Lze záměr ministryně financí Aleny Schillerové zvýšit spotřební daně z lihu a tabáku a daň z kurzových sázek vnímat v tomto případě jako oprávněný nástroj státu použít daň k omezení určité aktivity, chování či spotřeby, nebo je to důsledek velkorysého zvyšování sociálních mandatorních výdajů a nepodloženého nárůstu platů ve veřejném sektoru? A jak pádný v té souvislosti je její argument, že se spotřební daň na alkohol nezvýšila od roku 2010, zatímco inflace i průměrné mzdy rostou?

Z ekonomického pohledu vždy má smysl zvyšovat takovou daň, které se lidé nemohou vyhnout. Pokud byste, dejme tomu, uvalili daň na mandle, lidé by začali kupovat místo nich lískové oříšky, takže byste nevybrali vůbec nic. Tudíž vlády vždy uvalují daň buď na nezbytné suroviny, jako jsou pohonné hmoty, anebo na návykové komodity, jako jsou alkohol nebo tabák. A protože to nezní moc hezky, říct lidem „zdaňujeme vám vaši závislost, abyste museli platit jak mourovatí“, tak namísto toho se vždy vlády po celém světě zaklínají bohulibými úmysly a snahou napravit závislé hříšníky… čili v tomto ohledu není chování české vlády nikterak výjimečné. Spíš je potřeba chápat to jako další ze série důkazů, že peníze na předvolební koblihy už hodně rychle docházejí, tak vláda tlačí čím dál víc na pilu, kde ještě nějaké vyštrachat.

K předběžnému odhadu Českého statistického úřadu, že domácí ekonomika v 1. čtvrtletí letošního roku vzrostla ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,5 procenta a meziročně o 2,5 procenta, se objevily komentáře, že jde o slušný výsledek, kvitováno je, že za růstem stojí zahraniční obchod, spotřeba domácností i investice, za překvapivé je považováno konstatování ČSÚ, že dominantním faktorem růstu tuzemského hospodářství byl zpracovatelský průmysl. Co zajímavého jste si ze zveřejněných čísel odvodila vy?

Ta čísla jsou právě velmi zvláštní – není divu, že je leckdo označuje za překvapivá. Nesedí na nich dvě věci. Za prvé nejdou moc dohromady s vývojem v zahraničí. Aby český HDP táhl zahraniční obchod, a ještě průmysl, museli by jet slušným tempem naši nejvýznamnější odběratelé, tedy zejména Německo, alternativně vzdálenější země typu Itálie. Ale to se neděje, naopak řada zahraničních institucí neustále snižuje prognózy budoucího vývoje pro tyto země.

Za druhé aby naše ekonomika byla tažena průmyslem, musela by také být slušná čísla z automobilového průmyslu, což ovšem taktéž neplatí. Automobilky hlásí zpomalení dynamiky.

Jinými slovy, čísla statistického úřadu nepasují do obrazu, který vytvářejí jiná čísla. Vysvětlením by mohlo být, že se jedná jen o první nástřel, který se postupně zpřesňuje a reviduje. Někdy se údaje o HDP revidují zpětně třeba i po roce! A tak si myslím, že to tentokrát dopadne podobně jako s předešlými údaji o HDP: ty také byly na první nástřel překvapivě vysoké, ale pak se zpřesňovaly níž a níž, až začaly dávat smysl. Podle mne to tentokrát dopadne podobně, ten údaj se zpětně nejspíš ještě sníží.

Společnost ČEZ, jejímž většinovým, takřka sedmdesátiprocentním, vlastníkem je stát, chce akcionářům rozdělit ze svého zisku pouze 24 korun na jednu akcii, přestože cena elektřiny domácnostem roste meziročně o více než deset procent. Státu by to přineslo jen něco málo přes devět miliard korun, zatímco loni inkasoval 12,4 miliardy korun. Aby toho pro státní pokladnu nebylo málo nepříznivého, bude muset „záplatovat“ Českou poštu, když podnik v jeho vlastnictví vykázal loni poprvé v historii ztrátu, a to 275 milionů korun. I když v součtu jde „jen“ o jednotky miliard, které stát tratí, neměl by na tuto skutečnost nějak reagovat?

Ale jak by na to mohl reagovat? Pošta je případ sám o sobě, je do značné míry neřešitelný. V jejím případě se stát musí rozhodnout: buď zprivatizuje její ziskovou část a tu ztrátovou zruší, což znamená rušit pošty v malých obcích, anebo ji bude dál dotovat. Nic mezi tím není.

Pokud jde o ČEZ, jeho ziskovost, a tedy dividenda klesá dlouhodobě, protože klesaly ceny elektřiny, za které ČEZ elektřinu předprodával. S tím se také nenadělá nic, i když tento trend se nejspíš už bude otáčet. Stát může být rád, že z ČEZ vůbec nějakou dividendu má, měl by ji brát jako přilepšení ke státnímu rozpočtu, nikoliv jako zdroj svého financování.

Jinak řečeno: problém nehledejme v tom, jak hospodaří státní podniky, ty z definice vždy musejí hospodařit hůř než soukromé podniky. Problém hledejme v tom, že stát utrácí nad poměry. Holt teď máme každý rok volby, tak se podbízí a dává koblihy v podobě jízdného zdarma a podobně.