„Vážení čtenáři, po delší odmlce zase sedám k psacímu zařízení. Řeknu vám, že nevím, o čem psát dřív. Je toho tolik, co se děje kolem nás a je, bohužel, málo věcí ve veřejném dění, které by člověka potěšily. Jedna z mých bývalých žen se vždycky podivovala slovy: „Prosím tě, proč se tady všichni v tom metru tvářej jako divoký prase“?“ vzpomíná herec. „Jsou, pravda, země, kde jsou lidé daleko víc usměvaví. Možná je to větší porcí sluníčka a pravdou je, že my tady máme často takové dekadentní počasí, a tak jsme pořád trochu nasr… naštvaní.

Ale já myslím, že je to také hodně tím, že my máme proč. Zejména v poslední době. Jen si vezměte pohled na naše ,načalstvo'. Podle posledního průzkumu věří vládě jen 2 % obyvatel. Ale oni se tam pořád drží, a je jim to úplně jedno. Naopak. Ještě jsou schopni své občany urážet, neb ti dezoláti vůbec nechápou, jak ,oni to dělají dobře'!“ chytá se za hlavu hned na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil.

„Nejsem žádný moralista, ale přece jenom ti, kteří jsou tzv. na špici, by aspoň nějakou morálku mít měli.“

„Lžifialenko“, barmské ženy, Dozimetr….

„Ani já jsem vždycky neříkal svým partnerkám, kde jsem byl a s kým. Ale vrchní lhář Lžifialenko? Proti tomu jsem byl břídil a pravdomluvná květinka. Vždyť ten člověk se při tom lhaní ani nezadrhne, ani nepřeřekne a ani nezačervená,“ nebere si servítky Ivan Vyskočil. „Je mu úplně jedno, že mnozí z nás mají ještě dobrou paměť, a ti druzí si lehce najdou na internetu, co říkal před pár lety a neřku-li přímo před volbami. Všechno je jinak, a ještě se tváří jak nepolíbená panna, zatímco chrlí jednu lež za druhou až se mu od huby práší. A najednou vylézají na povrch podivná neziskovka pro barmské ženy, čachry a peníze v podivné kampeličce. Nějaký milion sem, milion tam, ale nic se neděje, nic se nevysvětluje, protože pan čistý profesor o ničem neví,“ nechápe herec.

„Další v pořadí, ministr vnitra Rakušan. Ten, který by měl nejvíce dbát na dodržování a vymáhání zákonů. Ten je až po uši zabředlý do kauzy Dozimetr, ale on přece nic nevěděl, žádný šifrovaný telefon neměl a nikoho z těch kumpánů ani neznal. Ani koutkem očka nezahlédl! Všude jinde už by se hanbou musel propadnout a odstoupit, jen ne u nás. A není to jen Dozimetr, je to využívání státní budovy k nechutné propagandě a další a další s vládní funkcí neslučitelné kroky,“ říká herec a dostává se i na ženské osazenstvo Sněmovny.

„Pekari Adamová“… co slovo, to perla. A Vondra, „mladá a pohledná“…

„Prodavačka mobilů. Která chytla neuvěřitelně výnosný džob ve vládě a náležitě si ho užívá. Ta si troufne říct o Babišovi, že šel do politiky kvůli penězům. Ať je Andrej Babiš jakýkoliv, tak peněz nepostrádal, a dokonce svůj premiérský plat dával celý na dobročinné účely. Ale paní Pekari Adamová je proslulá svými výroky. Přímo co slovo, to perla!“ chytá se za hlavu Ivan Vyskočil a nevynechává ani blížící se eurovolby.

„Do EU teď kandiduje také výkvět ctností. Pan Farský, který by se spíše měl přejmenovat na ,Farizejský'. To nám ukázal svým podrazem, při minulých volbách. Další pan Alex. Vondra. Nestačilo, že už při minulém našem předsednictví tam měl v EU dodnes nevysvětlený průšvih s penězi, které mu zmizely neznámo kam – tedy neznámo, jak tvrdí on. O tom je teď také ticho po pěšině. A k dovršení všeho ta prázdná, ale ,mladá a pohledná'! Kupčení s tituly, a sama si říká ekonomka a profesorka? Tak to je opravdu slušná reprezentace naší krachující krajiny,“ pokyvuje naštvaně Ivan Vyskočil a jde dál.

Morální profil paní Němcové… A hrůzy války

„Co ovšem nemohu překousnout, je morální profil senátorky Němcové. Už jednou jsem psal, že její vizáž připomíná vizáž protivné, zlé a jedovaté tchyně. Všichni, kdo takovou měli, mi asi dají za pravdu. Ale svým posledním výrokem se opravdu vyznamenala a do smrti ztratila místo mezi slušnými lidmi. Po tom atentátu na koncertní síň u Moskvy se paní senátorka nechala slyšet. Zahynulo tam skoro 140 lidí a spousta bylo zraněných. Byly mezi nimi ženy i mladiství, zkrátka – LIDI! Kdyby aspoň ,paní senátorka' raději držela hubu. Ale aby řekla, že jí obětí není líto, protože to byli Rusové?? Nic tak cynického jsem už dlouho neslyšel!“ hrozí se Ivan Vyskočil a zamýšlí se.

„Ačkoliv ne! Vzpomínám na jeden výrok, který je s ,paní senátorkou' zcela adekvátní. Četl jsem článek o osvobození koncentračního tábora americkou armádou. Tehdy tam Američané pozvali německé civilisty, aby viděli, co se jim dělo za městem. Při jakémsi rozhovoru, kdy jeden z vojáků popisoval hrůzy, které se tam děly. Říkal o tom, jak tam dokonce němečtí dozorci házeli živá nemluvňata do plamenů. Němečtí civilisté ale na to reagovali podobně jako paní senátorka. Jako by se hájili. Jako na obranu nedostatku svého soucitu říkali: ,No jo, ale to přece byli Židi'!“ drží se herec za hlavu a ptá se.

„Tak co ,paní senátorko Němcová'? Postřílet, upálit, zabít – to vám přece nevadí – vždyť to byli Rusové.“

Ani tentokrát pak nechybí PS Ivana Vyskočila. Tentokrát ale velmi stručné a jasné. „Moje P. S.? Chce se mi zvracet,“ uzavírá dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil.