Tak jsme v Praze měli protest proti zemědělské politice vlády, například vůči výši dotací. Jsou podle vás požadavky zemědělců oprávněné a hlavně, reálné?

Abych pravdu řekl, sledoval jsem ten protest pouze okrajově, takže vlastně nemám úplně představu, jaké požadavky zemědělci vznesli, a tak nemohu posoudit jejich oprávněnost. Co se týká reálnosti, tak de facto jsou reálné všechny vznesené požadavky. Realizovatelné jsou pak obecně vzato v zásadě jen ty, které jsou v souladu s režimem a jeho směřováním. Zaznamenal jsem vymezení vůči záměrně Evropu likvidujícímu Green Dealu, s nímž souhlasím. Co se týká dotací, tak chápu, že v celoevropsky – a nejen – dotacemi pokřiveném prostředí, jsme de facto nuceni být toho součástí. Nicméně jak vždy říkám, drtivá většina dotací je pouze legalizovanou formou korupce a likvidací tržního prostředí.

Ekoaktivisté si libují, jak se v Praze dalo krásně projet, že se doprava nezhroutila a že je to důkaz, že by třeba na magistrále stačil jen jeden pruh. Měli by zemědělci zablokovat dopravu na delší dobu, aby dotyční zjistili, že jeden den bez autodopravy a třeba týden bez autodopravy se trochu liší?

Pro ekoteroristy coby soudobé naivní svazáky často s IQ na úrovni Pepy stosedmičky, kteří přilnutím k onomu sektářství jen hledají cestu sami k sobě a ke zviditelnění, kterého by jinak nedosáhli, jsou logické uvažování a kontext trochu „vyšší dívčí“. Doporučuji si povšimnout a zamyslet se nad srovnáním toho, jak prorežimní propagandisti, hlásné trouby, trubky a trubci z médií hlavního proudu reflektovali ve svých pamfletech onu stávku zemědělců s omezováním dopravy a jak ony blokace ze strany všech možných ekoteroristů nezřídka s mlékem na bradě.

A kvůli protestu ukončila spolupráci s firmou Rabbit Zdeňka Jandejska dovážková firma Rohlik.cz Tomáše Čupra, což se setkalo s negativní odezvou, ze které je Čupr zmaten. Jaký máte názor na ukončování spolupráce z politických důvodů?

Můj názor na kádrování, vymazávání z veřejného prostoru, mediální osočování a lynčování a podobně na základě odlišných názorů a pohledů na svět, než je ten jediný správný strany a vlády – který je vazalsky a servilně přebírán z vyšších nadnárodních pater – je vždy negativní. Velké korporace u nás i v zahraničí v současné době zkrátka musejí přebírat a rozšiřovat režimní agendu. Musejí a chtějí, neb pak jim z toho plyne řada výhod. Servilita je podmínkou, byznys je za našeho korporativního fašismu až na druhém místě. Nicméně je třeba dodat, že pokud chceme být fér a zachovávat relativně svobodný trh a svobodu podnikání – co to je, že? – tak majitel Rohliku má bezesporu právo vybírat si své dodavatele. Ovšem analogicky – jak často opakuji: Ne lež samotná, ale důvod dělá lháře. Tedy podstatnější je vždy onen důvod. A ten je zde evidentně servilně politický.

„Státní ‚dluh‘ není nic jiného než naše peníze na de facto spořicím účtu státu. Není to něco, co dlužíme, ale něco, co vlastníme, a naše děti nám za to jednou poděkují,“ prohlásil příznivec moderní měnové teorie, Dalibor Chrápek. Vaše reakce na něco takového?

V zásadě bych souhlasil. Dluhy se splácet musejí. Otázkou je, zda se v budoucnu splatí reálně finančně, prostřednictvím války, převedením vlastnictví… Je ovšem zřejmě smutnou pravdou, že za nezodpovědnou, kolaborantskou a záměrně likvidační finanční politiku našich politruků – ať už těch nynějších u kormidel či předchozích – zaplatíme my, naše děti, jejich děti. Jednou z možností, jak se pokusit trochu zlepšit tento mnohaletý marasmus, je hmotná a přímá odpovědnost politiků za jejich kroky. Oni sami přece neustále opakují jak kolovrátci, že se svobodou a demokracií přichází i odpovědnost. Pak by měli být vzhledem k jejich možnostem a moci adekvátně odpovědní i oni. A ten, kdo na to nemá koule, pak nechť dělá něco pořádného a necpe se na dobře placená teplá místa do Parlamentu.

Herec Michal Novotný v rozhovoru pro Idnes uvedl: „Nechci ani koukat na reklamu na oblečení, kde se objímají dvě ženy nebo dva muži nebo kde ani nepoznám, kdo je jakého pohlaví.“ Podle něho se z takového chování nemá dělat norma. Okamžitě na něho začali plivat aktivisté. A vyčítat mu, že hrál i homosexuála. Jsou taková obvinění z pokrytectví validní?

Samozřejmě že nejsou. Herci a umělci jsou přece od toho, aby hráli, předstírali, reflektovali realitu či fikci přenesenou do uměleckého díla. Jinak klobouk dolů, před Michalem Novotným, že se odvážil říct nahlas tato neuvědomělá, nepokroková, ale smysluplná slova, s nimiž – troufám si říci – souhlasí větší část občanů. Stejně jako u Jiřího Stracha a jeho veřejně deklarovaných konzervativních postojů je to o to větší odvaha, neb umělecká obec často vykazuje výrazné znaky sektářství a ze své bubliny – nejen z hlediska názorového, ale i pracovního – pak vylučuje ty, kteří nevyznávají jejich „náboženství“ a černobílé vidění světa. Čest právě výše zmíněným i dalším výjimkám, které jsou schopny akceptovat názory druhých a udržet si svůj vlastní. Nejen přejímat a nekriticky propagandisticky šířit to, co jim nakuká právě vládnoucí režim, který má vždy tendence vedoucí k totalitní zvůli – ať už se označuje za socialismus, demokracii či cokoliv jiného. Slova jsou slova a činy jsou činy.