Pane doktore, zdá se, že v Německu sice posílily AfD a Die Linke, nicméně ty „establishmentové strany“ to splácají dohromady. Může to ale být pytel blech, protože CDU/CSU jsou dvě strany samy o sobě a v SPD není každý nadšený z koalice s křesťanskými demokraty. Co z toho vychází?

Asi neřeknu nic nového, když připomenu, že podobný stav zmatení hlav a srdcí předpokládal každý, kdo se německou politikou zabývá. Anebo alespoň čte texty vyráběné na zakázku nebo spontánně nejen v Německu, ale i ve většině evropských zemí. Dokonce se mi zdá, že mnozí z veřejně vystupujících neosobností využili této události jen k tomu, aby zakryli svou hanbu z nedůstojného vystupování proti zatím jen několikadenní smršti rozhodnutí a výroků Donalda Trumpa, které se na ně valí ze všech stran.

Příkladně se zachovala ČT, která pozvala do svého studia politické komentátory všeho druhu, kteří, snad jen s výjimkou Jana Fischera, dokázali zopakovat to, co zanechalo mediální stopu v posledních týdnech u nás doma i v zahraničí. Jen někdo dokázal připomenout ad marginum Elona Muska. Většinou se dokázali vyhnout jménu Andrej Babiš a pouze dva diskutující, pokud se nemýlím, si všimli toho, že volební účast v německých volbách byla tentokrát mimořádná (83–86 %) a že se to projevilo na různobarevnosti menších politických stran. Ty by mohly kupodivu hrát omezenou, ale nezbytnou roli při sestavování povolební koalice, ale tři až čtyři hlavní politické strany se mohou uklidnit a připravovat se na další volební soutěžení. Pokud se nestane nic mimořádného v Evropě i ve světě, předpokládám, že to nebude trvat dlouho a německé volby se budou muset opakovat. Nebo dojde ke stavu, který bychom mohli nazvat jako mimořádný.

Pro AfD může hovořit to, že pokud tento „kartel“ skutečně vznikne a vláda nebude úspěšná či se opět rozpadne, AfD jakožto nejsilnější strana může příště opět výrazně posílit. Co říci na ty otřepané analogie o volbách za Výmarské republiky, kde Hitler v každých předčasných volbách, konaných chvíli po sobě, posílil, až ho nešlo obejít?

Nechce se mi na tu vámi vzpomenutou analogii nejistoty v dobách Výmarské republiky věřit, protože si nemyslím, že národohospodářské poměry jsou v současné SRN v takové krizi, jaká byla v Německu po první světové válce. Ale „válečné nebezpečí“ ve východní Evropě (včetně území dnešní Ukrajiny a evropské části Ruské federace) by podobný otřes vlastně mohlo vyvolat. Zejména, když v rozdrobené Evropě a nesourodé Evropské unii se nezdá být politik, který by měl jiný nápad, než ti neustále scházející se, zasedající, poposedávající okolo kulatých stolů a stále někam cestující lidé „zvláštního ražení“. Ti usměvaví a neustále se líbající symboly evropské byrokracie, které stále opakují, že Evropa musí být „jednotná“, dávno už nikoho nevedou, ale jsou vlečeni. Jednak tím monotónním výrokem přiznávají, že Evropa je nejednotná, jednak možná skrývají, že mezi nimi už opravdu jsou ti zatím neviditelní, kteří by mohli přijít s nápadem, že „Evropa bez Vůdce“ je nemohoucí.

Fotogalerie: - Společně za Ukrajinu!

Mezi mladými Němci začíná dominovat to, čemu ti mainstreamoví novináři říkají „extrém“ – zejména AfD, ale i Die Linke. Východ země plně ovládla AfD. Jsou zde jakési zlomy v německé společnosti, jež tím obvyklým modelem „neextremistických“ stran, které se vždycky domluví, zatřesou?

Bude to možná spíše tím, že mezi německými politology, sociology a také politiky je mnoho těch, kteří už od poloviny sedmdesátých let, v obavách, že se bude ve světě říkat, že v Německu je nacismus nebo neonacismus, doporučovali používat pojem extremismus. Někdy levicový, někdy pravicový. Dnes je to tedy zjednodušeno na AfD a Die Linke, navíc doprovázeno dohady, kdo podle německé tradice zvedá pravici do výše očí, a proto není třeba se zabývat, oč těmto mladým vlastně jde. Ano, možná je to jen generační problém, ale generační jen proto, že establishment zestárl a nechce si to přiznat.

I s tím hajlováním je to podivné. Někdy je  „Heil Ukrajina!“ hrdinstvím, jindy zavrženíhodné, i kdyby šlo jen o fotbal. Když Pavel Horváth uklidňoval běsnící fanoušky zdvižením pravice do výše ramen, musel zaplatit 200 tis. Kč i když státní zástupce, který se tím měl zabývat, to shodil pod stůl. Když ani soudní autority neumějí rozlišit mezi kvalifikací a kvantifikací, je to mana nebeská pro popularizaci libovolného názoru kazatelů a demagogů.

Tento týden se s tím Donald Trump a jeho tým už opravdu nemazali, pokud jde o Ukrajinu a Evropu. Zastánci „starých pořádků“ v EU ho začali okřikovat, že nemá říkat o Zelenském, že je diktátor a za válku s Ruskem může on. I v našich TV debatách jsme to viděli. Jak se vám na to dívá?

