Poslední vystupování ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky považujete za zradu. Dřív totiž byl příznivcem myšlenky, řekněme, dobrovolné účasti v důchodovém systému. Paušálně zvyšovat věk odchodu do důchodu nechtěl. Teď už mluví o tom, že bude nutné posunout hranici odchodu do důchodu. Pane docente, jak si to vysvětlujete?

Důležité je vědět, co Jurečka zradil. Zradil sám sebe, a to ve velmi významné věci. V dubnu tohoto roku uvedl: „Chci jít cestou motivace, říkat lidem, že pokud na to fyzicky i mentálně mají, ať pracují dál i v důchodovém věku. Ale říkat to paušálně všem ve všech profesích podle mne nejde… Je třeba nakombinovat motivaci pro zaměstnavatele i zaměstnance, aby oběma dávalo smysl ve spolupráci pokračovat. Když se nám to povede, zvýšíme počet aktivních lidí v seniorském věku. A to není výhodné jen pro státní kasu, ale pro celou společnost. Vidím i na svých příbuzných, jak je nebezpečné, když člověk ze dne na den přestane pracovat. Má to vliv na jeho zdraví, psychiku. Byl bych radši, kdyby ten zásadní přechod do penze byl plynulý.“ Celé v kontextu i s vyslovenou obavou, zda mu současná globální moc umožní reformu jdoucí tímto směrem realizovat, zde: https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

A nyní – jako blesk z čistého nebe – předvedl kotrmelec, resp. zradil to, co sám správně pochopil: „Jedním ze zásadních dilemat, která budou muset politici řešit, je posunutí věku, kdy se bude do důchodu odcházet. Ten je až do roku 2024 zastropován na 65 letech. Do té doby musí vláda rozhodnout, co dál. Podle Jurečky je posun hranice sice nevyhnutelný, ale Fialova vláda bolestný verdikt ještě vyřknout nemusí.“ – „V budoucnu se tomu kroku nevyhneme. Důchodový deficit začne narůstat po roce 2032–2033. Posunutí té hranice tak není v roce 2024 nezbytně nutné. Nezbytně nutné bude kolem roku 2030. Budoucí vláda se tomu nevyhne,“ řekl ministr. S podrobným rozborem zde: https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

Jak si to vysvětluji? Právě tím zásadním rozdílem v tom, kterou cestou půjdeme. Minulé vládě, konkrétně předcházející ministryni práce a sociálních věcí Maláčové, i šéfce komise pro „spravedlivé důchody“ Nerudové, která nyní kandiduje na úřad prezidenta, jsem vyčítal, že nejdou cestou zvyšování motivací k dobrovolnému individuálnímu prodloužení doby výdělečné činnosti pro ty, kteří chtějí. V dubnu 2020 jsme k tomu s kolegou Šulcem, předním odborníkem na problematiku starobních penzí, napsali podrobné zdůvodnění výhod a možností této cesty v článku pro odborný časopis Fórum sociální politiky, který vydává MPSV. Je to důležitý článek a myslím, že by se s jeho obsahem měl seznámit každý, koho daná problematika a její společenský kontext zajímá. Zde je celý ke stažení: https://www.vupsv.cz/2020/04/15/jakou-reformu-penzi-pro-cr-a-proc/

Omlouvám se za to, že se vyjadřuji tak obsáhle, ale je to velmi důležité. Jde totiž o to, zda se vydáme cestou reforem vstřícným k lidem, které vyvedou společnost z krize, nebo pod záminkou „reforem“ dojde k devastaci naší země a zbytečnému zvýšení útrap lidí v naší zemi.

Co by podle vás mohlo způsobit paušální administrativní prodloužení doby odchodu do starobního důchodu za hranici 65 let?

Dopady takového kroku lze uvažovat ve dvou rovinách:
V užším smyslu se tím v podstatě zablokuje možnost jít cestou motivací. Zvýšení motivací totiž předpokládá, že lidé, kteří dosáhnout 65 let a rozhodnou se být dále výdělečně činní, dostanou podle pojistné matematiky v podobě doživotní renty zpět to, co ze svých odvodů a případně odložené části pobíraného důchodu do průběžného systému vloží. Jakmile administrativně zvýšíme paušální hranici, nebude možné příslušné motivace vytvořit. Oproti motivujícímu systému zaměřenému v logice věci na solidaritu mezi těmi, u nichž pojistná událost nastane, tj. kteří v důsledku stárnutí nemohou či nechtějí být výdělečně činní, a těmi, kteří chtějí být a mohou, budeme mít demotivující systém utrpení značné části obyvatelstva s minimálním efektem. S efektem výrazně menším, pokud jde o počet osob pracujících ve vyšším věku než v systému s vhodně nastavenými motivacemi.

