„Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší.“ Odborník ukazuje praktické zvyky

09.03.2022 21:26 | Rozhovor

V dobách klidu mají lidé tendenci podobné rady přehlížet, nebo se jim dokonce vysmívat. Jakmile jde ale do tuhého, každý řeší bezpečnost své rodiny a možnou přípravu na nenadálé situace. To koneckonců dokazuje i situace v českých obchodech, ze kterých v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu mizejí třeba trvanlivé potraviny nebo munice do střelných zbraní. Jak se na tyto (i jiné) nepředvídatelné situace adekvátně připravit, proto vysvětluje pro čtenáře ParlamentníchListů.cz elitní policejní instruktor Pavel Černý.

„Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší.“ Odborník ukazuje praktické zvyky
Foto: Archiv PČ
Popisek: Prezident spolku LIGA LIBE Pavel Černý, pplk. v.v.

Co by podle vás mělo být součástí přípravy každého občana na nepředvídatelné krizové situace?

Rozhodně o tom zpočátku alespoň přemýšlet. Tedy vytvořit si určité základní scénáře pro nějaké typy krizových situací, míněno jakési „co dělat, když“. A pak si podle toho v druhé fázi případně připravit i nějaké potřebné prostředky. Od toho, čím můžu v nejhorší situaci chránit sebe a svou rodinu, tak třeba mít co jíst a především pít, tedy nejlépe disponovat zásobami alespoň na několik málo dní. No a pak též dumat, co konat, až najednou bude na pár dní doma tma a možná i zima. Víte, zajímavé je, že podobné věci jsou třeba běžné v USA, kde často zuří tornáda a hurikány. A lidé vědí, kam se mají schovat, a mají dopředu sbalená tzv. evakuační zavazadla. V našich končinách holt lidé hřeší na to, „že se podobné věci přece nedějí“. A v tom je ta potíž. Tedy znovu – alespoň o tom začít přemýšlet, že standardní život, míněno dostatek jídla, vody a energií, může být už zítra zkrátka minulostí. Stejně tak jako se v takové situaci rázem změní bezpečí v ulicích. Stačilo by i jen pouhých pár dní bez elektřiny a lidé, kteří by neměli co jíst a pít, by byli schopní zoufalých činů. Natož pak kriminálníci, kteří by raz dva vycítili bezvládí v ulicích a vydali by se beztrestně rabovat, loupit a terorizovat lidi...

Je rozumné mít doma určité zásoby vody, potravin a léčiv, jako si lidé dělali například před dvěma roky při začátku pandemie covidu, kdy ještě nebylo zcela jasné, jakou povahu bude virus mít?

Myslím, že ano. Nejlépe je ale pořizovat takové jídlo, které máte šanci třeba pak časem ohledně doby trvanlivosti, která je mimochodem u konzerv i násobná, zpracovat při výletech či kempování. Anebo s ním potěšit případně svého, popřípadě i nějakého cizího pejska. A s takovým plánem se musí již dopředu druh potravy koncipovat. Není nutné nakupovat hromadně – a též nečekat s tím, až krizová situace vznikne. Doporučuje se k nákupu vždy přihodit jednu dvě konzervy. Ty pak doma skládat podle data spotřeby, tedy ty starší dopředu, nové dozadu. Je to praktický zvyk. A také myslet na zdroj vody, třeba alespoň jen nějaké láhve balené vody. Ta je pak v nouzi, kdy už neteče nic z kohoutku, ještě důležitější než zmíněné zásoby potravy. A v neposlední řadě také přemýšlet o tom, jak by to pak bylo s hygienou, chozením na toaletu. Nebo o tom, že jednou třeba přijdu k bankomatu, on bude vyhaslý a dveře banky možná už nadobro zavřené. Kdy tedy naše peníze na kontě, které jsou popravdě jen virtuální, budou nedostupné. I proto je nutné do budoucna zachovat právo občanů na hotovost a odolávat tlakům a „moderním“ trendům, že bude vše jen elektronické. V případě krize nejen velmi zranitelné, ale také, co pak uděláte proti tomu, když vám banka, či dokonce vláda vaše veškeré peníze na účtu z nějakého důvodu zablokuje? Opět, příkladů nemálo. Naposledy Kanada...

Občas se skloňuje tzv. evakuační zavazadlo. Co to je a jak by si ho měl člověk připravit?

