Předposlední letošní Rozjezd Zdeňka Zbořila bude patřit hodnocení, jaký byl končící rok pro prezidenta Miloše Zemana, a připomenutí toho, co kritici hlavě státu během něj vyčítali nejvíce. „Zdá se mi, že Miloš Zeman si celou řadu těžkostí způsobil vlastní prostořekostí, kterou oceňují občané při jeho ‚spanilých jízdách‘ po České republice, ale nerudně na ně reagují politici nejrůznějších politických stran a samozřejmě i akademická obec, odkud se především rekrutují ti, co prezidentovi nemohou přijít na jméno a jejíž příslušníci se domnívají, že úřad prezidenta je povinen dodávat vážnosti jejich rozhodnutím a ‚ornamentalizovat‘ přemíru jejich titulů a hodností, ve kterých se už málokdo vyzná,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil hned na úvod.

„Je ovšem pravda, že se Miloš Zeman mohl spoustě starostí, vulgárních útoků a šikérií vyvarovat a uvědomit si, že některá jeho rozhodnutí a jejich verbální zdobnost se nemusí každému líbit a že jsou snadno zneužitelná jeho zapřisáhlými nepřáteli, které si za léta, co je v politice, dokázal vytvořit,“ připomíná politický analytik. Jeden z takových výroků pronesených v Poslanecké sněmovně, v němž prezident v nadsázce mluvil o Nobelově ceně v souvislosti s ministrem financí a přebytkovým rozpočtem tohoto roku, naštval prvního místopředsedu ČSSD Milana Chovance. „V posledních dnech mě velmi mrzí viditelné sbližování Miloše Zemana s Andrejem Babišem. Já pevně doufám a věřím, že prezident republiky bude nestranný a že bude hledat cestu ke straně, ze které vzešel. Pokud tomu tak nebude, nezbude nic jiného než se zamyslet a v rámci referenda hledat jiného kandidáta,“ varoval ministr vnitra.

S hurá akcí výběru prezidenta už mají v ČSSD svou zkušenost

„Proč by dnes mělo někoho zajímat ‚sbližování‘ Miloše Zemana s Andrejem Babišem, dokonce třeba v podání Milana Chovance, když je do voleb daleko, jeho případní konkurenti nevypadají atraktivně a na parašutistickou akci à la Kiska je také ještě dost času. Konec konců, mnozí si myslí, že jsme banánová republika, a tak lze počkat až nějaké dva tři měsíce před volbami. Snad jen české občany může zaujmout zpráva o tom, že když se ČSSD s Milošem Zemanem ‚nesblíží‘, uspořádá sociální demokracie stranické referendum; a protože s takovou hurá akcí už mají v ČSSD jednu svou zkušenost, vědí, že to bude stejně jen divadlo pro maximálně pětadvacet tisíc vyvolených, leč opominutelných, viz ‚zrada‘ v roce 2003,“ myslí si Zdeněk Zbořil.

Toto Chovancovo varování vnímá jinak, než jen že ministr vnitra ještě nedávno horující pro to, aby ČSSD v druhé přímé prezidentské volbě podpořila právě Miloše Zemana, se pružně podle potřeby přesouvá z jednoho tábora do druhého. „Agitace ve prospěch nebo neprospěch ‚sbližování‘ Zemana s Babišem má podle mého názoru jiné poslání. Jde o přeformátování akce Hrr na Babiše! před a částečně i po volbách do krajských zastupitelstev a části Senátu. Dnes to má být pokus o vytvoření ‚koalice demokratických stran‘ proti hnutí ANO. To můžeme považovat za realistický plán technologů politické moci. Protože jej ale mají ti, kterým se už několikrát něco podobného nepovedlo, může se také stát, že to pro ně skončí velkým překvapením,“ upozorňuje politolog.

K protizemanovskému angažmá jsou umělci živení z rozpočtu ČT ochotní

Kromě části akademiků a politiků především z tábora poraženého prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga musel Miloš Zeman čelit opakujícím se atakům umělecké sféry, ale i médií, mezi nimiž hrála prim veřejnoprávní televize. „Jeho původně soukromá válka s Českou televizí se už stala ‚věcí veřejnou‘ a ať už Miloš Zeman toho chtěl, nebo nechtěl dosáhnout, bude hra ČT na ‚čtvrtou moc ve státě‘ určitě předmětem zájmu v příštích parlamentních volbách a odvážnějším kritikům této ‚neklidné síly‘ může přinést až neočekávaný úspěch. Jen až se třeba veřejnost doví, kolik se vydává z oněch téměř osmi miliard korun rozpočtu ČT na údržbu jinak nezajímavých ‚umělců‘, kteří jsou ale ochotni protizemanovských, ale vlastně protiprezidentských angažmá, možná že budou dárci i obdarovaní překvapeni, že se jejich věc zase jednou nepovedla,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.