Nebylo vám líto, když jste se dozvěděl, že Ministerstvo zdravotnictví ukončilo spolupráci s Mezioborovou skupinou pro epidemické situace (MeSES), která v posledních týdnech organizovala či dirigovala naše životy? Spojujete si s jejím působením spíše moudrá, nebo ta méně rozumná doporučení?

Tak to mi skutečně líto nebylo. Rozhodnutí, která dramatickým způsobem omezují ústavou daná práva a svobody, musejí být založena na správně vyhodnocených datech a musí za ně být někdo zodpovědný. Spolek přátel Petra Smejkala samozřejmě může své názory, přání a tužby vykládat, kde chce, ale nemůže nahrazovat Ministerstvo zdravotnictví a jeho odborné orgány. Ministerstvo je povinné činit opatření zákonná, omezující svobodu jen v minimálním a nutném rozsahu a vyhodnocovat jejich účinek. Nedělá ani jedno z toho, ačkoliv k tomu má dostatek odborných orgánů – ÚZIS, SZÚ, laboratorní skupinu – placených z našich daní.

Jeden ze členů té mezioborové skupiny, matematik Jan Kulveit, prohlásil, že MeSES vycházela z evidence-based přístupu (tedy přístupu odvíjejícího se z nasbíraných dat) místo wishful thinking (tedy přístupu v češtině známého jako „přání otcem myšlenky“) a snažil se o mezioborový přístup v zájmu celé společnosti. Nemůže se tedy stát, že nám jeho rady a doporučení, jak dál postupovat, budou chybět, protože se přestaneme řídit fakty jako oni a budeme podléhat svým přáním?

Nepochybuji o tom, že to kolega Kulveit myslí dobře, a nijak mu neupírám právo vykládat o evidence-based přístupu, co uzná za vhodné. Jeho rady jistě uslyšíme i nadále, mediální sféra je mu mimořádně nakloněna, je přece z Oxfordu… Dodávám ovšem, že s kolegou Kulveitem se v názoru na „wishful thinking“ dosti rozcházíme. Například model, pod kterým je podepsán a který Ministerstvo zdravotnictví cituje ve zdůvodnění svých opatření, je podle mého názoru krystalickou ukázkou „wishful thinking“. Model se snaží ukázat, že vládní opatření mají pozitivní efekt, přitom ale předpokládá, že veškeré změny dynamiky šíření nemoci jdou na vrub právě vládním opatřením. Podle mého názoru se jedná o metodickou chybu přesně v duchu „přání otcem myšlenky“. Podrobná kritika Kulveitova modelu je zde.

Na webových stránkách DŽurnálu jste opakovaně bavil poukazováním na to, s čím zase přišel v souvislosti s vývojem koronavirové pandemie Ústav zdravotnických informací a statistiky, ÚZIS. Co byl z vašeho pohledu matematika jeho největší úlet a čím si vysvětlujete, že pro váš fiktivní Ústav pro Zesměšňování Informací a Statistiky dodával tolik munice?

Upřímně řečeno, nevím. Můj dojem z ÚZIS je, že tam ve skutečnosti matematickému modelování a statistice nikdo moc nerozumí. Umím si představit, že musel být obrovský nápor v počátku epidemie vůbec nějak zavést procesy sběru dat, protokoly přenosu, formáty pro zveřejňování... Jsem rád, že aspoň tohle se podařilo a přes všechny nedostatky máme aspoň elementární přehled o číslech.

První úlet byla studie PREVAL z jara 2020. Pod odbornou záštitou ÚZIS se otestovalo 27 tisíc dobrovolníků na přítomnost protilátek pomocí téměř zcela nefunkčního testu. Místo toho, aby garanti uznali chybu a omluvili se, rozběhla se podivná série výmluv, vytáček, polopravd a nesmyslů. V tu chvíli jsem ÚZIS přestal důvěřovat. Mimochodem, od té doby nikdo prevalenci protilátek u nás nezkoumal, a právě tohle je jedna z největších neznámých, která nám efektivně znemožňuje dělat rozumné predikce a rozhodnutí. Nikdo neví, jestli bude na podzim další vlna, protože nikdo neví, kolik lidí už má protilátky.

Obrovským úletem UZIS je potom to, že poskytoval naprosto scestnou munici zavíračům škol. Dodnes nevím, zda šlo jen o chybu, nebo práci na politickou objednávku. Podrobnosti jsou zde a jsou neuvěřitelné. Oproti tomu ta drobnost se zápornými počty nakažených, kterou jsem nazval zesměšňováním informací a statistiky, nehraje žádnou roli.

Velkým selháním ÚZIS jsou jejich předpovědi budoucího vývoje. O tom píšu podrobně například v Úsvitu šamanů.