Jak byste shrnul rok 2022 z vašeho pohledu?

Rok 2022 nebude určitě ten, na který bychom vzpomínali v nejlepším. Nepřebil-li to úspěch v osobní rovině nebo šťastná rodinná událost, nemůže většina Čechů považovat rok 2022 za nikterak dobrý. Mělo na tom svůj podíl už to, že jsme do něj vstupovali velmi zesláblí předchozími covidovými roky. Místo toho, abychom se po covidových letech otřepali – každý z nás, ale i jako společnost, stát – začali jsme normálně žít, potkávat se, pracovat a splácet strašlivé covidové dluhy, přišly krize další.  Už v průběhu roku 2021 začala výrazně akcelerovat míra inflace, která se v prvních měsících roku 2022 přehoupla do dvouciferné hodnoty a jejíž výrazný růst v průběhu roku pokračoval.
Plně se projevila dřívější expanzivní měnová politika, velké rozpočtové deficity, štědré covidové subvence, draze vykoupené zelenání evropské energetiky, ale i rozpadlé dodavatelsko-odběratelské řetězce. A všechny tyto dlouhodobé trendy, respektive důsledky trendů výrazně prohloubila a zhoršila šílená agrese Ruska na Ukrajině. Tato barbarská válka na prvním místě ničí životy, majetky, ale pochopitelně zhoršuje také ekonomickou situaci svému blízkému i vzdálenému okolí.

Posledních dvanáct měsíců bylo pro pětikoalici ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů jistě náročných. Jak se s energetickou krizí a rostoucí inflací vláda popasovala z vašeho pohledu?

Náročné by to bylo pro jakoukoliv vládu, která by v této mimořádné turbulentní době musela vládnout. Co se týče energetiky, tam je jakákoliv systémová změna úkolem na mnoho let, a i když to může znít jako prázdná fráze, fakt to přesahuje volební období a mandát jedné vlády. Všichni dnes vidíme, že v energetice se v České republice dlouho nic rozumného neudělalo, nepostavilo a musí být zájmem jak naší vlády, tak, doufám, i dnešní opozice to změnit a výrazně přidat. Tím určitě nemyslím urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů. Ty mohou být doplněk energetického mixu, ale situaci neřeší. Vládě se každopádně podařilo zajistit dostatek plynu na letošní topnou sezónu, což na začátku válečného konfliktu nebylo vůbec jasné. Vláda také vyvinula diplomatické úsilí k tomu, abychom diverzifikovali energetické zdroje, otevřel se terminál na LNG, kde má Česká republika svou kapacitu, jsou jednání s Polskem o plynovodu Stork a tak dále. Pro rodiny a firmy se zavedl nejdříve úsporný tarif a později zastropování cen, tak aby vysoký růst cen vůbec přežily. 

A zvládání vysoké inflace?

Jsem rád za použití termínu inflace namísto karikování tohoto obřího ekonomického problému slovem zdražování, jako to udělal například prezident Miloš Zeman ve svém vánočním vystoupení. Inflace a zejména její dnešní mimořádná, doposud nepoznaná výše je obří ekonomický problém. Jde o projev hluboké vnitřní nerovnováhy naší ekonomiky, jde o obrovského redistributora bohatství, jde o jev, který ničí firmám plánování, brzdí investice a ekonomický rozvoj. Je to jev znamenající růst celkové cenové hladiny, nejen zdražování nějakého segmentu zboží či služeb. Je to jev v této výši spojený s citelným poklesem reálných příjmů a životní úrovně. Je to zlo, jehož extrémní varianty v podobě ještě daleko větší hyperinflace v minulosti vedly k rozvratům společností a válkám. S tímto vědomím k tomuto ekonomickému zlu musíme přistupovat.

Česká národní banka (dále jen ČNB, pozn. red.) zcela správně nastoupila cestu zvyšování úrokových sazeb, i když ji za to prezident a velká část hnutí ANO kritizovala. Kdybychom tyto rady vyslyšeli, máme dnes inflaci ještě vyšší. Nepovažuji proto za nejšťastnější, že dnes ČNB sazby už ani symbolicky nezvyšuje, přestože nejsou inflační očekávání zdaleka tam, kde bychom je potřebovali mít. Ale ke cti ČNB je potřeba dodat, že udělala velký kus práce. Teď ji v tom boji s inflací musí pomoci i vláda. Říkám to zcela otevřeně jako koaliční politik. I když za cenovou stabilitu nese odpovědnost primárně ČNB, vláda musí začít pomáhat výrazným snižováním deficitu veřejných financí.

