Co říkáte tomu, že vzpomínková akce studentů na Albertově se musela konat o týden později, protože studenti se tam 17. listopadu kvůli akci Bloku proti islámu a Strany práv občanů vůbec nedostali?

Myslím, že je velká ostuda, že 17. listopadu nepustili jak studenty, tak pedagogy uctít památku lidí, kteří tam přišli v roce 1939 a 1989. Nepochopila jsem, proč se to stalo. Na druhou stranu jsem velmi vděčná, že se studenti i akademická obec vzchopili k tomu, že o týden později uspořádali vlastní akci. Ale normální to není. Myslím, že tím, že se prezident republiky postavil do čela extremistického uskupení reprezentovaného panem Konvičkou, svým způsobem studenty z Albertova s pomocí policie vyhnal, a to není dobře.

Dá se říci, že když se prezident postavil vedle předsedy Bloku proti islámu Martina Konvičky a místopředsedy hnutí Úsvit - Národní koalice Marka Černocha na shromáždění, kterého se zúčastnili i extremisté z německého protiislámského hnutí Pegida a britské antiislámské organizace English Defence League, tím extremisty, kteří byli dosud na okraji politické scény, vlastně legitimizoval?

Legitimizace proběhla zcela jasně, proto si myslím, že se ozvaly kritické hlasy. Považuji českou společnost za tolerantní, protože je ochotna vnímat odlišné názory, ale tady jsme narazili na to, co podle mě nemáme tolerovat, tj. posilování extremistických sil v naší společnosti. A jestliže se do jejich čela postavil prezident republiky, tak to o něčem svědčí. Myslím, že v názorech, které prezident dlouhodobě zastává na imigrační vlnu, se mohl opřít o pozice jak vlády, tak Parlamentu, protože k této věci demokratické síly zastoupené v českém Parlamentu přijaly usnesení ať už v únoru letošního roku nebo v říjnu letošního roku, kdy se vymezujeme proti povinným kvótám, kdy žádáme o ochranu schengenských hranic, kdy žádáme zvýšení migračních a azylových prvků v našem právním řádu. Prostě všechny kroky, které mohou být v právním státu uskutečněny, uskutečněny byly a prezident mohl podpořit tyto síly. Proč podporuje ty, jež jsou skutečným nebezpečím pro demokratický život v této zemi, je pro mě skutečně záhadou a jsem z toho vážně nešťastná.

Považujete Blok proti islámu nebo parlamentní hnutí Úsvit - Národní koalice či Stranu práv občanů, které se protiislámské demonstrace zúčastnily, za nebezpečné pro demokracii v České republice?

Odlišila bych pana Velebu a uskupení pana Černocha. Pan Veleba je dlouhodobým reprezentantem SPO, kteří se stali takovou pretoriánskou gardou pana prezidenta. Z toho titulu jsem pochopila, že tam je, byť jsem neočekávala, že i on bude tolerovat propojení s extremisty typu pana Konvičky. U pana Černocha, byť vnímám část jejich parlamentní práce, že se drží demokratické ústavní noty, která je naší zemi předepsána, obávám se, že se vezou na populistické protimigrantské vlně, a to způsobem, jenž nemají zapotřebí. Protože nás, kteří se obávají, že není obrovský příval migrantů zvládnutý, že Německo v této roli selhalo a německá kancléřka Merkelová zvlášť, je více, takže se mohli přidat do demokratické diskuse. Ale obávám se, že jdou za politickými body, po rozpadu s Tomiem Okamurou bojují o přežití.

Takže si nemyslíte, že – i když je migrace do Evropy velký problém – není třeba prohlubovat strach veřejnosti, protože pak často vyústí až v projevy nesnášenlivosti a nenávisti, konkrétně třeba v útocích na ženy v šátcích a mešity v Česku, byť u nás je muslimská komunita mírumilovná?

Já z toho mám obavu. Historie nás poučila, že když demokratické síly nezvládnou svůj úkol, nastoupí extremisté, kteří na svou stranu strhnou dav. Historie nám ukázala, že to začíná lehce populistickou notou, u které hned každý nerozezná, jaké nebezpečí se v ní skrývá, i to, jaké jsou z toho tragédie strašného rozměru, což jsme viděli například v nacistickém Německu. Jsem přesvědčena, že jako Česká republika máme důrazně říci, co chceme a co nechceme. Parlament jasně formuloval, že nechceme nekontrolovanou migrační vlnu, že jsme proti povinným kvótám, že si nepřejeme, aby Evropská unie neměla pod kontrolou své hranice a nevěděla, kdo do ní přichází. Teď jsme viděli útoky v Paříži, ale můžeme se podívat do minulosti, kolik všelijakých ataků už proběhlo, takže bychom měli být poučeni, že se nepovedla integrace lidí, kteří přišli do Francie. Vidíme vyloučená ghetta na okraji Paříže, teď hlásí podobný problém Stockholm a Brusel vidíme v přímém přenosu. Myslím si, že umíme popsat situaci, která se nám nelíbí, a umíme říci, co chceme a co ne. Chceme mít pod kontrolou svoji zemi i ty, kteří do ní přicházejí, a také musíme umět vymáhat právo, jež platí pro nás všechny. Je důležité na tom trvat a nepomáhat extremistickým silám, protože když některé z těchto aspektů nezvládneme, jejich vliv poroste.