Není od věci. Ale konkrétní obsah je obtížné naprosto přesně definovat – je to závislé na druhu situace – a těch může být spousta s mnoha odlišnými specifiky. Budu muset spát i v přírodě? Bude ještě vůbec funkční telefonní síť? A podobně. Rozhodně tam nemá chybět voda, trochu trvanlivého jídla, spacák a teplejší bunda, něco proti dešti. Doklady včetně pasu, peníze, pokud možno i v menších bankovkách. Nezapomenout přidat lékárničku a též i léky, které třeba pravidelně berete. Pak určitě nabíječka na telefon, nabitá powerbanka, popřípadě nějaký nabíjecí cestovní solár. Svítilna a nabíjecí baterie do ní. Filtr na vodu a tablety na její dezinfekci. Dobrý nůž, doplněný ještě nějakým multitoolem, tedy nožem nářaďovým. A případně malé rádio. I když počet stanic, co na nich lze chytat, se v současné době snižuje. Dále pochopitelně obranné prostředky, nejlépe pochopitelně nějakou zbraň palnou, ovšem tedy tu podmíněnou zbrojním průkazem. A neletální, nesmrtící obranný prostředek, ne vždy se musí (a může) střílet. Případně potom úplně na vrchu zavazadla, koncipovaného tak, že se dobře i na větší dálky ponese, seznam, co tam vlastně máme – a co tam ve spěchu je pak ještě třeba doplnit.

Na českém trhu nyní v souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině prakticky zmizely některé obranné prostředky, jako jsou balistické vesty nebo munice do střelných zbraní. Pokud je ještě něco k mání, pak za horentní sumy. Stejně tak když před pár dny v médiích proběhly zprávy o ruských útocích na jaderné elektrárny a jejich okolí, začali lidé ve velkém poptávat jodové tablety, ačkoli jejich využitelnost v případě havárie je sporná, resp. pokrývá jen velmi omezené eventuality. Jakou roli hraje při katastrofických událostech davová panika?

Pochopitelně je to častý jev. Po světě třeba v době covidu, a to včetně USA, mizel v obchodech toaletní papír. Bůhví proč a podle mě bez racionální příčiny. Ale znovu, člověk by určité věci měl dělat dopředu, automaticky a jaksi preventivně, to pak omezí jak paniku, tak i třeba zabrání četným nemilým překvapením, že v regálech není nejen v supermarketu už pak vůbec žádné jídlo, ale třeba v obchodech se zbraněmi dokonce ani pražádné náboje. Poučme se v tomto pokud možno od Spojených států, kde je toto poslední dobou častý jev. Přitom kdo by to donedávna řekl, v tak vyspělé zemi, co? Prostě myslet tzv. na zadní kolečka je trochu znakem zodpovědnosti – k sobě i těm blízkým lidem kolem. A to se týká jak rezervy jídla a pití, tak je to i o zmíněné zbrani, ke které je předchozí cesta delší. Včetně k ní dostatku nábojů, bez nich je zbraň člověku nanic. A to platí i o souvisejícím alespoň základním výcviku. Podle toho, kam možná směřuje svět, podobné uvažování vůbec není přehnané. Naopak čím dál více spíše realistické. Jak se říká, štěstí přeje především těm připraveným, ne?  

Co má tedy člověk dělat, když zásoby například potravin či léčiva nemá a zjistí, že před obchody už se na tyto komodity stojí dlouhé fronty a na internetu je vše vyprodáno?

Nic. Hladovět a zpytovat svědomí. Že pro sebe a své nejbližší mohl třeba dělat více, a pokud to vůbec půjde a bude k tomu ještě šance, poučit se kapku z toho. Anebo jak se radí, rychle běžet do zoopotřeb a nakoupit alespoň ze zoufalosti krmení pro psy a kočky. I to se dá v nouzi prý docela v pohodě sníst, a dokonce se zase tak moc neliší od potravin lidských. Jsou ale lidé prozíravější, kteří takto končit nebudou. Nemusejí mít finance na nějaké velkolepé bunkry pro boháče a chystat se na přežití jaderné katastrofy či srážky s asteroidem. Ale překlenou alespoň díky předchozí rozumné přípravě na méně standardní situace. Třeba jen pořízením elektrocentrály či záložního, alternativního zdroje topení ve své domácnosti. Či filtru na jakoukoliv pak dostupnou vodu, z které pak uděláte pitnou. Též již zmíněných solárů, nejlépe i cestovních, co můžete pak vzít i s sebou. Anebo co mnohé nenapadá – alespoň též nějakou zásobu granulí pro svého psího kamaráda – pokud tedy pak nemíníte, že jej popřípadě alternativně užijete namísto těch chybějících konzerv. Jen vtip.

Má se v připravenosti obyvatel na nenadálé situace silněji angažovat i český stát, například formou vzdělávacích kurzů? Namátkou mě napadá třeba oblast první pomoci, dávalo by to smysl?

