Považujete deset let členství České republiky v EU pro naši zemi za pozitivní?

Záleží na tom, z jaké perspektivy se na to díváme. Ke vstupu neexistovala žádná rozumná alternativa. Již se ale nedozvíme, jak by se Česká republika vyvíjela, kdyby v EU nebyla. Myslím si, že budoucí historici řeknou, že to bylo úspěšných deset let, ale možná, že u vědomí současného vývoje v rámci Evropské unie samotné nakonec historik nezatížený politickou korektností dnešní doby řekne, že tato země stejně jako ostatní postkomunistické země vyměnila jeden centralisticky řízený nadnárodní spolek za jiný centralisticky řízený nadnárodní spolek.

Řekl jste, že vstup neměl rozumnou alternativu, i když mám informace o tom, že kdyby čeští občané neřekli v referendu ano vstupu, tak probíhala i předběžná jednání o případném vstupu do EFTA. Co říkáte těm názorům, že by pro ČR bylo výhodnější být v nějakém uskupení typu EFTA či EHP, kde je menší míra regulace, větší suverenita států a nemusí se implementovat tolik legislativy Bruselu, a kde je možnost vyjednat si i volný obchod nezávisle na EU? Tedy mít takovou pozici, jako má například Švýcarsko.

Dlouhodobě zastávám názor, že evropská integrace má smysl zejména – ne-li jenom – jako společný trh. Pravda je, že v době, kdy jsme vstupovali, po velkém zlomu spojeném s pádem železné opony, bylo důležité to, co dnes již tak důležité není, nebo je zastíněné těmi problémy, které jsou spojené s naším členstvím v EU. Myslím tím politický rozměr symboliky sounáležitosti se Západem. Tenkrát hrála politická symbolika větší roli, než hraje dnes, ale tehdy se národ rozhodoval. A myslím si, že z tehdejšího hlediska bylo správné touto cestou jít. Ale když to hodnotím naprosto pragmaticky jako účelovou záležitost, kterou každé členství v každém spolku ve své podstatě je, tak pro Českou republiku by bylo lepší být členem pouze společenství typu EFTA, které se zabývá volným obchodem a všechnu tu nadstavbu a balast, jenž nás v naší zemi i v Evropě obklopuje, jsme si mohli ušetřit. To by bylo obecně lepší řešení.

A myslíte si, že by k tomu mohlo v budoucnu opravdu dojít, když zjistíme, že regulace z Bruselu natolik zatěžuje českou ekonomiku, obtěžuje české občany, poškozuje naše národní zájmy, že jsme příliš svázáni, a řekneme Evropské unii sbohem, už to není pro nás výhodné a hledáme lepší cestu? Může dojít k takovému bodu zvratu?

V mých očích pro velkou většinu států ve střední Evropě, tedy těch rozvinutých a relativně úspěšných, členství v EU má již teď takové náklady, které u některých více a u některých méně převyšují zisky, které členství přináší. Tato diskuse se jistě vede, i když ne otevřeně, víceméně ve všech státech, kterým se vede relativně dobře. K tomu se dá očekávat dezintegrace EU. Nevidím úspěch v další cestě prohlubování, i když na první pohled to vypadá, že se struktury EU upevňují. Formálně ano, ale nenaplňují se dostatečně. Přesto však zaškrcují i ty zbytky potenciálu, které spolupráce mezi státy na spolkové úrovni má. Když do mých úvah zapojím očekávatelnou dezintegraci spolku, tak si dokáži velmi dobře představit, že některé státy budou uvažovat o svém vystoupení z EU, například Velká Británie. Mimochodem Soudní dvůr Evropské unie právě zamítl žalobu, kterou se Velká Británie snažila zastavit snahu 11 unijních zemí posílit spolupráci při zdanění finančních transakcí. Z britského hlediska toto rozhodnutí jistě neposiluje touhu zůstat členy Unie.

Pro Českou republiku bude klíčová otázka přijetí eura. S tou souvisí další věci, tedy připojení k fiskální unii, kdy Evropská komise bude mít fakticky kontrolu nad českým rozpočtem, pak zde je bankovní unie, která znamená, že Česká národní banka přestane mít dozor nad dcerami zahraničních bank a ty se budou moci přeměnit v pobočky a vyvést do zahraničí úspory českých střadatelů, v okamžiku přijetí eura se budeme účastnit záchranného mechanismu ESM, který nás zavazuje do něj zaplatit více než 350 miliard korun. Není třeba toto tím bodem obratu, kdy těmito věcmi vzniknou náklady minimálně ve stovkách miliard korun?

Bezesporu. Pokud by se našla nějaká česká vláda, která by do té doby, než se naprosto zřetelně vyjasní, jestli euro vůbec přežije a v jaké formě, do takto dezolátního spolku vstoupila, tak by musela počítat s výtkou nejen historiků, ale i současníků, že se hrubě a zásadně prohřešila proti elementárním národním zájmům České republiky. Historicky by poškodila Českou republiku. Já doufám, že zůstane jenom u deklarací a víceméně přihlouplých formulací toho či onoho analytika. Ale fakta jsou naprosto jasná: Pokud se eurozóna neukáže jako schopná přežití, tak by bylo naprosto trestuhodné vůbec do ní vstupovat. A připomeňme, že před eurozónou existovalo v Evropě sedm nebo osm měnových unií, z nichž přežila jenom jediná, tedy unie mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem. Z toho plyne, že ani eurozóna nemá vůbec patent na přežití.