Čas běží, léta utíkají, před léty byla jakási očekávání a realita je možná jiná…

Očekávání po revoluci byla hodně velká. Bylo nám ledacos slibováno. Když se přistupovalo do Unie, tak na tom byli naši zemědělci velice špatně a sliby, které se objevovaly v přístupových dokumentech, byly opravdu neuvěřitelné a dívali jsme se na ně až nevěřícně. Fakt je, že co se týká podpor, tak to se ke slibovanému nějak přiblížilo. Bohužel, kam se za dvacet třicet let dostalo zemědělství, tak to nemohlo vykompenzovat to, co zemědělci „položili na oltář vlasti“. Ztratili obrovské množství produkce a zaplatili daň za vstup možná ze všech největší, protože jak se sem dostalo ze Západu zboží, tak jsme přišli o velké odbytiště. Především díky systému nastavených podpor jsme naše trhy uvolnili, snížili produkci a dopady dnes tak omílané krajinotvorby a úrodnosti půdy jsou v některých oblastech v ČR opravdu fatální tím, jak se snížila produkce živočišné výroby.

Je třeba říci, že ve většině médií je zemědělství první na ráně, co se týká klimatu, a všude se omílá uhlíková stopa. Kdo chce vědět, dobře ví, že zemědělství má pozitivní uhlíkovou stopu. Že jsme vláčeni médii, že přinášíme ten největší problém ve světě, to je absurdní nesmysl. Ostatní nosné problémy, ať je to již doprava, průmysl, jako by neexistovaly, a to se bere jako běžná věc. Lidé, kteří o klimatu hovoří, by byli hrozně neradi, aby se to dotklo jejich pohodlí. Zemědělec je první na ráně a svým způsobem možná i bezbranný, protože je jich co do počtu málo. Je to prostě v mediálním prostoru snadná oběť, která se těžko brání. Ve skutečnosti je to jinak. Dnes každý ví, odkud se kupuje zboží, odkud se vozí, z jakých dálek a s jakými náklady a jaká je tedy ta uhlíková stopa. Ať již letecky, námořní cestou nebo i v kamionech, co brázdí celou Evropou, a nejhorší je, že se to vozí sem tam. Tím se nikdo nezabývá.

Nechci Zelené házet do jednoho pytle. Ale názory jdou z tohoto směru. Nevidí si tím na špičku nosu. Než aby šli do konfliktu s tím, co by se s klimatem mohlo udělat, tak nejdou, protože to není zcela pohodlné. Ví se, že oteplování planety v určitých cyklech vždy bylo i v dobách, kdy člověk na to neměl sebemenší vliv. A planeta si dělala, co chtěla.
Kdyby se to všechno bralo selským rozumem, tak se všechno tohle nemůže pouštět mezi lidi a rozčilovat ty, kteří tomu rozumí, a naopak získávat na svou stranu ty, kteří tomu nerozumí, ale velice rádi to slyší a mohou zvednout ten prst, ukazováček a říkat – to vy, zemědělci, za to můžete. Ale je to absolutní nesmysl.

Na začátku devadesátých let docházelo k jednoznačnému zlepšení stavu ovzduší, vody, ale to se nám už zastavilo. A zapomínáme, že zemědělství má v těchto zeměpisných šířkách tisícileté kořeny a krajina už dávno není a nemůže být původní.

Nechci, aby to vyznělo tak, že před těmi třiceti lety na tom životní prostředí bylo lépe. To tedy určitě ne. Udělalo se u nás kus práce, ať již čističek, nebo zdrojů znečištění. Toho je třeba si vážit a držet to. V tom šlo i zemědělství dopředu. Dnes, i když neradi, dostáváme různé příkazy a vyhlášky a je nám vnucován nějaký způsob hospodaření, ale to má ve velké většině svůj racionální základ. V zemědělství se udělal veliký pokrok, jakým způsobem se hospodaří, a musím zdůraznit jedno heslo, že nejlepším ekologem je dobře hospodařící zemědělec.

Že někdo něco napíše a všechny hodí do jednoho pytle, to je smutné, protože těch dobrých zemědělců, jako v každé jiné činnosti, je valná většina. Samozřejmě se najdou ti, kteří to dělají kontraproduktivně, tedy že nemají v sobě toho správného hospodáře, a my jako společnost vůbec nechceme slyšet, jak to ve skutečnosti je. Konkrétně tady na západ od nás, kde se mnohem více používají umělá hnojiva, to je statisticky dokázáno. Také prostředky na ochranu rostlin v mnohem větší míře, je mnohem větší koncentrace zvířat na hektary. To se tam ještě vývojem znásobilo, jak u nás a ve východním bloku domácí zvířata ubývala a západ se toho chytl. Nedávám to za vinu tamním zemědělcům, protože ti jen dostali příležitost, které se chopili. Nic více, nic méně. Víme také, že ty státy jsou na tom ekonomicky zcela jinde, takže mají cestu k tomu, jak podporovat vlastní zemědělce i mimo evropská pravidla. Nechci říkat, že to takto bylo uděláno úmyslně, ale má to všechny znaky toho, že to bylo velice dobře vymyšlené.

