„Milí čtenáři, dnes budu obzvláště stručný a to z jednoho prostého důvodu. Ten prevít covid, ačkoliv žiju na vesnici, zavítal i k nám domů. To je jedno téma, ke kterému se krátce vrátím. To druhé jsou samozřejmě volby,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil a jako první se „vrhá“ na volby.

„Nevítězové“ voleb… Koryta a nenávist!

„I k tomuto tématu toho nemám mnoho co říct. Dopadly, jak dopadly, a každý volil jak chtěl, a to je dobře,“ krčí rameny herec. „Co je podivné a nelíbí se mi to, je snad jen to, jak si někteří ‚nevítězové‘voleb pospíšili se spojením, jen aby za každou cenu vyřadili vítěze. Je to trochu ubohé a hodně nesportovní. Svědčí to ještě o tom, že tito ‚nevítězové‘ nejsou vedeni prosazováním nějakého svého programu pro zlepšení života obce, kraje, nebo nás všech. Jejich hlavní program je nenávist a hlavně vyřadit toho, kterého z různých důvodů nesnášejí. V tomto případě babišovce. Je to sice až směšné, ale zároveň smutné. Až příliš se odkopávají, o co jim vlastně jde na prvním místě. Koryta a nenávist!“ zdůrazňuje a nabízí, mírně řečeno, netradiční přirovnání.

„Připomínají mi našeho psa. Zvířata v sobě nemají příliš altruistické pocity. Takže když tady nasypu něco ptákům, byť by to bylo něco, co ta naše fenka absolutně nežere – nevadí! Jde jim to sežrat, jen z čisté lakomosti, jen aby to za žádnou cenu nesezobali oni. U toho psa je to legrační, méně už u politických stran, které by se měly řídit přáním lidí! To je totiž ta stále skloňovaná demokracie, pravda a láska a já nevím co ještě, čím se stále zaštiťují.“

Senát? Odkladiště nepotřebných politiků. A paní Němcová…

„Další kapitolou je Senát,“ zamýšlí se dál nad volbami Ivan Vyskočil a přiznává. „Když se tato instituce tvořila i já jsem se domníval, že to k něčemu bude. Dneska si myslím, konečně jako asi většina občanů, že je to úplně zbytečná instituce a jsem s nimi zajedno, že by se měla zrušit. Nevidím Senát jako nic jiného, než jako odkladiště nepotřebných politiků. Jako lukrativní trafiku pro ty, kteří většinou nic nedokázali ani ve své straně, ani v Parlamentu. Příkladem pro moje tvrzení je pro mne paní Němcová,“ nebere si servítky herec a vysvětluje.

„Ta dáma mi, pravda, není sympatická, ale myslím, že nejsem veden pouze antipatií vůči ní. Tato politička, která je už takovou politickou fosilií ODS, byla u všech leváren, kterých se tato strana dopouštěla. Nikdy jsem neslyšel její protesty! Morální ‚zděšení‘ v sobě nalezla až s příchodem premiéra Babiše a s nástupem prezidenta Zemana. Ale že si ODS vysloužila lidové označení ‚modré straky‘, to celou dobu ‚morálně zděšené‘ Mirce nevadilo?“ ptá se Ivan Vyskočil a kroutí hlavou.

„Nechápu, jak může někdo tuhletu paní ještě volit. Sleduji, jak se úporně a zuby nehty rve o tuto svoji trafiku, která jí zajistí pohodlný příjem opět na několik let. Inu, na to lepší se zvyká rychle. Velký plat bez mozolů na rukou, dobré obědy v poslanecké jídelně za hubičku a služební auto s kartou na benzin. Kdo by se toho chtěl vzdát? Mimochodem, to auto s benzinovou kartou prý používal její syn! Ovšem to, co bylo u paní Jermanové Pokorné hnusným a odporným prohřeškem, je u paní Němcové takovou roztomilou, neškodnou chybičkou, že?“ krčí rameny herec. „Chápu tedy, že jít si sednout zase do Senátu, je lepší vyhlídka, než jít opět prodávat knížky. Inu přejme jí to. Je to sice zbytečný výdaj ze státní kasy, ale určitě to státní rozpočet nezruinuje.“

Podle Čapka musí hrát herec i s dýmějovým morem. Ale tenhle covid …

„Covid skolil i mne,“ svěřuje se čtenářům PL Ivan Vyskočil a dostává se tak k dalšímu tématu. „Samozřejmě si čtu diskusi pod mými články a těší mne, že mi většina lidí píše moc hezky. Jasně, že mě to nesmírně těší a povzbuzuje a za všechny takové příspěvky upřímně děkuji. Jistě, že je tam také pár těch, co mě zatracují a spílají mi možných i nemožných jmen. Zejména jeden, možná jedna? – skrytá pod značkou mb45 mi nemůže přijít na jméno. Tak tuto značku a jí podobné asi zklamu. Mám jen asi takový lehčí průběh nemoci a nevypadá to, že bych se chystal rozšířit svým jménem statistiku zemřelých,“ rýpne si tak trochu herec, ale záhy zvážní.

„Ale stejně ty, kteří se přes noc stali odbornými epidemiology a házejí do veřejnosti odborné žvásty o tom, že to nic není, bych zkusil poopravit. Přestože tedy neumírám, je to taková divná nemoc. (Samozřejmě mám pozitivní test.) Jako mi nic není, ale přitom jsem unavený, zadýchávám se a mám takovou protivnou a nezvyklou rýmu,“ popisuje Ivan Vyskočil. A dodává: „Nejsem z těch, co se zrovna poddávají nemocem. Za normálního stavu musí herec hrát i s dýmějovým morem, jak píše Karel Čapek. Jediná omluva pro herce, který se nedostaví na představení, je, že je mrtvej. Tak to píše v knížce Jak se dělá divadlo.

Avšak tenhle covid má v sobě něco zákeřného, nejen to raketové šíření, ale tak podivně vás zbaví nálady, energie i entuziasmu, že by se člověk nejraději neviděl. A tak touto cestou varuji před všemi rádoby odborníky, co říkají, že roušky jsou blbost a že žádný covid vlastně neexistuje. Denně se dozvídáme, že nikdo není proti té nemoci imunní. Že je to jako v loterii a dostat ji může každý! Od Kňažka, přes Tondu Panenku, přes prezidenta USA až po prodavačku z Lidlu,“ pokyvuje smutně herec. A posílá vzkaz. „Tak vám, milí čtenáři, přeju, abyste toho hajzlíka covida raději nedostali!“