Jsme v Brně, na mítinku, který má jako téma svobodu slova. To pro vás osobně vždycky bylo téma, kterému jste se věnovala a byla jste jím známá. Nestává se vám ale v poslední době, že vám někteří vyčítají, že jste spolu se Svobodnými spoluprací s SPD, PRO a Trikolorou svobodu zradila?

No jasně, že se mi to stává. Stává se mi to každou chvíli. V posledních třech nebo čtyřech týdnech dokonce čelím různým výhrůžkám, urážkám, nadávkám. Třeba jsem se se taky v e-mailu dočetla, že mi pán přeje, abych zahrabala svoje děti na zahradě.

Já jsem si pomyslela něco o jeho emoční vyspělosti a říkala jsem si v duchu, že já bych něco takového nedovedla přát ani svému nejhlubšímu nepříteli. Já si se svými nepřáteli přeju být v co nejmenším kontaktu, ne aby něco prováděli svým dětem. A říkám si, že je zvláštní, jak se právě z těch lidí, kteří mají plná ústa liberální demokracie a všech těch velkých hesel, nakonec vyklubou tak nesnášenliví lidé.

A to je vlastně i moje odpověď na otázky k našemu spojení. Myslím si, jsem si tím jistá, že značná část toho patetického nánosu, jací jsme vyvrhelové, je ve skutečnosti nálepka pocházející od lidí, kterým došly argumenty. A protože je nemají, tak potřebují nadávat a vymezovat se tímto způsobem. Já si z toho nic nedělám.

Samozřejmě, že nikdo netvrdí, že jsme čtyři stejné strany. Pokud by to tak bylo, tak se spojíme do jedné. Ale když si porovnávám, jak hlasovaly strany v této Poslanecké sněmovně, a jak by hlasovali Svobodní, tak SPD nám bylo nejblíž. Rozhodně to nebylo identické, ale bylo to nejblíž tomu, jak by hlasovali Svobodní. Takže nějaká synergie tam určitě byla.

Takže já na tom spojení nevidím nic špatného. Slyším ale od mnoha lidí taky pozitivní ohlasy. A mezi těmi nadávkami a pochvalami je to zhruba půl na půl.

Když mi tu popisujete, na jaké úrovni se ta kritika pohybuje, máte pocit, že letošní kampaň je vypjatější, než byly ty minulé?

Tak já se obávám, že kampaň ještě nezačala…

Právě proto, že je teprve pět měsíců do voleb, není to už teď pěkně „horké“?

Mně se to špatně posuzuje, já jsem ještě žádnou kampaň neabsolvovala, kromě jedné senátorské v Praze. To je velmi levicově liberální obvod, takže to mělo svoje specifika.

Takže kampaň úplně posoudit nemůžu, ale když posuzuju celkové chování lidí, i na sociálních sítích, tak vidím velkou polarizaci, srovnatelnou s tou, jakou jsem viděla v době covidu.

Ta covidová doba byla vypjatá, protože lidi se báli o svůj život. A proto byli proti sobě tak vypjatí. Byli schopní si do krve nadávat do rouškařů, antirouškařů, vaxerů, antivaxerů. A teď vidím něco podobného.

Vykládám si to tak, že je tu zase fenomén strachu. Je to strach z Ruska, z Ukrajiny, z války. Na obou stranách mají lidé ten strach, který se této vládě „podařilo“ vytvořit. Strach, že válka je za dveřmi. Nemůžeme se divit, že lidé mají strach.

Ale já si nemyslím, že válka je za dveřmi. Vidím, že i v té době covidové to nebezpečí často byla jen záminka pro zadlužování, veřejné výdaje, udržení se u moci. A přijde mi, že i teď ten strach, který estabilishment rozdmýchává, může být jen snahou udržet se u moci.

Tak vypjatá rétorika premiéra Fialy o volbě strany a osudovém hlasování by tomu mohlo odpovídat. Máte strach, že toto strašení může vyjít?

Ano, mám. Kdybych ho neměla, tak tady dneska nejsem a nekandiduju. Tohle bylo to, co mě do politiky dostalo. Když vidím, že se ten vzorec strachu začal používat dokolečka.

On ten strach vyprchá, lidi pochopí a přestanou se bát. Ale oni to zrecyklují a zase vytvoří nějaký jiný strach. Byl to Green Deal, klimatická tíseň, pak covid, teď je to Rusko, příště si vymyslí nějaké mimozemšťany nebo něco takového. Ale podstatou je držet lidi ve strachu a toho strachu využívat.

Je to v podstatě politika rozděl a panuj. Lidé se polarizují, hádají se mezi sebou, protože mají strach o život nebo o existenci. Pro estabilishment je to samozřejmě lákavé a oni už to pochopili. A pracují s tím.

Po mítinku v Brně: Tomio Okamura diskutuje s LGBT aktivisty

Dnes jste této politice šíření strachu přijeli říci ne do Brna, města premiéra Fialy. Má to být nějaký „signál“?

Ne, strach nechceme v Praze, v Brně, v Ostravě ani v Karlových Varech. Bohužel se týká nás všech.

Jsou podle vás lidé, většinová společnost, vůbec ochotni se „nebát“ a postavit se strachu?

Lidé tu jsou, teď zrovna vidíme, že sem přicházejí. A to ukazuje, že asi jsou schopni a ochotni se tomu strachu postavit.

Máte pocit, že to dneska chce větší odvahu, než dříve?

Jednoznačně, a z několika důvodů. Zaprvé proto, že je tady určitá perzekuce od vlády. To, co pan Foltýn vypráví něco o sviních, to samozřejmě v lidech strach vyvolává. Lidi se můžou bát, že to na ně dopadne třeba v práci.

Ale potom je tady ještě jedna věc. Dav má obrovskou sílu. A dnes se k tomu, abyste řekl některý názor, musíte v podstatě postavit proti tomu davu a říct: Já mám odlišný názor. Říkáte to s rizikem, že vás ten dav odsoudí, a to je strašně těžká věc. Jít do televize a říct tam některé názory, to dneska chce velkou odvahu.

Ale tu odvahu dneska potřebují i obyčejní lidé, na ulici, v tramvaji, tam je dneska normální, že když něco řeknete, tak na vás začnou křičet.

A čím větší má společnost strach, tím větší odvahu chce říct svůj názor.

Psali jsme:

Fiala se chlubil, Šichtařová viděla něco jiného: Obrátil zbraň proti sobě

Ekonomické oživení v Česku? „Věřím jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval,“ vzkazuje Šichtařová

Šichtařová (Svobodní): Něčí názor se druhé straně nelíbil a chtěli jej zakázat

Jenom záminka. Šichtařová odmítá evropské zbrojení. Tuší stejnou boudu jako za covidu