Prošlo Česko od roku 2017, kdy se konaly poslední parlamentní volby, významnějšími změnami, které by stálo za to při ohlédnutí za čtyřmi roky vlády hnutí ANO a ČSSD vzpomenout?

Za ty čtyři roky se neodehrálo nic zcela zásadního, co by mohlo Českou republiku výrazněji změnit k lepšímu. Nepochybně se poněkud oslabily, ale samozřejmě zdaleka nezmizely, některé protekční a prokorupční postupy a vazby, které dříve po léta umožňovaly špičkám ODS, ČSSD, TOP 09 a lidovců rozdělovat si republiku a úřady jako jakýsi pašalík a nutit občany k tomu, aby snášeli a platili náklady této klientelistické praxe. Vidíme ale, že ODS a spol. se už zas těší na návrat. Co považuji v současné české společnosti za pozitivní, je zkušenost z toho, jak republika čelila první vlně nákazy covid-19. Tehdy se ukázalo, čeho bychom byli schopni, pokud by se ve společnosti prosadila ta sounáležitost, sociální vnímavost a solidární spolupráce, kterou tehdy Češi, Moravané a Slezané prokázali v zájmu ochrany a záchrany životů spoluobčanů a svých blízkých a kterou postupně prokázal i stát při podpoře rodin, zaměstnanců a podniků postižených pandemií a lockdownem.

Jak si vedly politické strany, ať už ty, co byly u moci, nebo ty, které po minulých volbách usedly do opozičních lavic?

Mám-li hodnotit celá čtyři léta volebního období Sněmovny a závěr tohoto období, pak koncentrovaně vyjádřeno většina lidí pracovala, starala se o rodiny, žila své životy a vedle toho papaláši a jejich kmotři a sponzoři šli za svými prebendami a výhodami, za nadstandardními zisky. Politické strany se hašteřily jako obvykle, jen obstrukcí a zástupných žvanění a nechutných tahanic bylo ve Sněmovně víc než dříve. Tentokráte to ovšem mělo i velmi fatální důsledky včetně nemalých ztrát lidských životů. To, co republiku významně poznamenalo, byl totiž právě vnější zásah pandemie koronaviru. A tradiční nesnášenlivost a prospěchářství řady politických stran nenapomohly efektivnímu řešení a obraně, ale naopak přispěly k chaosu a rozbíjely občanské odhodlání v době, kdy bylo zapotřebí čelit nákaze. Pověstná hostina vítězů nad koronavirem na Karlově mostě podporovaná tehdy primátorem a za účasti a podpory špiček ODS a dalších přispěla k neodpovědnosti a k loňské podzimní katastrofální vlně nákazy.

Ale tento rok už se vysmátý Dominik Feri či šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová nebo Miroslava Němcová z ODS na Karlově mostě při hodování fotit nenechali, jejich loňská veselice však byla jen epizodou uplynulých čtyř let, na niž voliči s velkou pravděpodobností už zapomněli. Na co z končícího volebního období by ale zapomenout neměli?

Letos v létě česká společnost konečně v plném rozsahu zjistila, co prozíraví a informovaní dávno věděli o intervenci a okupační praxi zemí NATO včetně české vlády a armády v Afghánistánu. A to je fakt, že Česká republika a čeští vojáci byli po dvě desetiletí zneužíváni Američany k pochybné akci s katastrofálními výsledky. V uplynulých čtyřech letech ale vidím ve vývoji české společnosti i některé nepominutelné dobré výsledky. Co republice prospělo a posunulo ji kupředu, to jsou výsledky práce většiny poctivých zaměstnanců, živnostníků a slušných podnikatelů. Republika má potenciál a většina občanů dobrou vůli uplatnit se a žít lépe v tom dobrém smyslu. Příslovečnou koulí na noze je ovšem sobecké a krátkozraké jednání majetkové a mocenské elity a stranických špiček většiny stran. Nad zájmy občanů a republiky dál povětšinou staví svou nenasytnost a aroganci. Stranické špičky v Parlamentu jak ve Sněmovně, tak i v Senátu už tradičně před věcnou diskusí o potřebách republiky a před prací pro republiku a občany dávají přednost účelovému politikaření, sobeckému a nesnášenlivému hašteření a honbě za vlastním prospěchem. Co se prokázalo a potvrdilo i v tomto volebním období Poslanecké sněmovny nade vši pochybnost, je fakt, že papaláši, ať už z vládních stran, nebo z takzvané „demokratické“ opozice se pro své osobní kariéry a výhody a na úkor republiky a občanů úslužně hrbí před diktátem Evropské unie, Washingtonu a NATO. Selhávání Bruselu v době koronavirové pandemie a krach dvacetileté vojenské intervence a „dočasného pobytu“ NATO v Afghánistánu názorně ukazují, že nám hlasatelé takzvaných „euroatlantických hodnot“ dlouhá léta lhali a podváděli nás. A to by měli občané zvážit v nadcházejících volbách.