„Všichni byli ze začátku vyděšení, zda je covid tak zákeřný a jestli je tak nakažlivý, každý byl obezřetný, opatrný jak k blízkým, tak k sobě samému. V práci jsme řešili, jak se nás to dotkne, testování, opatření, nařízení…“ Začal vyprávění policista. Okamžik, kdy se v něm něco zlomilo, nastal s některými restrikcemi ze strany Ministerstva zdravotnictví a vlády jak vůči podnikatelům, kterým uzavřely podniky a restaurace, tak vůči obyčejným lidem.

Poslední kapkou pak byl zákaz cestování do jiných okresů nebo zákaz vycházení v noci. „Tedy různá omezení až po omezení podlé mého nejhorší – uzavírání okresů, což se ukázalo jako protizákonné, jak rozhodl Ústavní soud. Poslední kapičkou bylo, že jsme museli vymáhat takové restrikce, které šly mimo moje chápání, přirozenost, mimo můj morální pohled na věc. Musel jsem chodit a řešit lidi, kteří mají špatně nasazenou roušku v uzavřeném prostoru, a tam, kde takové nařízení platilo a mohlo se pobývat jen s ochranou úst. Bylo mi proti srsti a rozumu i z morálního hlediska to, co jsem dělal. To není moje práce, buzerovat lidi, že nenosí roušky a hlídat okresy. Když jsem nastupoval k policii, netušil jsem, že budu v budoucnu řešit takové věci. To byla poslední kapka, kdy jsem si řekl: To už nedává smysl, to je na hraně diskriminace lidí, vyžadovat taková opatření, proti mému myšlení, lidskosti a přirozenosti a pak se to zlomilo,“ popsal změnu ve svém vnímání koronaviru policista David Pejřil.

Podle svých slov následně začal vidět a vnímat věci, které předtím nezaznamenal. Přestával věřit médiím a začal naslouchat i odborníkům, kteří měli opačný názor na věc. A začala mu vadit „očkovací mašinérie“. Nakonec se stal signatářem deklarace členů integrovaného záchranného systému a začal spolupracovat s Iniciativou 21, která podobně jako organizace Pro Libertate formuluje výhrady proti očkování profesních skupin. Zásadní je podle něj oprostit se od všeho, co je kolem a začít používat zdravý rozum. „Záleží na každém policistovi, jak se k tomu postaví, jak bude vyžadovat restrikce a řešit přestupky, je to individuální. Sám musí zvážit, jakou společenskou nebezpečnost má člověk bez respirátoru. Já respektuji rozhodnutí kolegů a oni zase můj postoj,“ řekl nadpraporčík z Ústí nad Labem.