozhodnutí nedělají. Buď si chtějí „urvat“, co jde, a když to nejde, tak to alespoň zničit,“ uvedl politolog. „Ale stejné animo, po našemu šmak, mají i ti menší a dříve velcí. V Maďarsku se považuje Trianonská smlouva za loupež podle Versailleské smlouvy, rumunská poslankyně před několika dny na půdě parlamentu prohlásila, že její země má nárok na navrácení Bukoviny, Maramureš a další menší oblasti, aby mohlo být obnovené ‚Velké Rumunsko‘. A v Polsku se o Miedzymorze nebo Trojmoří mluví také dost často. Plány ruského samoděržaví a Velkoněmecké říše také nejsou zapomenuty, a tak se nemůžeme divit americkému MZV, že k tomuto „naznačování“ také něčím přispěl,“ dodal.

Zbořil také konstatuje, že pokud na France24 řekli pravdu, ani to ovšem není jisté, pak nejde o nic nového, jen o „národní zájmy“, které ale každý „národ“ nebo „stát“ má jiné. „Dokonce se někdy ani nemohou dohodnout, co to je stát a co je to národ,“ dodal.

Čínský prezident v Moskvě. Osobní přítomnost nutná

Rozruch na mezinárodní scéně způsobila návštěva čínského prezidenta v Moskvě, svět se začíná, tak jako v době studené války ve druhé polovině 20. století, opět polarizovat. Tentokrát však proti Západu již nestojí jako hlavní země Rusko, ale Čína. Jenže dá se to takto interpretovat? „Myslím, že bychom mohli být opatrnější. To, co s jistotou víme, je jen, že čínská hlava státu přiletěla do Moskvy, tam se jednalo nebo vysvětlovalo celé tři dny, a že to jistě nebylo o tom, co se dá sdělit prostřednictvím SMS. Byla nutná osobní přítomnost, ať už pro jednu nebo druhou stranu, nejvyšších reprezentantů obou zemí s podpisovým právem, a předpokládám, že tam padla rozhodnutí, o kterých se budeme teprve postupně dozvídat z činů a skutků, podle kterých se takové věci poznávají,“ uvedl politolog.