Konkrétně český zemědělec vstupem do EU a jak s námi Unie zachází, co se týká potravin, tak je jasné, že na to doplatil. Vezměte si záležitost dvojí kvality potravin, kam až to došlo. A ten výstup, kdy před rokem, rokem a půl se o tom mluvilo, že se věc musí dát do pořádku. A jako každá bublina, tak i toto začíná splaskávat. Dnes vlastně nevíme, co se s tím vlastně udělalo, pomalu to utichlo, všichni vykřikovali, jak se tím budou zabývat a jak věc budou řešit a že to není možné, aby takový stav zůstal. Ale nakonec se to zastavilo u toho, že každý občan každé republiky má jinou chuť. Což tedy větší nesmysl jsem neslyšel.

Ale státům kolem nám vstup do EU bezesporu pomohl, Poláci produkci zvýšili mnohonásobně. A jak vidíme, i Maďaři si zainventovali do produkce zeleniny, ale jinak jsme asi byli spíše papežštější než papež, což je taková naše známka…

To je stejné, jako když hovoříme o západním zemědělci, který se chopil příležitosti, když se zdejší trh začal uvolňovat a naše produkce silně klesala, tak se toho „chopil“ český zemědělec, který byl k tomu dotlačen. Podepsali jsme přístupovou smlouvu, kde byly uvedené nějaké podpory na hektar. To byla obrovská chyba, která v Česku zatemnila mozky všem, kteří tuto smlouvu podepsali. Nechci být po bitvě generál, ale když se dala podpora na hektar, tak to nemohlo dopadnout jinak. Zemědělec se soustředil na to, aby měl dostatek hektarů, a tedy největší sumu plateb, a v zásadě, pokud nedělal s nějakou vizí deseti dvaceti let, tak mu bylo skoro jedno, jestli tam ten dobytek bude v počtu, který měl v roce 1990 nebo 1991. Tedy do půdy nedával organickou hmotu a dnes vidíme fatální dopady, kdy jsou u nás oblasti, ať již z důvodu klimatu, ale především neudržení vody v krajině – dochází k tomu, že oblasti mají problém něco vyprodukovat.

…a to se hovoří o tom, že by se dala uvalit daň na maso…

No, to je obrovská novinka. To je, jak jsem mluvil o těch tendencích něco s klimatem dělat. První věc vůbec je, jestli se dá s tímto stavem vůbec něco dělat, jak se opakují některé cykly v historii planety. Potom je to otázka, zda tímto výkřikem může někdo něco myslet vážně. Osobně si myslím, že v každém případě, když uvalím nějakou proklamovanou daň na maso, tak nevyřešíme nic. Proč se třeba nepřemýšlí nad dopravou po Evropě? Proč se nevytýčí určitá vzdálenost, z které by ty produkty byly pro místní obyvatele cenově snesitelné? Pokud by chtěl někdo přivézt z větší dálky několika set kilometrů, nebo my vyvézt, tak by byla uvalena zvláštní daň a ono by se to samo vyřešilo. Doprava by se snížila, protože by to nikdo za takovou cenu nechtěl vozit, a protože by se ty věci kupovaly opravdu jen minimálně. Když budu chtít nějakou specialitku, jednou za čas, proč bych nezaplatil tisíc korun za kilo masa z Argentiny, a bude tam daň. Myslím, že většinu věcí, které se sem vozí, jsme schopni tady vyprodukovat. Tím by se dalo vyřešit obrovské množství věcí, nevím, zda klima, ale minimálně nákladovost na výstavbu a opravy komunikací.

Zrovna tak v letecké dopravě by se dalo vyřešit, jak je to tam s daněmi za pohonné hmoty. Většina platí daně z paliv a pohonných hmot. Udělejme to tak, že dvou či tříhodinový let, to je to nejhorší, co může být pro planetu, tak jej citelně zdražme, nastavme tam daň. Vzdálenost dvě tři hodiny můžete jet vlakem, který je většinou elektrický. A tím se možná pro planetu udělá více než řečmi kolem daně z masa.