Pane doktore, začněme uplynulým rokem. Jak byste rok 2019 celkově ve vztahu k České republice a jejím občanům zhodnotil? Byl úspěšný?

Nejde ignorovat dlouhodobější vývoj, nejen poslední rok. Ano, České republice se ekonomicky daří tak, jako se začalo dařit celé Evropské unii, na kterou jsme úzce hospodářsky napojeni. Zjednodušeně řečeno, jde-li dopředu Německo, tak jdeme dopředu i my.

Z druhé strany nelze opomenout, že zde jsou významné vrstvy obyvatel naší země, které občansky nejsou spokojeny bez ohledu na ekonomickou situaci. Ekonomika není vše. Silný pocit nespokojenosti tu dlouhodobě je, zůstává, a dokonce byl artikulován v podobě velkých protivládních demonstrací.

K demonstracím se ještě dostaneme. Do jaké míry se dá říci, že úspěšně fungující ekonomika je zásluhou vlády? Historicky to tak je vždy, že v době růstu se každá vláda chlubí tím, že jde o její zásluhu.

Řeknu teď něco, za co mě někteří čtenáři budou vinit z předpojatosti, ale jsem přesvědčený, že vláda může za stávající ekonomický růst stejným způsobem, jakým může za střídání ročních období. Její vliv na to je minimální. Nedělá sice v hospodářské politice závažné chyby, ve fiskální politice už je to horší, protože projídání pozitivního období ekonomického růstu ukazuje, že vláda nevnímá delší horizont, než je jedno volební období. Nepokouší se v hospodářském a rozpočtovém slova smyslu vidět ani za nejbližší roh.

Navíc v rozpočtových otázkách navazuje na výsledky mé vlády. Kromě drobných pohybů v oblasti DPH je celá rozpočtová politika postavena na tom, co udělala moje vláda ještě v průběhu let 2012–2013. Vláda dělá standardní administrativu. Nesdílím ovšem ten pohled, že všechno, co vláda dělá, je automaticky špatně. Jsou tam lidé, kteří pracují kvalitně. Premiéru Babišovi určitě nelze upřít pracovitost, jako většině českých premiérů. Určitě jsou ve vládě lidé, kteří nedělají svou práci špatně a resort zvládají kvalitně.

Například?

Jen namátkou, abych se nedotknul někoho tím, že ho nezmíním, nebo někomu nedal polibek smrti. Pan ministr životního prostředí Brabec svou práci objektivně nedělá špatně, pan ministr průmyslu a obchodu Havlíček taktéž. Podobně paní ministryně financí základní věci rozpočtové a fiskální politiky v rámci ekonomických mantinelů vlády dělá kompetentně. Přestože mám kritický pohled na hodně kroků této vlády, nejde automaticky všechno kritizovat jen proto, kdo to dělá.

Mluvil jste o projídání budoucnosti v době růstu. Řada ekonomů a analytiků dlouhodobě předpovídá krizi nebo zastavení růstu. Premiér to naopak odmítá jako poplašné zprávy. Jak je to z vašeho pohledu?

Tohle je trošku podobné jako předpovídání počasí. Kdybyste se mě zeptal, jaké počasí bude za půl roku, ze znalosti trendů a dlouhodobějších předpovědí dokážu něco říct, ale zda to tak opravdu bude přesně za šest měsíců, nelze říci. Ano, ekonomika se logicky pohybuje v cyklech, tedy období konjunktury následuje zpomalení růstu, nebo dokonce stagnací. Toto je přirozená zákonitost ekonomiky. Stávající vládě nejvíc vyčítám asi to, že jde o první vládu v dějinách České republiky, která žije politikou ze dne na den. Nemá žádnou perspektivu, žádnou čitelnou hospodářskou a fiskální politiku. Rozpočtová politika je pro vládu pouze zdrojem získávání a upevňování voličských vrstev, které stojí především za hnutím ANO. Cokoliv přesahující horizont volebního období vláda ignoruje nebo sundává ze stolu a dává do šuplíku.

Kdyby na mém místě seděl Andrej Babiš, asi by vyskočil ze židle a spustil na vás, že vláda přece nedávno zveřejnila Národní investiční plán, který plánuje soubor investic až do roku 2050. Co byste mu řekl?

Národní investiční plán je v podstatě excelovská tabulka se seznamem projektů. Není tam, kde se ty peníze vezmou. Mimochodem, odkázal bych na paní Hanu Lipovskou z Masarykovy univerzity, která velice správně uvedla, že za posledních 25 let z veřejných rozpočtů bylo proinvestováno 6,5 bilionu korun. Jde tedy o srovnatelnou částku, jakou obsahuje vládní plán na 30 let. 

Čili se jedná o přirozený soubor projektů a finančních částek k nim přiložených bez toho, aby byla stanovena jistá priorizace projektů. Musím souhlasit s panem prezidentem Zemanem, který se také podivil, proč tam prioritou nejsou výstavby dalších jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech. Z tohoto pohledu je vládní plán spíše úřednicko-administrativní cvičení ve zvládání excelovské tabulky. Vyšší hodnotu bych tomu nedával. Opět říkám, že není špatné mít určitým způsobem sumarizovanou publikaci, kde nebudou pouze ze státního rozpočtu financované projekty, ale rovněž ty, na kterých chtějí pracovat třeba kraje, města a obce. Takže o nic špatného nejde.