Poslední vystupování ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky považujete za zradu. Dřív totiž byl příznivcem myšlenky, řekněme, dobrovolné účasti v důchodovém systému. Paušálně zvyšovat věk odchodu do důchodu nechtěl. Teď už mluví o tom, že bude nutné posunout hranici odchodu do důchodu. Pane docente, jak si to vysvětlujete?

Důležité je vědět, co Jurečka zradil. Zradil sám sebe, a to ve velmi významné věci. V dubnu tohoto roku uvedl: „Chci jít cestou motivace, říkat lidem, že pokud na to fyzicky i mentálně mají, ať pracují dál i v důchodovém věku. Ale říkat to paušálně všem ve všech profesích podle mne nejde… Je třeba nakombinovat motivaci pro zaměstnavatele i zaměstnance, aby oběma dávalo smysl ve spolupráci pokračovat. Když se nám to povede, zvýšíme počet aktivních lidí v seniorském věku. A to není výhodné jen pro státní kasu, ale pro celou společnost. Vidím i na svých příbuzných, jak je nebezpečné, když člověk ze dne na den přestane pracovat. Má to vliv na jeho zdraví, psychiku. Byl bych radši, kdyby ten zásadní přechod do penze byl plynulý.“ Celé v kontextu i s vyslovenou obavou, zda mu současná globální moc umožní reformu jdoucí tímto směrem realizovat, zde: https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

A nyní – jako blesk z čistého nebe – předvedl kotrmelec, resp. zradil to, co sám správně pochopil: „Jedním ze zásadních dilemat, která budou muset politici řešit, je posunutí věku, kdy se bude do důchodu odcházet. Ten je až do roku 2024 zastropován na 65 letech. Do té doby musí vláda rozhodnout, co dál. Podle Jurečky je posun hranice sice nevyhnutelný, ale Fialova vláda bolestný verdikt ještě vyřknout nemusí.“ – „V budoucnu se tomu kroku nevyhneme. Důchodový deficit začne narůstat po roce 2032–2033. Posunutí té hranice tak není v roce 2024 nezbytně nutné. Nezbytně nutné bude kolem roku 2030. Budoucí vláda se tomu nevyhne,“ řekl ministr. S podrobným rozborem zde: https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

Jak si to vysvětluji? Právě tím zásadním rozdílem v tom, kterou cestou půjdeme. Minulé vládě, konkrétně předcházející ministryni práce a sociálních věcí Maláčové, i šéfce komise pro „spravedlivé důchody“ Nerudové, která nyní kandiduje na úřad prezidenta, jsem vyčítal, že nejdou cestou zvyšování motivací k dobrovolnému individuálnímu prodloužení doby výdělečné činnosti pro ty, kteří chtějí. V dubnu 2020 jsme k tomu s kolegou Šulcem, předním odborníkem na problematiku starobních penzí, napsali podrobné zdůvodnění výhod a možností této cesty v článku pro odborný časopis Fórum sociální politiky, který vydává MPSV. Je to důležitý článek a myslím, že by se s jeho obsahem měl seznámit každý, koho daná problematika a její společenský kontext zajímá. Zde je celý ke stažení: https://www.vupsv.cz/2020/04/15/jakou-reformu-penzi-pro-cr-a-proc/

Omlouvám se za to, že se vyjadřuji tak obsáhle, ale je to velmi důležité. Jde totiž o to, zda se vydáme cestou reforem vstřícným k lidem, které vyvedou společnost z krize, nebo pod záminkou „reforem“ dojde k devastaci naší země a zbytečnému zvýšení útrap lidí v naší zemi.