Povedlo se vám jako prvnímu nasbírat 50 tisíc podpisů potřebných k podání prezidentské kandidatury. Kdy jste začal? Mnohá média byla překvapena, že to „celkem neznámý“ podnikatel zvládl tak rychle.

Ve středu 13. dubna jsem veřejně oznámil svoje rozhodnutí kandidovat na prezidenta České republiky. Stal jsem se „kandidátem na kandidáta“. Sběr podpisů jsem začal ihned po tomto oznámení.

Nevidím do hlav médiím, neznám jejich zájmy. Uvedu jen nezpochybnitelná fakta. Ano, nejsem „bulvárně známý“ člověk. Ale téměř každý člověk v republice přišel do styku s výrobky mojí bývalé firmy, jsem podnikatelem ČR za rok 2007, často jsem byl pro své názory zván i do prestižních mediálních pořadů, měl jsem desítky rozhovorů v prestižních médiích. Můj ředitel kampaně, velmi talentovaný a schopný mladý muž Jaroslav Navrátil, zahájil moji kampaň na sociálních sítích i sběr podpisů na petičních místech s pomocí několika set skvělých dobrovolníků, spolupracovníků. To je celé. Člověk orientovaný na výsledek musí uznat správnost cesty, uznalý a vědoucí člověk musí ocenit i kvalitu kandidáta. Tedy žádný zázrak, žádná záhada. Nadále jsme všichni skromní a v pokoře, neboť vždy je možné vše dělat lépe! Snažíme se, věříme si.

Nebudu se ptát, zda věříte, že můžete vyhrát, protože bez toho byste jistě do voleb nešel. Postavím proto otázku jinak. Myslíte, že v těchto volbách bude možnost úspěchu kandidáta, který není celý život v politice, snazší než v minulých případech, kdy kandidovala řada politických mazáků?

Doba je zvláštní, všichni již dlouho vnímáme, že není v pořádku. Mnoho civilizačních celosvětových problémů, mnoho ekonomických problémů, spíše žádná nebo doslova zoufalá řešení nastalých problémů, lidé po dlouhé době začali chudnout, mladí lidé nevidí dobře svojí budoucnost. To jsou jen drobné obecné popisy reality… A do těchto „vod“ nás dovedli celoživotní političtí mazáci. Kteří mají svoje skvělé školy a dědičné univerzity, bohatství, otce a dědy politiky. Celý život se učí ovládat dav, intrikovat, skvěle zvládat podmínky všeobecného hlasovacího práva. Jen ten reálný život jim nejde, jen ten neznají. Nemají ani potřebné znalosti pro reálný život, nechci říkat vzdělání.