Rozhodně. A doufejme, že z nastalé situace, která jasně ukazuje, že v Evropě nemusí být jen klid, bezpečí a blahobyt, nastane nějaké potřebné poučení. Vždyť stát tu přece je, aby se o své občany staral. V těžkých dobách se ale o ně plně postarat a chránit mít sílu nemusí. A proto by měl pro určité méně příjemné situace stát své občany připravovat. To i osvětou, jejich výchovou. A toto se dosti v minulých letech zanedbalo. Nejen to. Brannost začala být sluníčkovými lidmi nazývána militarismem s velmi hanlivým nádechem. A ten, kdo si nakupoval konzervy do zásoby, byl hned podivínský prepper, kterému se nejméně mohou jen posmívat. Podobně je to však se způsobilostí lidí bránit svoji vlast. A to nejen našich občanů, ze kterých se ti se zbrojními průkazy nyní mohou zapojit do branně-bezpečnostních rezerv, ale i léty systematicky podfinancovávané armády. Prostě se mělo za to, že války už nebudou, a basta fidli. A armáda pro spoustu lidí byla jen jakousi bandou darmožroutů, co si je společnost snad platí pro nic za nic. No, jak se trefně říká, lidé začnou mít rádi vojáky, až když je nepřítel před branami. Anebo trefná moudrost o tomto: „Ti, kdo překovají své meče v pluhy, budou orat pro ty, kdo tak neučiní...“ Prostě dá se to shrnout takto, buď budeme u nás mít armádu svou – anebo nějakou cizí...

Co byste řekl intenzivnější branné průpravě i u mladších generací?

Rozhodně jsem pro. Stát má býti garantem obrany naší země nejen nyní, ale i do budoucna. Tedy měl by budovat tuto schopnost i u našich dětí a pro další generace, které též nemusejí bohužel poznat jen mír. Právě zde je po léta však znatelný dluh, tedy absence branné přípravy na školách, tzn. branná příprava pro děti a mládež, tedy budoucí generace. Žádné sezení v maskách jako kdysi, ale třeba jen základy zdravotní přípravy, topografie a bezpečného zacházení se zbraní. Paradoxně je toto nejen po léta naprosto zanedbávané, ale dokonce si občané ze svých daní, cestou státu, platí paradoxně některé neziskovky, jako je například namátkou Nesehnutí. Které pak, pardon, ale za naše prachy dělá hysterické kampaně, když by někdo snad na škole s dětmi střílel ze vzduchovky či prezentoval zde například ukázkami důležitost a význam armády. Oni to prosím nazývají „bojem proti militarizaci mládeže“. Zvláště pak ve stínu současných událostí je až neuvěřitelné, jaké škodiče si vlastně naše společnost sama proti sobě pěstuje. Je to hanba... 

Zmínil jste zbraně – předpokládáte nyní třeba nárůst žádostí o zbrojní průkazy? Tedy větší počet lidí, kteří se budou chtít pro všechny případy legálně ozbrojit?

Ovšem, už to dokonce začalo. Ze všech stran mi volají lidé, a to i ti, u kterých bych to ani nečekal, „jak si udělat rychle zbroják“. A co mám zprávy, je to všude podobné. Nejen situace na Ukrajině, ale i nejistá energetická budoucnost v celé Evropě nutí kvanta lidí přemýšlet, že mohou nastat situace, kdy bude mít zbraň doma velkou výhodu. Pojistkou toho, když by stát i na několik málo dní prostě přestal fungovat. Příkladů je opravdu nemálo. I ve Spojených státech jsme koneckonců v minulých letech viděli, jak to vypadá, když hoří města, vylezou lidští dravci a gangy řádí neomezeně v ulicích. Když pak policie po mnoho dní nemá kapacity či už ani vůli zakročovat – a prostě se nikdo její pomoci už ani nedovolá. Potom v USA jediné nevyrabované domy a obchody prostě byly ty, které si jejich majitelé se zbraní hlídali sami. Je to též pak bohužel i o tom, že lidé, kteří nemají co jíst a pít, to budou chtít vzít těm, kdo to mají. Zkrátka někdo vás pak zamorduje doslova jen pro kus žvance. Situace, kterou známe jen z apokalyptických filmů, co si většina lidí zatím ani nedovede v reálu představit. Takže jak se říká, je lepší zbraň mít a nepotřebovat než potřebovat a nemít. To v popsaných situacích platí bezezbytku. No, doufejme, že na popsané scénáře nikdy nedojde. Ale jak někdo trefně řekl, doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší... ne?

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Marek Korejs

Slavnostní účtenková loterie

Paní Schillerová, nemyslíte si, že by bylo lepší, kdyby se zabývali zaměstnanci najati na účtenkovou loterii něčím užitečnějším? Nebo že bychom mohli za účtenkovou loterii ušetřit a tyto finance raději dát či rozdělit mezi pečovatelské domy na podporu důstojného stáří? Nemyslíte si, že by taková čás...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Miroslav Ševčík: Jak probíhal 17. listopad 1989

19:11 Miroslav Ševčík: Jak probíhal 17. listopad 1989

Naprostá většina občanů bývalého Československa prožívala poslední měsíce roku 1989 v napjatém očeká…