„Kdyby aktivisté odhodili ideologickou zaslepenost, rozvinul by se před nimi úplně jiný obraz. Především by si museli připomenout, že strážkyní sexuální morálky je vždy žena, nikoliv muž. Je tomu tak po celé dějiny a v téměř všech známých civilizacích,“ uvádí se na webu Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek. Domníváte se, že by takový přístup fungoval i v dnešní době? Žena je přece jen fyzicky slabší stvoření vzhledem k obraně…

To je něco, na čem se shodují všichni nebo téměř všichni biologové a antropologové. Netýká se to jen lidí, ale všech primátů. Sexualita je primárně ženský zdroj. Muži se ucházejí o pozornost žen. Ženy se rozhodují, co komu poskytnou. Tak je tomu ve všech kulturách kromě islámu. Samozřejmě můžete namítnout, že některé ženy jsou velmi ošklivé, nebo že v určitém věku může mít žena vyšší sexuální apetit než muž, ale v zásadě to platí vždy a všude.

Vychází to z toho, že ideální evoluční strategií muže je předat svou genetickou informaci co nejvíce ženám. Žena je na tom tak, že pokud otěhotní se špatným mužem, po dobu několika let nebude schopna to napravit tím, že by otěhotněla s někým kvalitnějším. Nejspíš to nebude schopná napravit už nikdy. V určitém smyslu jsme tedy všichni potomky mužů, kteří si nevybírali, a všichni jsme potomky žen, které si velmi pečlivě vybíraly. 

Právě to bylo po tisíciletí tím motorem, který poháněl společnost dopředu. Muži se museli snažit. Pokud se nesnažili dost, tak jejich geny a jejich zvyklosti nebyly předány dalším generacím. A ve všech kulturách a civilizacích existují nějaká pravidla, která mužům brání, aby si brali ženy i proti jejich souhlasu.

„Pokud by někdo chtěl zasahovat do oblasti tak složité jako sexualita, měl by spíš mladé muže povzbuzovat, aby se nezdráhali být do jisté míry dotěrní. A zároveň by měl mladé dívky povzbuzovat, aby umně vyvolávaly touhu, a přitom si pečlivě vybíraly. Tedy přesný opak toho, kam situaci posouvají dnešní profesionální aktivisté. Jako vždy: čeho se dotknou, to zničí nebo aspoň poškodí. Rozdíl proti multikulturalismu je jen v tom, že tentokrát v pozadí nečíhají davy islámských imigrantů, ale agresivní aktivisté,“ píše se tamtéž. Jak tento výrok vnímáte v souvislosti s kampaní MeToo?

Je to z článku, který jsem v reakci na tu ohavnou kampaň skutečně napsal. Skutečně jde o to, že se zadrhl ten základní biologicko-civilizační motor, kdy se muži museli snažit, pokud si chtěli takzvaně vrznout.

Naše dnešní situace je jiná v tom, že pro některé mladé muže je internetová pornografie natolik uspokojivá, že nepotřebují živou partnerku. Kromě toho jsme svědky exploze homosexuálního chování a kastrací nově označovaných jako změna pohlaví. A jsou i další důvody, proč mají menší zájem o ženy než jejich otcové a dědové. Po ženské sexualitě je tedy menší poptávka a ženy jsou nuceny snižovat cenu. Žádná už nemůže výměnou za sex požadovat manželství a celoživotní péči a věrnost. Naopak jsou nuceny sahat po stále agresivnějších marketingových metodách. Ochutnávky zdarma začínají být obvyklé až samozřejmé. A přibývá případů, kdy žena muže živí výměnou za to, že je ochoten s ní bydlet a sdílet lože. To bývalo nemyslitelné.

Dá se to samozřejmě popisovat jako sexuální osvobození žen, ale je skutečností, že hlavními příjemci výhod jsou muži, nikoliv ženy. Když se muži nemusejí snažit, nepěstují fyzickou zdatnost a své charaktery, tím jejich mužnost dále klesá, tím se snižuje zájem… a celý kruh se uzavírá. Západní civilizace stojí před problémem, jak porouchaný motor znovu nahodit. Jak znovu vzbudit zájem. Naplnit v téhle situaci veřejný prostor propagandou, která muže odrazuje od aktivního svádění, to je vyloženě zločin. Ono není náhodou, že proti té se stavěly ženy mnohem aktivněji než muži.

Opravdu se proti tomu stavějí ženy?

Stačí připomenout třeba předsedkyni Unie rodinných advokátů Danielu Kovářovou, která opakovaně a naléhavě varovala, že kampaně typu MeToo zhoršují šance žen najít uspokojivého partnera. A která také připomněla, že žena musí být připravena zvládnout i nežádoucí pozornost. Paní docentka Janáčková říká totéž. Když jsem byl před časem na konferenci Právnické aspekty MeToo, nebyla mezi řečnicemi ani jedna, která by s tím hnutím vyjádřila sebemenší sympatie. A zkuste zajít do nejbližšího obchodu a zeptat se prodavačky, co si o tom myslí. Řekne vám naprosto přesně, že jde o aktivitu odkvétajících hvězd, které v mládí udělaly kariéru přes postel a po letech se snaží znovu vzbudit pozornost.

Takže nejde přece jen o ochranu žen, které by se stávaly obětí sexuálního násilí, jak je MeToo prezentováno?

To dokážeme říct naprosto přesně. Americká výzkumná agentura YouGov se ptala Američanů, co si myslí o obětech znásilnění. Stejné otázky položila v polovině roku 2017, tedy před vypuknutím MeToo, a rok později. Výsledky byly ohromující. Počet respondentů, kteří by oběti znásilnění nevěřili, stoupl téměř o polovinu. Jinými slovy, hnutí filmových hvězd a vysokých manažerek vedlo k tomu, že na skutečné oběti znásilnění je pohlíženo mnohem hůře.

Zdá se, že vaše sdružení nemá z MeToo vůbec radost.

Naopak! Jsme tu od toho, abychom si dělali legraci z hloupých a chamtivých aktivistek. MeToo je skvělý terč. Ale už se to podařilo překonat. Deník N vydal před pár týdny číslo o mužích, kteří si stěžují, že jsou traumatizováni, protože jim ženy v jejich okolí prý neustále dávají sexuální návrhy. Vyzpovídal se například europoslanec Tomáš Zdechovský. To si opravdu vychutnáme.