„Vážení čtenáři, po delší odmlce zase sedám k psacímu zařízení. Řeknu vám, že nevím, o čem psát dřív. Je toho tolik, co se děje kolem nás a je, bohužel, málo věcí ve veřejném dění, které by člověka potěšily. Jedna z mých bývalých žen se vždycky podivovala slovy: „Prosím tě, proč se tady všichni v tom metru tvářej jako divoký prase“?“ vzpomíná herec. „Jsou, pravda, země, kde jsou lidé daleko víc usměvaví. Možná je to větší porcí sluníčka a pravdou je, že my tady máme často takové dekadentní počasí, a tak jsme pořád trochu nasr… naštvaní.

Ale já myslím, že je to také hodně tím, že my máme proč. Zejména v poslední době. Jen si vezměte pohled na naše ,načalstvo'. Podle posledního průzkumu věří vládě jen 2 % obyvatel. Ale oni se tam pořád drží, a je jim to úplně jedno. Naopak. Ještě jsou schopni své občany urážet, neb ti dezoláti vůbec nechápou, jak ,oni to dělají dobře'!“ chytá se za hlavu hned na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil.

„Nejsem žádný moralista, ale přece jenom ti, kteří jsou tzv. na špici, by aspoň nějakou morálku mít měli.“

„Lžifialenko“, barmské ženy, Dozimetr….

„Ani já jsem vždycky neříkal svým partnerkám, kde jsem byl a s kým. Ale vrchní lhář Lžifialenko? Proti tomu jsem byl břídil a pravdomluvná květinka. Vždyť ten člověk se při tom lhaní ani nezadrhne, ani nepřeřekne a ani nezačervená,“ nebere si servítky Ivan Vyskočil. „Je mu úplně jedno, že mnozí z nás mají ještě dobrou paměť, a ti druzí si lehce najdou na internetu, co říkal před pár lety a neřku-li přímo před volbami. Všechno je jinak, a ještě se tváří jak nepolíbená panna, zatímco chrlí jednu lež za druhou až se mu od huby práší. A najednou vylézají na povrch podivná neziskovka pro barmské ženy, čachry a peníze v podivné kampeličce. Nějaký milion sem, milion tam, ale nic se neděje, nic se nevysvětluje, protože pan čistý profesor o ničem neví,“ nechápe herec.