Uplynulo pět let od chvíle, kdy se na přelomu listopadu a prosince 2019 v čínském Wu-chanu objevily první případy do té doby neznámé respirační nemoci. Ta byla později označena jako covid-19. Vybavíte si, kdy jste se poprvé setkal s touto informací a jaký význam jí byl přikládán?
Já to musel řešit dříve než Česká republika. První informace jsem měl z amerického tisku, kde to řešili docela podrobně a ledacos přebírala i naše média. Podstatné ale pro mě bylo, že první infekce mimo Čínu proběhla v Koreji blízko místa, kde se vyrábějí zubní implantáty, které používáme. Měl jsem tedy z první ruky, co funguje a co ne a třeba, že mladí lidé tím prošli a neděla se dramata, která jsme viděli z Čínské televize. Pak jsem si vyžádal z Wu-chanu, jak tam i v covidu stomatologové poskytovali péči. Byl jsem nachystaný a když to přišlo do České republiky, vydali jsme hned ráno pokyny pro zubní lékaře a péči jsme udrželi. Měli jsme minimální ztráty ve srovnání se zbytkem medicíny. Právě i díky tomu, že jsem to už nějakou dobu pozoroval a Korejci a Číňané mi radili. Ještě v únoru 2020, než to sem přišlo, zasedla Vědecká rada ministerstva a řekla, co se má dělat. Začali jsme shánět respirátory (to jsem osobně řešil s premiérem). Byla to skvělá doporučení, ale pak premiér pod tlakem PR lidí a médií přivedl různé panikáře a vědecký plán se hodil do koše. Síla odborníků byla nevyužita, zato jsme zjistili, co si myslí matematici, ekologové a IT-specialisté… Stálo to spoustu a spoustu životů. Následně jsem vše publikoval a dostal i německé vyznamenání. Nebýt pomluv, kterým jsem tu musel čelit, vzpomínal bych na to s hrdostí.
Jak hodnotíte opatření, která v době nejhoršího covidu přijímala vláda České republiky?Anketa
Ještě začátkem února 2020 chodily z některých zemí Asie zprávy o jednotlivých nakažených, ale pak propukla epidemie naplno v Číně a Evropu poté vystrašily reportáže z Lombardie a Benátska, kde nemocnicím nestačily kapacity pro virem nakažené pacienty. Byl tento i následný vývoj důsledkem nepřipravenosti Evropy na podobné nebezpečí a podcenění situace, nebo se na to nijak připravit nedalo?
Úplně na začátku, tj. při epidemii ve Wu-chanu a v Benátsku jsme věděli velmi málo. První data ukazovala asi na 10x větší nebezpečí, než se nakonec ukázalo. Drtivá většina nakažených a nemocných nebyla zachycena. Kdyby byla data jako tehdy, bylo by mrtvých mnohem více a strach jsem z toho měl. Na straně druhé by to znamenalo, že nemoc dříve skončí. A tak modelace na základě špatně vyložených studií – Benátsko nebo výletní lodě – nevycházely přesně. Mysleli jsme si, že bude méně nakažených, ale ti budou asi tak desetkrát více umírat. Postupně se ale ukázalo na testech, že to je, naštěstí, menší nebezpečí. Ke konci už predikce z americké MIT běžely jak hodinky. Jen v ČR jsme měli horší data – my jsme sledovali nemocnost, a ta se zpožďuje. Američané uměli předpovědět vlnu ještě, než došla, což umožnilo lépe trefovat kapacity. Ale to bylo až koncem roku 2020.
Od jara 2020 až do dubna 2021, kdy byly pro použití schváleny rychle vyvinuté mRNA vakcíny, jako by se zastavil svět. Mimo jiné se neuskutečnily, resp. byly o rok odloženy, olympijské hry, fotbalové mistrovství Evropy a spousta dalších akcí. Byla vzato tehdejším pohledem panika mezi politiky, lékaři, vědci, ale i ostatní populací pochopitelná, stejně jako zavedení opatření, z nichž některá se nám dnes zdají až směšná?
Ukázala se děsivá síla paniky. Řada politiků věděla od začátku, že to nebude tak zlé – Angela Merkelová, Boris Johnson, Donald Trump. Ale strach lidí byl tak děsivý, že prostě by politiky zabili, kdyby nezavírali školy, obchody. Lidé se velmi báli. A média vybírala nejděsivější hlasy. U nás proslul přírodovědec, jehož jméno jsem už zapomněl. Děsil lidi mrtvolami na ulicích, mrazáky na mrtvoly. Tihle lidé ukazovali svoji labilní osobnost a byli i tací, kteří na tom vydělávali. Pamatuji jednoho lékaře, který se mnou přijel diskutovat z flámu, v televizi si nasadil respirátor, děsil babičky a pak si respirátor v autě sundal a šel pařit. Byl to pro něj životní mejdan. Ale byli i lidé upřímně vystrašení, třeba prezident Kubek – tomu nic nevyčítám – říkal, co si myslel. Jakkoli jsem s ním nesouhlasil. Když je katastrofa, musíte lidem dodat odvahu a pomoci jim. Spíše vidět sklenici poloplnou než poloprázdnou. To je odpovědnost vůdců.
Psali jsme:
Copak nějaký český politik dodával v té době lidem odvahu?
