Uplynulo pět let od chvíle, kdy se na přelomu listopadu a prosince 2019 v čínském Wu-chanu objevily první případy do té doby neznámé respirační nemoci. Ta byla později označena jako covid-19. Vybavíte si, kdy jste se poprvé setkal s touto informací a jaký význam jí byl přikládán?

Já to musel řešit dříve než Česká republika. První informace jsem měl z amerického tisku, kde to řešili docela podrobně a ledacos přebírala i naše média. Podstatné ale pro mě bylo, že první infekce mimo Čínu proběhla v Koreji blízko místa, kde se vyrábějí zubní implantáty, které používáme. Měl jsem tedy z první ruky, co funguje a co ne a třeba, že mladí lidé tím prošli a neděla se dramata, která jsme viděli z Čínské televize. Pak jsem si vyžádal z Wu-chanu, jak tam i v covidu stomatologové poskytovali péči. Byl jsem nachystaný a když to přišlo do České republiky, vydali jsme hned ráno pokyny pro zubní lékaře a péči jsme udrželi. Měli jsme minimální ztráty ve srovnání se zbytkem medicíny. Právě i díky tomu, že jsem to už nějakou dobu pozoroval a Korejci a Číňané mi radili. Ještě v únoru 2020, než to sem přišlo, zasedla Vědecká rada ministerstva a řekla, co se má dělat. Začali jsme shánět respirátory (to jsem osobně řešil s premiérem). Byla to skvělá doporučení, ale pak premiér pod tlakem PR lidí a médií přivedl různé panikáře a vědecký plán se hodil do koše. Síla odborníků byla nevyužita, zato jsme zjistili, co si myslí matematici, ekologové a IT-specialisté… Stálo to spoustu a spoustu životů. Následně jsem vše publikoval a dostal i německé vyznamenání. Nebýt pomluv, kterým jsem tu musel čelit, vzpomínal bych na to s hrdostí.

Ještě začátkem února 2020 chodily z některých zemí Asie zprávy o jednotlivých nakažených, ale pak propukla epidemie naplno v Číně a Evropu poté vystrašily reportáže z Lombardie a Benátska, kde nemocnicím nestačily kapacity pro virem nakažené pacienty. Byl tento i následný vývoj důsledkem nepřipravenosti Evropy na podobné nebezpečí a podcenění situace, nebo se na to nijak připravit nedalo?

Úplně na začátku, tj. při epidemii ve Wu-chanu a v Benátsku jsme věděli velmi málo. První data ukazovala asi na 10x větší nebezpečí, než se nakonec ukázalo. Drtivá většina nakažených a nemocných nebyla zachycena. Kdyby byla data jako tehdy, bylo by mrtvých mnohem více a strach jsem z toho měl. Na straně druhé by to znamenalo, že nemoc dříve skončí. A tak modelace na základě špatně vyložených studií – Benátsko nebo výletní lodě – nevycházely přesně. Mysleli jsme si, že bude méně nakažených, ale ti budou asi tak desetkrát více umírat. Postupně se ale ukázalo na testech, že to je, naštěstí, menší nebezpečí. Ke konci už predikce z americké MIT běžely jak hodinky. Jen v ČR jsme měli horší data – my jsme sledovali nemocnost, a ta se zpožďuje. Američané uměli předpovědět vlnu ještě, než došla, což umožnilo lépe trefovat kapacity. Ale to bylo až koncem roku 2020.

Od jara 2020 až do dubna 2021, kdy byly pro použití schváleny rychle vyvinuté mRNA vakcíny, jako by se zastavil svět. Mimo jiné se neuskutečnily, resp. byly o rok odloženy, olympijské hry, fotbalové mistrovství Evropy a spousta dalších akcí. Byla vzato tehdejším pohledem panika mezi politiky, lékaři, vědci, ale i ostatní populací pochopitelná, stejně jako zavedení opatření, z nichž některá se nám dnes zdají až směšná?

Ukázala se děsivá síla paniky. Řada politiků věděla od začátku, že to nebude tak zlé – Angela Merkelová, Boris Johnson, Donald Trump. Ale strach lidí byl tak děsivý, že prostě by politiky zabili, kdyby nezavírali školy, obchody. Lidé se velmi báli. A média vybírala nejděsivější hlasy. U nás proslul přírodovědec, jehož jméno jsem už zapomněl. Děsil lidi mrtvolami na ulicích, mrazáky na mrtvoly. Tihle lidé ukazovali svoji labilní osobnost a byli i tací, kteří na tom vydělávali. Pamatuji jednoho lékaře, který se mnou přijel diskutovat z flámu, v televizi si nasadil respirátor, děsil babičky a pak si respirátor v autě sundal a šel pařit. Byl to pro něj životní mejdan. Ale byli i lidé upřímně vystrašení, třeba prezident Kubek – tomu nic nevyčítám – říkal, co si myslel. Jakkoli jsem s ním nesouhlasil. Když je katastrofa, musíte lidem dodat odvahu a pomoci jim. Spíše vidět sklenici poloplnou než poloprázdnou. To je odpovědnost vůdců.