Jste spoluautorem učebnice Rok 1989 ve východní Evropě. Co je nejdůležitějším odkazem Sametové revoluce pro budoucí generace?

To, že byla. Padla železná opona i vláda českých a slovenských mužiků, školených Moskvou. Začali jsme se učit demokracii a žít svobodně. Nemusíme skrývat své názory a postoje, jen bychom přitom neměli zapomínat na vlastní odpovědnost.

Společenská změna byla v Evropě nevyhnutelná, rád jsem byl u toho, i když i pro mé děti je to už jen kus dávné historie.

Představte si, že jste učitelem dějepisu na základní škole. Co všechno by o změnách v roce 1989 měl žák vědět, aby od Vás dostal jedničku?

Vzděláním dokonce jsem učitelem češtiny a dějepisu, i když jsem učil jen krátce. Známkování nemám rád, většina z nás je talentovaná jen k něčemu, a biflování pojmů a dat, které nebylo účelné nikdy, ztratilo v internetové době smysl úplně. Nepříliš vzdálené moderní dějiny mají tu výhodu, že jejich výuka umožňuje setkávání s pamětníky, konfrontaci různých rodinných pamětí a vzpomínek, hledání souvislostí, o které jde především. Také bych maximálně využíval svět umění, protože literatura, divadlo nebo film dokáží prostřednictvím emocí přiblížit minulé děje mnohem přitažlivěji a srozumitelněji, než suchá data.

Dokážete například svým dcerám při vzpomínání vylíčit atmosféru změny režimu v Česku anebo to je nepřenosné?

Snažil jsem se, ale stejně z toho zbyla jen nouze o toaletní papír a fronty na banány, které po Listopadu zmizely. Nejstarší dcera se ovšem narodila v prosinci 1989 a naše rodinné heslo tehdy bylo „Havel na Hrad, Markéta z porodnice.“ A ta měla dějiny doma od narození, s některými spolužáky jsme se scházeli ještě dlouho po Sametu.

Jak často se tedy scházíte s ostatními studentskými vůdci z roku 1989?

Teď už sporadicky. Poslední setkání stávkového výboru Filozofické fakulty UK bylo před několika lety, ale kupodivu jsme se sešli skoro všichni. S Martinem Mejstříkem jsme se viděli asi před dvěma lety.

Odklonil se některý z vás od tehdejších idejí natolik, že je vám z toho k pláči?

Každý z nás má svobodu, o to přece šlo především. A tehdy nás spojoval zejména odpor k totalitě, na tom se podle mého soudu nezměnilo nic.

Oslavy výročí 17. listopadu provázely v posledních letech různé lumpárny. Při pětadvacátém výročí vypískaly na Albertově stovky lidí prezidenta Miloše Zemana a strefovaly se do něj rajčaty i vajíčky. Jak jste to vnímal?

Sám to nedělám, ale nikomu to nevyčítám. U tehdejšího Miloše Zemana už vůbec ne - na hrubý pytel hrubá záplata.

V roce 2018 vyhodili demonstranti na Národní třídě do koše postupně věnce a květiny od premiéra Andreje Babiše, přesedy SPD Tomia Okamury, prezidenta Miloše Zemana i ministra vnitra Jana Hamáčka. Je to vandalismus anebo jen vyjádření názoru?

To je totéž. Chápu lidi, kteří výše jmenovaným tuhle pietu neuvěřili, zejména s přihlédnutím k minulosti.