Píšete antiutopický román na pokračování Zítra už bude všechno jinak. To se docela hodí do našeho seriálu rozhovorů Hůř už bylo? Zejména u mladé generace se šíří názor, že budoucnost je černá a „dobře už bylo“. Jsou podle vás důvody k takovému pesimismu? A pokud ano, jaké to jsou?

Nevím, jak moc je takový přístup u mladé generace rozšířen. Většinou u svých vrstevníků, a hlavně u těch ještě mladších, narážím spíše na spokojenost a důvěru v pokrok. Přesto sám důvody pro obavy o naši budoucnost vidím, a o nich je i můj román.

Už před mnoha lety jsem to shrnul v jednom článku přibližně takto: Evropské národy stojí v mnoha ohledech na šikmé ploše – vymírají, přestávají si uvědomovat sebe sama, upadají mravně a kulturně, vězí v těžkopádném a degenerativním sociálním systému, jsou zadlužené, dobrovolně se vzdávají správy svých věcí ve prospěch vzdálených a nepřehledných mezinárodních struktur, vytrácí se disciplína a osobní odpovědnost člověka za vlastní život. Pokud se tyto tendence nepodaří zastavit, stanou se Evropané během několika málo generací v rámci probíhajících migračních toků na vlastních historických územích pasivními menšinami a následně se rozpustí jako kostka cukru v moři nově panujících, dynamických etnik.

Říkám také, že žijeme v časech, kdy i ty nejvíce samozřejmé danosti jsou zpochybňovány, kdy moudrost zkušenosti je cejchována jako „předsudky“, kdy zažité vzorce chování jsou coby „stereotypy“ dehonestovány a bořeny, kdy rozlišování dobra a zla je vysmíváno jako „černobílé vidění světa“, kdy sám pojem normality začíná být nekorektní. Pokrokáři dychtí po tom, rozorat svět svých předků a postavit si úplně nový.