Lidem se v obchodech až protáčejí panenky z toho, jak rychle stoupají ceny potravin. O tom, co je příčinou, panují dohady. Jeden z názorů přednesl ministr zemědělství Zdeněk Nekula, když řekl: „Někteří hráči na trhu s potravinami se snaží zneužívat spotřebitele a šponují ceny, a to ve snaze maximalizovat své zisky.“ Je to nejvýstižnější vysvětlení drahoty potravin, nebo to vidíte jinak?
Primárně má pan ministr Zdeněk Nekula – předesílám můj bývalý výborný kolega ještě v dozorčí radě pojišťovny EGAP, kterého si velice vážím, ale i jeho úsudku a korektního vyjadřování – svatou pravdu. Ale co mu mám trošku za zlé a není to poprvé, je – řekl bych – ostych využívat všech nástrojů, které mu dává zákon č. 526/1990 Sb., o cenách a cenové regulaci, o zbytečném otálení, razantnějším postupu vůči všem projevům kartelových dohod, byť se to nemusí přímo právně prokázat. Ale to není ani tak výtka panu ministru Nekulovi, jako spíš jeho stranickému šéfovi panu ministru Jurečkovi, ale zejména ministru financí, panu Stanjurovi. Protože pan Stanjura má pod sebou cenový úsek, a tedy cenovou kontrolu. Pravda, ten úsek je v dezolátním stavu. Za posledních deset let byl mimořádně oslaben a není už schopen fungovat v takových dimenzích, jako fungoval před nějakými patnácti, dvaceti lety, kdy z cenových kontrol měli oprávněný vítr všichni prodejci a všichni, kteří se pohybovali na trhu. To je, bohužel, hudba minulosti. Nicméně je možné ten úsek rychle personálně dovybavit, posílit jeho kompetence a poslat ty lidi do terénu.
Jaroslav Šulc
Co by ale měl v této věci podniknout rezort zemědělství?
Samozřejmě pan ministr Nekula dobře ví, jak je trh s potravinářským zbožím dnes rozparcelován, kdo tam hraje první, druhé, třetí, čtvrté housle, v jaké desynchronii se vzájemně nacházejí, a měl už dávno zakročit. Ale rozumím tomu, že si to nikdo nechce rozházet s takovými silnými partnery, jako jsou Lidl, Kaufland, Tesco nebo Globus. Ano, jsou to obrovské nadnárodní firmy, jejichž politická moc je téměř bezbřehá. Chápu tedy, že se čeští ministerští úředníci oprávněně bojí, i když to „bojí“ je možná slabý výraz, prostě nemají potřebu ráznějšího zásahu. Bohužel, kdo tím trpí, jsou nejenom čeští spotřebitelé, kteří platí ukrutně vysoké ceny, ale také čeští subdodavatelé, potravinářský průmysl dodávající na tenhle velmi selektivně obsazený trh. Takže ty škody jsou dvojí. Nejenom u běžného spotřebitele, ale také u běžného producenta zemědělských komodit.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník