Spojené státy ústy svého prezidenta Donalda Trumpa začaly před nedávnem hovořit o možném stahování svých vojáků z Afghánistánu, pokud se podaří dosáhnout mírové dohody s islamistickým hnutím Tálibán o ukončení 17 let trvající války v zemi. Podle Pentagonu v Afghánistánu nyní působí kolem 14 tisíc amerických vojáků. Měla by Česká republika kopírovat rozhodnutí USA a případně také odvolat naše vojáky z tamní mise?

Vojenská operace v Afghánistánu byla odpovědí Spojených států a dalších více než čtyřiceti zemí na teroristické útoky 11. září 2001, za nimiž stál Usama Bin Ládin a Al-Kaída. Cílem bylo zajmout vrcholné představitele Al-Kaídy a svrhnout islamistický režim Tálibánu, který v Afghánistánu vládnul a teroristické útoky podporoval. Tento záměr s názvem Trvalá svoboda měl ještě další cíle jako: nastolit mír, ochránit obyvatelstvo, vybudovat afghánské ozbrojené síly a samosprávu. Vznosné myšlenky, odsouhlasené Radou bezpečnosti OSN a prosazované pod hlavičkou NATO, se proměnily v nekončící ozbrojený konflikt. Přítomnost našich vojáků v Afghánistánu vyplývá z toho, že tehdy Američané v souladu s článkem 5 Smlouvy o Severoatlantické alianci požádali ostatní členské státy o vojenskou pomoc. A naše politická reprezentace jim vyhověla.

Osobně jsem Afghánistán navštívil v roce 2003 v rámci pracovní cesty. Chtěli jsme znovu postavit opravárenský závod, místní jatka a uskutečnit další projekty pro obnovu infrastruktury, protože jsme se mylně domnívali, že už je po válce. V šedesátých letech dvacátého století byl Kábul městem plným zeleně, kde městskou dopravu zajišťovaly československé trolejbusy. Fotografie z tehdejší doby, které jsem měl možnost vidět, krutě kontrastovaly s realitou zničeného, špinavého, bezútěšného města plného bídy a nemocí. Neumím říci, zda-li se na zničení této země více podílel komunismus, nebo islamismus. Ale ani vojenská operace NATO neudělala z Kábulu zpět kvetoucí město. Jestli USA odvolají své vojáky z této mise, měli bychom samozřejmě jejich rozhodnutí kopírovat. Do vojenské operace jsme šli na základě jejich požadavku, a jestli tento již nebude, tak proč tam zůstávat.

Když před půl rokem poslanec Václav Klaus ve svém komentáři zpochybnil, za co umírají čeští vojáci v Afghánistánu, schytal to od většiny politického spektra. Z více stran jsme se pak dozvěděli, že česká přítomnost v této zemi má vliv i na bezpečnost na našem území, protože pokud by Tálibán ovládl Afghánistán, vznikla by nekontrolovatelná základna terorismu a jeho importu do západního světa. To už by najednou pominulo? Už by neplatilo, že „v Kábulu se bojuje za Prahu“, jak tvrdili někteří čeští politici, že jinak bychom čelili nebezpečí terorismu v Česku?  

Svět není černobílý, ale politici mají často tendenci věci zjednodušovat a lidem černobílé vidění podsouvají. V prvé řadě chci říci, že jsem hrdý na naše vojáky a na jejich práci, kterou v Afghánistánu odvedli. A vážím si jich. Do této mise je poslali naši politici a ti nesou plnou odpovědnost za naši bezpečnost a kroky s ní související. Heslo „V Kábulu se bojuje za Prahu“ je stejně za vlasy přitažené, jako bylo před druhou světovou válkou heslo „U Madridu se bojuje za Prahu“. Ale ani jedno tvrzení není lží. Kdyby republikáni občanskou válku ve Španělsku vyhráli, tak se Evropa mohla ubírat jiným směrem. Stejně to platí i v Afghánistánu.