V širším smyslu – a to je mnohem důležitější – to znamená zablokování skutečných reforem. Reforem, které by otevřely cestu ke zvýšení kvality péče o zdraví a úrovně vzdělání. Na penzijní systém totiž nelze nahlížet jen jako na oblast zajišťující důstojný život lidem, kteří po většinu svého života poctivě pracovali. To je velmi zjednodušující pohled. Dobře nastavený a motivující penzijní systém zapojuje do ekonomiky obrovské zdroje spojené se zvýšením kvality vzdělání a zdravotní péče ve směru dlouhodobé uplatnitelnosti člověka v atraktivních profesích spojených se seberealizací a naplněním smyslu vlastního žití. Dokonce lze říci, že reforma penzijního systému směrem ke zvýšení motivací zaměřených na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění je nejvhodnější oblastí, ve které lze skutečné reformy odstartovat.

Varujete také před zablokováním možnosti reforem, které by posílily naši zemi a vyvedly vývoj u nás ze slepé uličky postupné devastace. Můžete být konkrétnější?

Samozřejmě. Souvisí to totiž s tím, proč jsem se už v dubnu obával a také tehdy své obavy vyslovil přímo v názvu výše uvedeného článku, že Jurečka couvne, resp. zradí vlastní přesvědčení. Dovedete si třeba představit, jak by se zvýšila kvalita vzdělání, pokud by všechny vzdělávací stupně byly zaměřeny na dlouhodobé uplatnění člověka na profesních trzích, spojené s výchovou k nalézání smyslu spojeného s rozvojem a uplatňováním schopností podle individuálních dispozic? Nebo jak by se zvýšila kvalita zdravotní péče, pokud by zdravotní pojišťovny měly ekonomický zájem na tom, aby jejich klienti i po dosažení 65 let byli fyzicky a psychicky fit, měli chuť se produktivně zapojovat do společenského života? To je cesta k neomezenému růstu nové kvality. To je cesta k budování silné, nezávislé a soudržné země. Jenže globální moc má s námi jiné plány. Snaží se nás stále více spoutat nejrůznějšími pouty závislosti. Vždyť dnes už skoro každý vidí, že se stáváme „kolonií kolonie“, že celá EU včetně Německa se dostala pod plnou kontrolu současné globální moci, která si dosazuje poslušné reprezentace, a že silnější země EU na čele s Německem své takto vzniklé problémy přenášejí na nás.

Současná vláda Petra Fialy bude o případné změně důchodového věku rozhodovat v roce 2024. A jak nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl ministr Marian Jurečka, zatím není definitivně rozhodnuto, zda dojde ke zvýšení věku, či nikoliv. Nutnost rozhodnutí pak očekává v roce 2030. Nová vláda tedy může zásadně pak přístup změnit, nebo ne?

Ano. Jurečka vypustil džina z láhve tradičně lidovecky opatrným způsobem. Ale na to, a právě na stránkách Seznam Zprávy, navázal katastrofický článek o tom, v jakém deficitu je penzijní systém. Předpokládám, že snaha zablokovat cestu k motivačnímu řešení stabilizace penzijního systému bude sílit. Doufejme, že co nejdříve budeme mít vládu, která nebude sloužit cizí moci a která se bude snažit problémy naší země kvalifikovaně řešit. Ve značné části odborné sféry si to lidé uvědomují. Nejsou to zdaleka jen ti, kteří se objevují na různých shromážděních. Jsem optimista a myslím, že naše země má na to, aby opět prošla něčím, co bude mít obdobu národního obrození. Devastace a slouhovství cizí moci už bylo víc než dost.

Jako argument pro zvyšování důchodového věku bývá uváženo, že po letech 2032 a 2033 začne narůstat důchodový deficit. Vy se problematikou dlouhodobě zabýváte, jak to vidíte?

Jako první krůček s nezanedbatelným efektem by stačilo – v tomto případě čistě administrativně – dát lidem, kteří dosáhnou důchodového věku, aby se mohli v případě, že budou chtít být nadále výdělečně činní, rozhodnout, jakou část starobní penze chtějí pobírat a jakou část investovat do zvýšení důchodu. Dnes totiž mohou jen jedno či druhé, což je hodně demotivující a bývá i příčinou toho, že člověk se rozhodne raději ukončit svou pracovní činnost. Důležitější jsou však náročnější opatření. Pokusím se je stručně popsat a ocenit jejich efekt:

1. Komplex pracovněprávních opatření, která umožní postupné rozvolňování pracovních aktivit. Poměrně velká část zaměstnanců by byla ochotna pokračovat v pracovní činnosti, pokud by jim byl zaměstnavatel ochoten snížit úvazek. Zaměstnavatelé mají často o osvědčené zaměstnance důchodového věku zájem, ale možnost jejich udržení formou zkráceného úvazku přehlížejí. Přitom právě vytváření takových možností by mělo být jednou z nejdůležitějších forem společenské zodpovědnosti firem a firemní kultury.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 2 %, dalších 5 % v delší perspektivě.

