Paní Pernická, vy jste se rozhodla vyhlásit, že nepečete z ukrajinské mouky, a nastal poprask. Můžete popsat, co se pak dělo?

První den někdo informaci z cedule, kterou jsme umístili před pekárnu, strhl. Tak jsme ji dali na stejné místo druhý den znovu a už si nikdo nedovolil nápis odstranit. Lidé si začali ceduli fotit. Někteří místní asi rozjeli nějakou diskusi na sítích, nevím. Spustily se první negativní komentáře. Některé byly vulgární. Snažili se mě vmanipulovat do role nějaké protiukrajinské osoby.

Psali o vás např., že „nadbíháte proruským kolaborantům…“

Vůbec nešlo o politiku a několikrát jsem to deklarovala. Tohle rozhodnutí je jen o bezpečnosti, pokud jejich pšenici odmítlo Slovensko, Bulharsko, Polsko a Maďarsko.

Promiňte, už jsem tak unavená a nespala jsem několik dní… Pořád řeším telefony, lidé se chtějí pobavit, píší tisíce zpráv, e-mailů. Jen už to nedávám fyzicky.

Takže po vlně kritických zpráv vás naopak lidé začali podporovat?

Co vidíte někde na sítích, nemusí být relevantní. Mně chodí nejvíc zpráv na e-mail a do zpráv na telefon. Absolutně nestíhám odpovídat. Včera jsem odpovídala do jedné v noci alespoň na e-maily, abych nevypadala úplně neslušně. Některé e-maily jsou tak krásné… Trhá mi srdce, že není v mých silách odpovědět všem. Je to až dojemné. Zvlášť v době, kdy se lidem útočí na zdraví a bezpečnost potravin.