Politici často věděli, že uzávěry nic neřeší, ale říkali mi, že proti davu nejde jít. No a do toho politika… Když jedna strana „zavírala“, druhá to kritizovala, pak se to otočilo. Lidé byli úplně zoufalí. Nevěděli, komu věřit a co dělat, a přitom návod jsme měli už od španělské chřipky. Takovou infekci nejde ve velkoměstech zastavit. Je důležité netrasovat lidi, ale dát všechny síly do bedlivého sledování nemocných, starým lidem dát oxymetry, denně je navštěvovat a kontrolovat, zatelefonovat jim. To jsme nedělali a „trasovali jsme teenagery“, proto jsme měli mrtvých jako málokdo. A k tomu naše vysoká míra obezity, civilizačních chorob a požívání alkoholu. To je ideální populace pro takovéto infekce.
V březnu 2020 nabídl premiér Andrej Babiš opozici, aby do Ústředního krizového štábu nominovala své zástupce, TOP 09 si vybrala vás. Později toho prý litovala a od některých vašich vyjádření se distancovala. V čem jste se názorově rozcházeli?
Myslím, že v určité chvíli TOP 09 vsadila na paniku, že jí politicky pomůže, možná se sami v té vřavě vyděsili. Nikdy jsme to nekonzultovali, nikdy mi neřekli, že s něčím nesouhlasí. S Markétou Pekarovou Adamovou jsem se sešel až s odstupem a byl to v zásadě velmi přátelský rozhovor. Já jsem člověk, který je uprostřed požáru klidný a soustředěný. Asi nepatřím do politiky, ale do medicíny. Kdybych panikařil, třeba bych byl ministrem – ale to je žert. Myslím, že to chápe teď i TOP 09 a kdybych tam zůstal, měla by – jako za mého působení – přes 8 procent voličů.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Patřil jste od počátku mezi ty, kteří se nevezli na oficiální názorové lince. Vybavuji si, že jste v prvních měsících šíření nemoci u nás tvrdil, že více lidí zabije strach z koronaviru než samotné onemocnění. Co vás k tomuto tvrzení vedlo a do jaké míry na vaše slova došlo?
Strach má dvě smrtící fazety. Jednak stát přiměje k hrubým chybám, které dnes už pojmenuje každý. Třeba zavření škol, trasování místo pomoci potřebným. Protežování té či oné očkovací látky. Nebo přednostní očkování učitelů a vojáků před seniory. Ale prostě strach byl silnější. A pak strach zabíjel hlavně seniory. Média je děsila, byli v izolaci. Jaro 2020 zvládli, podzim 2020 ještě také, ale v zimě 2021 už to mnozí prostě vzdali, už neměli sílu. Dnes nás ničí reakce na tuto přehnanou akci. Lidé méně věří lékařům a odmítají i velmi důležitá očkování.
Vinil jste média z toho, že vyděsila veřejnost tím, jak referování o covidu pojala. Co si měla odpustit? Pamatuji si, že denní statistiky o počtu mrtvých či nakažených v souvislosti s covidem byly tehdy nejvyhledávanějšími zprávami.
Jsem z médií, rozumím potřebě přinášet žádaná témata. Ale tady se umíralo a je třeba myslet na to, že když řeknu seniorovi, že umře a mrtvola zůstane na ulici, že to prostě je neetické a smrtící. V několika zemích vysílali, jak jsem se s jedním takovým odmítl v televizi bavit. Prostě je třeba říci některým věcem NE! Volali mi z celé Evropy, že takhle se na to musí, ale „že na to nemají odvahu“. Když je válka, taky asi nedává smysl pořád dokola ukazovat, jak naše lidi roztrhala bomba a že to třeba prohrajeme…
Nejen u nás, ale i jinde ve světě, se stal vyvrhelem každý, kdo nesouzněl s oficiálním pohledem na epidemii, kdo zpochybňoval nejrůznější zákazy, omezení a opatření. Česká televize informovala jednostranně, žádný zpochybňovač neměl šanci do vysílání proniknout. Ministerstvo zdravotnictví vedlo profesora Jiřího Berana, uznávaného epidemiologa, mezi dezinformátory. Také vy jako byste byl se svými názory v Česku na černé listině. Strach zatemnil lidem rozum, že nechtěli připustit ve společnosti jiné názory, nebo čím bylo způsobeno vyhloubení příkopů mezi podvolenými a těmi jinak uvažujícími?
Povinností lidí, jako jsem já, je zlu neustupovat. Zkusil jsem strašně a mého otce to asi stálo život, útoků na mě a naši rodinu bylo tolik, že prostě přestal mít chuť žít. Výsledkem hry na totalitu je, že se nám demokracie částečně vytratila. Teď se dělíme na Ukrajince a Russáky (tak se to píše). Bude zas dělení na Babiš a antiBabiš. Není čas na řešení problémů a jako stát zaostáváme.
Jak byste období dvou let s covidem charakterizoval? Co o nás prozradilo? Pokud by se v dohledné době objevilo něco podobného, myslíte, že by už reagovali jinak?
My jsme vyšli ze španělské chřipky, tedy z návodu z roku 1920, udělali jsme návod pro Česko a pak s kolegy pro celou Evropu, který jsme několikrát vylepšili. Jsme nachystáni, kdyby zas něco přišlo. Takový návod u státu nevidím. Vznikly instituce, ale návod není. Když se něco stane, musí to jít automaticky. Když jsou záplavy, Integrovaný záchranných systém bez přemýšlení dělá, co má. Nikdo nevymýšlí, jak regulovat přehrady, jsou na to pokyny a ty se plní. Po každých záplavách se vyhodnotí vše a eventuálně se provedou korekce. Přestaňme bastlit, pracujme systematicky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Věří dnes lidé v důsledku covidu lékařům méně a odmítají proto i důležitá očkování?
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
ruský medvěd