2. Zvýšení motivační síly průběžného penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění podle individuálních možností při současném posílení solidarity mezi těmi, kteří chtějí být i ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří již být nemohou či nechtějí. To lze vhodným přechodem k plně zásluhovému systému, dokonce by stačilo vytvořit „postgraduální nadstavbu“ průběžného systému, do které by vstupovaly osoby, které dosáhly hranice 65 let, podle zásady, co do systému dám, to v podobě doživotní renty – po odpočtu vhodně nastaveného vnitrogeneračního solidárního odvodu – dostanu zpět. Tuto nadstavbu by pak bylo možné rozšiřovat směrem k nižším ročníkům a reformovat celý systém. Jedná se o dlouhodobý základ dále uvedených navazujících kroků.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 3 až 5 %, zejména by se však otevřela cesta k navazujícím zásadním změnám s výrazným efektem.

3. Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích včetně využití lázeňské péče a vhodně volených kulturních programů v rámci ní. To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti do zdravotního pojištění osob nad 65 let bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu, ze kterého bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou dané osobě právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. Tak aby osob, které se produktivně uplatňují v produktivním věku, bylo v jejím pojišťovacím kmeni co nejvíce.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 1,5 až 2 %. Postupným zdokonalováním systému podpory produktivního uplatnění v této oblasti včetně zdokonalení tímto směrem orientovaných lékařských technologií až o 10 %.

4. Celoživotní vzdělávání včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví apod., poskytovaných univerzitami s ohledem na reflexi změn ve společnosti. Postupně se změní celý vzdělávací systém.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 0,5 až 1 %. Ve dvacetileté perspektivě až o 5 %.

5. Osvěta směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. Náklady v tomto směru jsou minimální a lze začít realizovat neodkladně. Pokud se tím postupně ovlivní dominující pohled na svět, povede to ke snížení procenta těch, kteří jsou odkázáni na financování z penzijního systému. Jde o změnu životního stylu směrem k přirozenému životu naplněnému smyslem.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky až o 5 %.

6. Hlavní a klíčové: růst role tvůrčích mezigeneračních týmů v ekonomice jako nositelů inovačního potenciálu i jako oblasti ekonomicky velmi efektivního uplatnění osob vyššího věku.
Odhad účinku: oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky v důsledku růstu role tvůrčích mezigeneračních týmů v perspektivě 20 let od zahájení komplexních reforem až o 10 až 15 %, což je víc než dostatečné pro jeho udržitelnost. V delší perspektivě pak ještě o větší procento.

Zatímco dnes potřebujeme na „nakrmení“ důchodového systému 9 % HDP, za 20 let to bude už 14 %. Dodatečných 300 miliard korun ročně se nedá jen tak ušetřit. Kde tedy hledat nové příjmy?

Pokud shrneme výše uvedených šest bodů, problém trvalé udržitelnosti průběžného penzijního systému lze řešit výše uvedeným způsobem, protože během dvaceti let lze dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky o více než 20 % oproti současnému stavu při současném výrazném zvýšení výdělků. To je pro jeho trvalou udržitelnost více než dostatečné. K tomu je nutné uvažovat výrazné pozitivní efekty v oblasti daňového systému. Současně s tím bude probíhat přechod ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách.

Obecně, jak vnímáte dosavadní sociální politiku nové vlády? Bude to téměř rok, co máme novou vládu, jak to hodnotit?

Žádná z protektorátních vlád v roce 1939 až 1945, byly celkem čtyři, nesloužila tak horlivě a z hlediska národních zájmů bezohledně cizí moci jako tento slepenec, který byl cizí mocí dosazen. Každá z protektorátních vlád se v rámci svých omezených možností alespoň částečně snažila hájit národní zájmy. Tato vláda – a patrně i podle toho byla vybrána – se vyznačuje nejen nebývalou servilitou, ale také intelektuální insuficiencí. Mimo jiné ministr Jurečka je jednou ze dvou výjimek, pokud jde o používání rozumu. Právě proto jeho „obrácení“ je pro mě zklamáním.

Na 30. října svolal demonstraci spolek Milion chvilek. Čímž prý aktivisté reagují na akce, které pořádá Ladislav Vrabel a spol., kteří například předali prezidentovi petici za odvolání vlády. Milion chvilek hodlá uspořádat akci s názvem Česko proti strachu: „Pojďme si společně říct: ‚Zvládneme to!‘ Pojďme společně čelit strachu a přenést do společnosti vědomí, že se postavíme za demokracii, za Ukrajinu a krizi překonáme. Pojďme načerpat pozitivní energii a naději.“ Co na to říkáte?

Tato vláda hraje o čas. O to, jak velkou část průmyslu a zemědělství se podaří zlikvidovat, aby následně mohly být zlikvidovány úspory a majetek našich občanů. K prodloužení doby jejího devastačního působení slouží i vlivové sítě ovládané cizí mocí. Pro úplnost – to, jak vznikla, funguje a degeneruje současná globální moc, jsem popsal před více než pěti lety, viz: https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html Tak jak tato moc zvyšuje tlak a dostává se do pasti vlastní degenerace, tak se i zviditelňuje. Myslím, že každý, kdo není zcela slepý, ji začíná víc než tušit. Jen si to stále ještě někteří nechtějí připustit. „Zvládneme to“? Ano. Ale k tomu potřebujeme všeobecné zvýšení intelektuální a kulturní úrovně, nutné i z hlediska odolnosti proti manipulaci, zkrátka druhé národní obrození.