Vy jste podal pozměňovací návrh zákona ke státnímu rozpočtu, který by přesunul výdaje na dotační program „Podpora neziskových organizací zabývajících se rovnými příležitostmi žen a mužů“, který činí na příští rok sedm milionů korun, na výdaje ministerstva školství k podpoře sportu. Strhla se o tom bouřlivá debata. Ale než se k tomu dostaneme, co vás vlastně k podání tohoto návrhu přimělo? Co byl zásadní moment a zjištění?

Každý poslanec dostane v rámci svého výboru, kde pracuje, podrobnou část státního rozpočtu, který má prostudovat a zaujmout k němu postoj. Mně se do rukou dostal návrh rozpočtu Úřadu vlády, který mám jako poslanec schvalovat v rámci petičního výboru, a právě zde je rozpočtová kapitola na dotační program rovných příležitostí. Podíval jsem se tedy na podpořené projekty od roku 2015, kdy program vznikl, přečetl výroční zprávy podpořených organizací a prostudoval také aktivity, kterými se zabývají. Dospěl jsem k názoru, že těch sedm milionů se dá využít i jinak a že pro takový rozpočet zvednout ruku nemůžu, proto jsem navrhl přesunout peníze do sportu, kde naopak rovné prostředí mezi ženami a muži je.

Vystoupil jste v pátek také na jednání Poslanecké sněmovny a vysvětlil, že „rovné příležitosti žen a mužů o peníze určitě nepřijdou, protože jen v rámci sociálního fondu Evropské unie, operačního programu Zaměstnanost, byly v roce 2016 vypsány tři výzvy podporující rovné příležitosti žen a mužů, ve kterých bylo vyčleněno 678 milionů korun. Pro rok 2018 je vyčleněno dalších 210 milionů korun.“ Myslíte si, že na tyto účely by tedy vůbec neměly jít peníze z českého státního rozpočtu? Můžete ještě podrobněji vysvětlit, proč by neměl stát podporovat tyto aktivity?

Pokud se nadále budou tyto prostředky utrácet na tištění brožurek, letáčků a na genderové audity, které se hodí do šuplíku, budou se za ně pořádat soutěže pro uvědomělé muže a soutěže o nejsexističtější reklamu, tak ne. Podobné kratochvíle ať sponzoruje soukromý sektor, ale ne stát. Dotace pro neziskový sektor mají přece sloužit k zajištění služeb, které stát neumí adekvátně zajistit, např. na péči o handicapované osoby. Pak si tyto služby v uvozovkách objedná u neziskové organizace. Tady prostor pro gender aktivity a roli státu nevidím. Bavme se o tom, že třeba v pracovní oblasti máme nějaké nedostatky a ženám by ulehčily život zkrácené úvazky na mateřské nebo rodičovské dovolené – to je legitimní diskuse a tady veďme debatu. I tyto věci ale mají být prosazovány skrz politické strany, ale nikoliv prostřednictvím neziskových organizací.

Ve Sněmovně jste zmínil k výdajům pro rok 2017, že podpořeny byly: Stručná historie žen v umění a jejich současnost, zapojení žen do snižování dopadů klimatické změny, soutěž Genderman. Naopak, do čeho nešly? Komplexní řešení domácího a sexuálního násilí, Šance pro všechny – Domov bez násilí. Určitě jste se zajímal o to, co konkrétně tyto projekty přinesly společnosti. K jakému závěru jste ve jmenovaných případech dospěl?