Jaké vládní kroky na pomoc Čechům považujete za nejzásadnější?

Nejlepším sociálním opatřením pro Čechy ze strany vlády bude, jak jsem naznačil výše, pokud vláda pomůže zmenšením množství peněz v ekonomice, tedy pokud bude úsporami snižovat inflaci, která na prvním místě stojí za snižováním životní úrovně drtivé části populace. Nominální mzdy v ekonomice rostou, ale zdaleka ne takovým tempem jako inflace. Kdybychom poslouchali odboráře Josefa Středulu a další, aby se růst mezd inflaci vyrovnal, byl by to pro firmy i ekonomiku jako celek průšvih. Vláda musí k sociální pomoci přistupovat velmi citlivě a promyšleně. Každá koruna ze státního rozpočtu navíc bude inflaci přiživovat, tudíž namísto plošné pomoci musí přijít pomoc cílená pouze těm, kteří si opravdu sami pomoci nedokážou a situace je pro ně existenčně složitá. Nemůžeme kompenzovat jakékoliv snížení životní úrovně. Jen tak je možné dostat inflaci na nižší čísla, aby nominální mzdy rostly rychlejším tempem a opět jsme bohatli jako v minulých letech.

Kde ještě vidíte rezervy, na které je nutné se zaměřit v roce 2023?

Je před námi spousta výzev a problémů, které tu nebyly dlouhé roky vůbec řešeny. Penzijní reforma, udržitelnost financování zdravotnictví, které nabízí stále lepší a dokonalejší metody, přístroje, léky, ale také za mnohem větší peníze. To je obří úkol, který před námi jako společností stojí. Zatím mám pocit, že si ho moc nechceme ani připustit, natož abychom ho začali vůbec řešit. O energetice jsme mluvili. Já bych dodal i celkové zeštíhlení státu, odbourání spousty nepotřebných agend. V době krizové na tyto věci chybí čas i energie, ale jen je tlačit před sebou donekonečna nemůžeme.

„Jeden z prvních úkolů, který se nám prostě musí podařit, je ušetřit v rozpočtu na příští rok osmdesát miliard korun a dostat deficit pod tu šílenou hranici tří set miliard korun,“ řekl jste mi přesně před rokem. Překazila vám tyto plány válka na Ukrajině?

Ano, jistě, válka, energetická krize, inflace vymknutá z kloubů. To jsou jevy, které konsolidaci veřejných financí nepomáhají. Ale v tomto tématu já jsem nekompromisní, prostě musíme prokázat schopnost a s problémem strukturálně nemocných veřejných financí pohnout. To, že se to někoho vždycky musí dotknout, to, že to není sbírání laciných, pozitivních politických bodů, je jasné. Ale udělat výrazný posun dopředu musíme. Jsem rád, že se na bázi koalice a NERV hledají úspory v řádu desítek miliard korun pro příští rok. Jakkoliv to není vyřešením strukturální nerovnováhy veřejných financí, je to první, nutný a pozitivní krok dopředu.

Jak byste shrnul posledních dvanáct měsíců z pohledu pomoci České republiky vůči Ukrajině? A jak bude pomoc pokračovat?

Ačkoliv se bavíme o potížích, kterými Česká republika jako celek i jednotlivé rodiny a občané čelí, přece jen jsme pořád jednou ze zemí, kde se máme v průměru velmi dobře, srovnáme-li to se zbytkem světa. A v takovém případě považuji za normální, že jako Česká republika pomáháme zemi, která byla napadena agresorem. Pomáhá velmi vláda, respektive Česká republika, ale pomáhají i individuální občané, a to bych chtěl možná ocenit nejvíc. Vládě i díky této pomoci a jejímu jasnému postoji roste podle mého soudu i vážnost a prestiž před ostatními státy. Je na nás, abychom tuto naši pozici dokázali následně i pozitivně využít.

