Ekonomka Markéta Šichtařová poznamenala, že zatímco Čína z covidové krize vyšla jako první a nyní již prakticky jede naplno, Evropa a potažmo celý Západ se potápí. Oni sílí, my se propadáme do bezvýznamnosti. Co říci k takové analýze?

Ještě jsem nezaznamenal, že by se paní Šichtařová někdy ve svých analýzách mýlila, takže my si k tomu přidáme jen nějaká konkrétní čísla. Na jedné straně v různých ekonomických odhadech zaznamenáváme zaručený pokles západní ekonomiky o tu šest, tu osm, tu dokonce (Británie) o deset procent. To jsou čísla směšně podhodnocená, když vidíme lockdowny zmrazující více než polovinu ekonomické aktivity, s krutým postihem hlavně soukromého sektoru, čili té části ekonomiky, která vytváří čisté příjmy živící celou populaci. Naprosto krachují v posledních letech nadějně rostoucí ekonomiky jako Indie a Latinská Amerika, kde náhlá nezaměstnanost postihla stamiliony. Ztrátu 16 milionů zaměstnání hlásí třeba jen Mexiko, což by nám mohlo dát představu o počtech celosvětově. Jak dopadne Evropa, nikdo nemůže odhadovat, protože nevíme, jaké karantény a lockdowny nás ještě čekají. Ale že to bude mazec, na to můžeme vzít jed.

Jediná země, která covidovou pandemií bohatne, je Čína, letos zaznamenávající dvouprocentní růst, podle velmi střízlivého odhadu Mezinárodního měnového fondu. Během pandemie zbohatla o 1,5 bilionu dolarů. Teda zbohatli její hlavní komunističtí kapitalisté. Přibylo tam 257 nových miliardářů vlastnících výrobny zdravotních pomůcek, přepravní společnosti, on-line prodej. Celkem jich teď má 878 a předstihla Spojené státy, kde jich je 626.

Analytici to komentují jako největší přesun bohatství z jedné části světa do druhé za celé dějiny. Přidáme-li si k tomu tvrzení některých odborníků, že virus je umělé laboratorní dílo vypuštěné do světa z Wu-chanu, jehož účinky Čína zpočátku tajila, takže se Západ nemohl na virus včas připravit, nemůžeme se divit teoriím, že celá pandemie byla od začátku plánována jako čínský útok na západní ekonomiku v rámci strategie převzetí světové moci. I kdyby ta teorie samotná byla fake news, praxe ji potvrzuje. 

Do jaké míry je rozdíl mezi Evropou a Čínou v tom, že Evropa i v těchto krizových časech chce zavádět zelené regulace, zatímco Čína s nimi příliš nemarní čas?

V krizi, jako je tato, se potvrzuje, jak je pro diktaturu snadnější nastolit kázeň. Podle zpráv z Číny – a my se můžeme dohadovat, do jaké míry jsou to skutečné zprávy nebo propaganda – tam vše jede jako na drátku. Testy na pozitivitu se provádějí povinně – jako příklad: Jen provincie Xin-dao prý otestovala všech svých devět milionů během jednoho týdne. Místo debat o možných následcích očkování se rovnou na statisících lidí vyzkoušely nejmíň čtyři různé vakcíny. Údajně bez negativních následků, každopádně bez skrupulí o možných následcích. Zatímco my se dohadujeme o elektronickém trasování, Čína už má dávno v provozu 626 milionů sledovacích kamer, elektronický dozor nad pohybem lidí a monitorováním jejich činností včetně třeba bankovních výběrů a převodů.

To vše už dávno víme, a nelze přehlédnout, jak čínskou „efektivnost“ v řízení státu obdivují mnozí západní politici včetně některých českých. A kolik jsou toho ochotni Číně tolerovat. Pár příkladů:

Vatikán se ani slůvkem neozývá proti perzekuci křesťanů, zavírá oči nad destrukcí kostelů, schvaluje zásahy komunistické vlády do jmenování církevních hodnostářů, a dokonce vyslovuje Číně pochvaly, jako třeba kancléř Papežské rady pro přírodní a společenské vědy, argentinský biskup Sanchez Sorondo, z roku 2018: „V této době církevní sociální doktrínu nejlépe vykonávají Číňané. Usilují o společné dobro a podřizují vše obecnému blahobytu. Naplňují ekologickou encykliku papeže Františka Laudato Si’ tím, že hájí důstojnost osoby a přijímají morální vůdcovství, jehož se jiní vzdali.“