Slavíme 25 let od 17. listopadu 1989. Vy  jste prožil revoluční dny jako důstojník československé armády. Jak na ně vzpomínáte? Provokativně položeno, považoval jste protestující jako správný voják za nepřátele socialismu?

Já osobně jsem nepatřil k nomenklaturním kádrům, spíš naopak. Koncem osmdesátých let jsem pracoval s informacemi zahraničního původu na Ústředním vědecko-informačním středisku tehdejší ČSLA, tedy jakémsi armádním prognostickém ústavu. Tam působila řada politicky nespolehlivých špičkových odborníků a analytiků s ne vždy konformními názory. Vzhledem k nadstandardním informacím jsem si uvědomoval, že došlo k zastavení sociální mobility ve společnosti s ekonomickými a politickými dopady a změny jsou potřebné. Proto jsem se byl 16. a 17. listopadu podívat v centru a do demonstrace jsem se na jejím počátku připletl částečně ze zvědavosti. Málem jsem dostal obuškem, ale včas zmizel, než byl prostor zcela uzavřen. Bylo evidentní, že se bude jednat o jednostrannou záležitost, takže čekat na výprask mi připadalo zbytečné. Vzhledem k tomu, že policejní zásah jsem považoval za nesmyslný, protože demonstranti nic neničili, kritizoval jsem ho na pracovišti, čímž jsem si moc nepolepšil.

ParlamentníListy.cz exkluzivně: Ruský disident a nepřítel Vladimira Putina Grigorij Pasko komentuje pozvání ruského prezidenta do Prahy. Čtěte ZDE

Systém byl ekonomicky i politicky zatuhlý a do vedení se dostávalo stále více neschopných oportunistických hlupáků a kariéristů. Z vojenského hlediska lze konstatovat, že na likvidaci demonstrace 17. listopadu by stačil prapor četnictva nebo výsadkářů. Demonstrace byla ostatně rozdrcena pomocí obušků a slzného plynu bez použití střelných zbraní. Na rozpad státu a politické změny v podstatě neměla zásadní vliv, ty se konaly jinde a podle jiných not. Ale každý režim potřebuje hrdiny a legendy.

Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, Cyril Höschl, Tomáš Ježek, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE.

Samotný 17. listopad a děje po něm bývají popisovány jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní, nicméně střízlivou teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. Jak to bylo dle Martina Kollera? Co mrtvý student Šmíd? Co zdrženlivost rozklepaného ÚV KSČ, který zkrátka nedokázal podepsat rozkaz k zásahu proti protestujícím? Jakou roli v celé věci hrál Sovětský svaz?