Dobře už bylo, budoucnost vidíme černě – slýcháme čím dál častěji především od mladých lidí. Sdílíte jejich pocity?

Ne že bych úplně sdílel jejich pocity. Ale… jsem optimista, ale v dnešní době, když vidím tu náladu mezi lidmi, mě i můj optimismus opouští. Na druhou stranu, zrovna mladí lidé mají velké šance se prosadit, a když se jim to povede, budoucnost pro ně černá, myslím, být nemusí.

Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou řečeno vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?

Přesně! 99 procent lidí vůbec netuší, jak se žije někde jinde. Když se třeba pořád mluví o Americe, tak ať jim ukážou pravdu, jak to vypadá na americkém venkově. To je děs běs. A i jiné země. Nemusíme chodit daleko. Myslím, že životní úroveň tady je opravdu velká. Samozřejmě každý řekne, že jeho životní úroveň tak velká není. Ale ve srovnání s řadou zemí ve světě na tom opravdu špatně nejsme. Třeba co se týká zdravotnictví, to je tady u nás na špičkové úrovni. To nám některé země nesahají ani po kolena. Itálie, Anglie… já jsem v Anglii dlouhou dobu pobýval, a to se opravdu nedá srovnat. Pokud nemáte hodně velké peníze, tak je to špatné…

Podíváme-li se na to z pozice ideálů, co říci na to, že Havlova „pravda a láska“ dnes u některých lidí vyvolává spíše posměch, nebo averzi, národ spíše rozděluje? Jak moc se Češi za těch třicet porevolučních let změnili?

Češi prokoukli! V roce 1989 jsme si mysleli, že začneme znovu a všechno bude zalité sluncem. Ale to vystřízlivění z těchto ideálů bylo opravdu nepříjemné. A pro mnoho lidí je to až stresující, protože věřili v něco úplně jiného. Ano, nikdy nebylo tak svobodně jako dnes. To je pravda. Ale… teď třeba byla ta demonstrace Milionu chvilek. Nevím… kvůli koronaviru se rušila řada hromadných akcí, kulturních a dalších, každý jsme to museli přijmout. A usmyslet si, že bude demonstrace za každou cenu? Nepřál bych nikomu nic zlého, ale jsem zvědavý, jestli se to neodrazí na testech u lidí, kteří se těchto demonstrací účastní.

Když mluvíte o koronaviru, máte pocit, že si Češi dokázali v krizi způsobené epidemií poradit? Vedli jsme si jako národ v době, kdy platila řada omezujících opatření, dobře?

Já si osobně myslím, že jsme ji dokázali zvládnout nejlíp na světě. A všichni, Macron, Merkelová a další, kteří odsuzovali, že zavíráme hranice, nosíme roušky, tak najednou během pár týdnů přišli na to, že bez toho to nejde. Myslím si, že tady to opravdu chytli v pravou chvíli a nastavili adekvátní podmínky. Proto jsme tady na tom nebyli špatně.

V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání se na dovoz. Co vy si o tom myslíte?

Když jdeme nakupovat, tak preferuji české výrobky, protože si myslím, že jsou většinou kvalitnější než ty ostatní. Ale je pravda, že nemůžeme tím, že se tady zlikvidovalo zemědělství, živočišná výroba, přestat dovážet. Ale jde o to, z jaké země. Přesně jak pro ParlamentníListy.cz řekl Zdeněk Troška – když jdu dnes nakoupit zeleninu, tak koukám na umělá rajčata, která ani nevoní, ani nechutnají jako rajčata. Smutné je, že třeba brambory dovážíme z Egypta a dalších zemí, když jsme přece byli bramborářská velmoc. To samé s cukrem. Tady se zlikvidovaly cukrovary a teď se dováží cukr, který z poloviny nesladí. No je to opravdu s prominutím na blití. Dnes je nutné si na potravinách pečlivě prostudovat složení. To je ale psané tak malým písmem, že my, co máme brýle, máme co dělat, abychom to vůbec mohli přečíst. Třeba u masa – chov třeba Nizozemsko, bourání, dejme tomu, Česko a dovoz z Polska. No ježíšmarjá, co tohle je za logiku, že to maso projde třemi zeměmi, než dojde na stůl? Tady přece šlo maso z jatek na pulty a bylo. Nehledě na to, že my máme daleko přísnější hygienické zákony než v řadě jiných zemí.