Neprofesionálně žasnu, co všechno dokážou někteří čeští politici říct, a proto také sdělit americkému prezidentovi. „Obdivuji“ jejich odvahu. Nevím, zda to bylo v Parlamentních listech, ale zahlédl jsem krátkou zprávu o tom, že v Ruské federaci pořizují seznamy těch, kteří se vulgárně vyjadřovali na adresu ruských politiků. Předpokládám, že je tomu podobně tak i ve Spojených státech. Třeba jen proto, že tam mají kvalitnější prostředky na sledování kohokoliv a kdekoliv na Zemi i v kosmu. A proto si myslím, že ani ty urážky Bílého domu ve Washingtonu nebudou zapomenuty.

Zřejmě i proto upozorňoval Donald Trump na terminologické nuance komentářů některých evropských politiků k událostem na Ukrajině a snad by mohli někteří malí, a i ti nejmenší, dodržovat pravidla v obecné slušnosti. A pokud je neznají, měli by se jim rychle naučit.

Možná by si mohli poslechnout ukrajinského velvyslance v ČR Vasyla Zvaryče, který na včerejší manifestaci Společně za Ukrajinu, kterou pořádali Milion chvilek za demokracii, Paměť národa, Člověk v tísni, Díky, že můžeme a Evropský kongres Ukrajinců na Staroměstském náměstí, přečetl v češtině svoje prohlášení, které bylo sice velmi kritické vůči americkému prezidentovi a všem, kteří nepovažují válku na Ukrajině za svůj problém, ale bylo na vysoké diplomatické a společenské úrovni. Jistě bylo lepší, než vystoupení pana prezidenta Pavla, který jen opakoval mnohé z toho, co jsme už od něho několikrát slyšeli a byl revolučně odvážný jen v mezích zákona. Ale snad to tak bylo důstojnější, než kdyby tam sprosťačili lidé z Poslanecké sněmovny a Senátu ČR.

Fotogalerie: - Přehled akcí na podporu Ukrajiny

Televizní reportáže jsou kapitolou samy o sobě. Většina portrétů Donalda Trumpa je vybírána v podstatě tak, aby vypadal jako zlostný stařec. Máme se podprahově dozvědět, že je to nejen šílenec, což je ještě ta nejmírnější urážka hodná řeporyjské školy a nové „české filmové vlny“ reprezentované Janem Hřebejkem. Ale jak říkají mnohé naše politické autority, jsme ve válce, a tak musíme bojovat. A dávat pozor na „zpětný ráz“.

Objevuje se též okřikování Elona Muska od našich „staropořádkářů“, že nemá co kecat do voleb v Německu a vůbec do situace v Evropě. Jak to vyznívá poté, co George Soros bohatě ovlivňoval politickou situaci v Evropě, stejně jako americká vláda během minulého establishmentu?

„Staropořádky a strategická nejistota“ se aktuálně a stále víc a víc objevují jako terminus technicus v mediálním prostředí. Samozřejmě nejde v souvislosti s jejich používáním o věci mravní, ale spíše ty „strategické“. Žijeme přece v době, která je bohaprázdná, avšak všeobjímající. Samozřejmě o tom mluvíme jen tehdy, když to jedné nebo druhé straně vyhovuje. Jen by někteří evropští politici a političky mohli více vážit svá slova, nebo je, řečeno brutálním slovníkem naší doby, Elon Musk „odpojí“.

Přesto si ale myslím, že značka George Soros je kryptogram, označení tajného výplatního místa, na kterém se bohatství nejen rozděluje, ale i vytváří. Zda je toto místo v Německu, Evropě nebo ve Spojených státech, je lhostejné. O peníze jde vždy na prvním místě. A zda jde o boj nebo o souboj mezi dvěma obchodními značkami se brzy dozvíme.

Fotogalerie: - Vlček a Tykač

Viktor Orbán řekl americkému moderátorovi Tuckeru Carlsonovi, že podle něj zbývají Evropské unii tři roky života. Je to až příliš příkré? Máme se bát?

Ne, ale je to zajímavá otázka. Ti, kteří si myslí, že se k nim EU chová macešsky a jsou jenom třeba jen drobnými přispěvateli, se asi bát nebudou. A naopak, ti, kteří na své lásce k EU někdy až nestoudně profitují, se jistě nějakou dobu obávat budou. Ale nebude to trvat dlouho. Tito lidé jsou přímo nebo nepřímo propojeni s unijními penězovody a zůstanou nad věcí. Neumím si představit, jak by nová prorektorka Univerzity Karlovy Věra Jourová trávila bezesnou noc nad rodinným rozpočtem.

Těch podobně „zainteresovaných“ je velký počet a ti už budou myslet na to, odkud se přízeň „starých evropských struktur“ objeví opět jako jim prospěšná. O to víc budou spílat Viktoru Orbánovi až do chvíle, kdy pochopí, že ta proklamovaná „jednota EU“, když jde o bohatství a osobní prospěch, není zas tak pevná, jak si původně mysleli. Možná že někteří z nich se začnou klanět i uherskému králi, který už také byl z milosti Boží apoštolský, ale i panovník dalmatský, chorvatský, slavonský, srbský, haličský, vladimiřský, kumánský a bulharský, velkokníže transylvánský, hrabě sikulský, a hledat u něho pochopení pro věci vlastní.

Psali jsme:

Zbořil: Do ...... s EU. To byla ale prorocká věta

Koho se v ČR bát. Zbořil po útoku v debatě na Primě

Neziskovky trpící kvůli Trumpovi potrápil Zdeněk Zbořil vtipem o Leninovi

Zbořil: Nacisté v Německu, komunisté u nás, smrt Kennedyho. Nepohodlné pravdy