Někteří politici považovali za jediný problém, že se prezident postavil po bok extremistů, ale obsah jeho projevu jim nepřipadal problémový. Máte stejný názor?

Kromě toho, že mi strašně vadí, jak pan prezident posiluje a legitimizuje právě to konvičkovské hnutí, v jeho projevu mi vadila falešnost. On na jedné straně říká, že se nemáme nálepkovat a vymezovat se nálepkami proti názorovým odpůrcům. V první fázi řekl, že chce, aby tady byli lidé s různými názory a hledali nějaké styčné body, chovali úctu k jinému názoru a byli schopni jej přijmout. Anebo se k němu kriticky vyjádřit, ale nechat ho zaznít. Hned pár vět na to nálepkuje ty, kteří nejsou na jeho straně, nezpívají spolu s ním, označí je za řvoucí stádo. Já jsem vloni 17. listopadu na Albertově, když se házela vajíčka, nebyla, ale byli tam mí přátelé, neházeli vajíčka, přišli tam jen panu prezidentovi říci, že se jim nelíbí, jak vykonává svůj úřad. Bylo to bezprostředně poté, kdy mluvil vulgárně v přímém rozhlasovém přenosu v Hovorech z Lán, bylo to poté, kdy bylo v živé paměti jeho selhání při zahajování výstavy korunovačních klenotů. Ti lidé tam jen přišli říci, že s tím nesouhlasí, a teď jsou označeni za řvoucí stádo. Já s tím projevem mám tento problém. A myslím, že v otázce migrantů má prezident hledat společnou cestu s vládou a Parlamentem a nemá si vybírat ty, kteří stojí na okraji a představují extrémní pohled. A pokud jde o názorové odpůrce, nemůže ve svém projevu prezident na jedné straně vyzývat k toleranci k názorům druhých a vyhlašovat, že se nebudeme nálepkovat, a sám pak používat první příležitost, kdy nálepkuje ty, kteří s ním nesouhlasí.

Ale takové nálepky neuděluje prezident vůči svým kritikům poprvé. Co jiného než nálepka je rádoby dehonestující označení pražská kavárna, kterým se snaží poštvat venkov proti pražským intelektuálům. A bohužel poměrně úspěšně.

To nálepkování skutečně prohlubuje příkop v české společnosti. Ten příkop se prohloubil hned po prezidentských volbách, prezident pak na jeho prohlubování svými dalšími kroky pracoval. Třeba tím, jakými lidmi se na Hradě obklopil, Mynářem, Nejedlým, ale on ten příkop nemá ambici zasypávat. Ale on, nevím, jestli je nemocný nebo co se s ním děje, s nějakou zvláštní sadistickou radostí tím nožem, který vrazil do srdce části české veřejnosti, v té ráně každou chvíli otáčí, i když ví, že nás to bolí. Ať už vzpomeneme na jeho účast na moskevských oslavách osvobození, na jeho spanilé jízdy do Číny nebo na to, co se teď stalo na Albertově.

Co říkáte na názory, že letošní Albertov byl pro Miloše Zemana triumfem po loňských oslavách, kdy na něj v přítomnosti dalších prezidentů sousedních zemí létala vajíčka? Tentokrát mu jeho sympatizanti naopak provolávali slávu.

To můžete říkat v případě, když dovolíte, aby se vašeho mítinku zúčastnili všichni, a na tom mítinku přesvědčíte veřejnost, že jste jejich reprezentantem, který ve všech ohledech plní dobře prezidentskou roli. To, když policie lustruje, kdo tam smí a kdo tam nesmí, a jsou vpuštěni prakticky jen příznivci Miloše Zemana, kdy jsou tam připravené, jakoby náhodně opřené o zeď unifikované transparenty s heslem Ať žije Miloš Zeman a všichni si je tam mohou vzít, za žádný triumf nepovažuji. To mi připomíná, co jsme zažili před rokem 1989 – povinné podpory, komunistické manifestace, a všichni ostatní, kdo nejsou s námi, jsou proti nám a zatočíme s nimi. To je triumf malosti.