Evropská unie za českého předsednictví schválila rozšíření emisních povolenek na vytápění budov a pohonné hmoty. Právě emisní povolenky jsou však cílem kritiky, že už nyní značně zdražují energie. V minulém bilančním rozhovoru roku 2021 jste mi řekl:  „Pokud by byl výsledkem českého předsednictví alespoň posun k racionálnějším pozicím v rámci energetické a klima politiky, byl by to skvělý výsledek. K tomu bych přidal i nutnou změnu systému obchodování s emisními povolenkami, které rovněž energie zdražují.“ Proč se to nepovedlo? A jak to Češi zvládnou zaplatit?

Neseme dnes důsledky dřívějšího schválení rychlého snižování emisí v Evropské unii a na to navazujícího, Babišovou vládou v Bruselu odkývaného a schváleného Green Dealu. Jakkoliv musím férově dodat, že i v naší vládní koalici fanoušky Green Dealu máme. Rozšíření emisních povolenek na další sektory já chválit neumím a pozitivně hodnotit nechci. Je to bohužel obří trend, který většinou Evropské unie dnes vládne a opozice proti němu je dnes strašně malá a slabá. Jsem z toho otrávený, protože si jako evropský kontinent řežeme větev pod vlastní konkurenceschopností. Ostatní ekonomická centra a velmoci si musejí mnout ruce a tleskat nám, jak se sami střílíme do vlastní nohy.

Je bláhové si myslet, že jako Česká republika tento trend v Evropské unii sami zastavíme. Pro mě vůbec nejsou pozitivní zprávou miliardy z fondů, které prý v souvislosti s tímto dostaneme na takzvanou zelenou transformaci, ale aspoň to, že se přichází s mechanismem, který při růstu ceny emisních povolenek nad určitou hranici do systému přidává emisní povolenky další, aby jejich cena klesla. Nemělo by se tedy stávat, že povolenky vzrostou do extrémních hodnot, jak jsme toho byli svědky ještě nedávno. Ale co mě štve, je ta licoměrnost Aleny Schillerové a Karla Havlíčka (bývalá ministryně financí a bývalý místopředseda vlády ANO, pozn. red.), jejichž šéf dal v Bruselu zelenou celému Green Dealu a dnes jsou z nich největší kritici jeho důsledků. To je prostě neuvěřitelné. 

Ano, už při minulé bilanci jste se označil za kritika zelené politiky. Trend a rychlost, s jakou evropské politické elity tlačí uhlíkově neutrální ekonomiku, jste označil za strašlivě nebezpečnou věc jak z hlediska ekonomického, sociálního, tak i z hlediska našich svobod. „To, čemu dnes čelíme v rostoucích cenách energií, je z velké míry důsledek této dlouhé roky tlačené klimatické politiky,“ uvedl jste. Stejně jako loni se zeptám, zda příští rok očekáváte nějakou změnu v tomto přístupu?

Jsem politický realista a bohužel si myslím, že tlak na zelenání neklesá, ale naopak roste. Chvíli jsem si trochu naivně říkal, že současná krize a ceny energií leckomu otevřou oči a zelenou politiku, která stojí dominantně za zdražováním energií, se podaří alespoň trochu zracionalizovat, ale to se neděje. Asi ten pád na ústa pro celou Evropu bude muset být ještě silnější, abychom se vzpamatovali a začali se chovat racionálněji.

Podpora vlády se podle průzkumů pohybuje kolem 28 procent. Co udělat pro to, aby to číslo bylo napřesrok lepší?

Vláda musí naslouchat lidem a pečlivě své kroky vysvětlovat. To je dennodenní povinnost všech ministrů. Musíte pro svoji politiku získávat legitimitu každý den, každý den na tom pracovat. Vláda ale na straně druhé nesmí podlehnout průzkumům a jakékoliv své opatření konfrontovat jen s procenty, které může ztratit či získat. Neudělala by nic a preference by jí to beztak nezachránilo.

Vláda letos pod taktovkou ministra vnitra Víta Rakušana vyhlásila válku proti dezinformacím. Došlo k zablokování webů, připravuje se legislativa. „Hledím na tento trend, který se line ze Západu, s velkou nelibostí. Jsem v těchto otázkách liberál a považuji absolutní svobodu slova za stěžejní pilíř celé západní civilizace,“ odvětil jste mi minule na otázku, co ukázal rok 2021 o svobodě slova a respektu k odlišným názorům. Co ukázal ten letošní?

Nemám důvod na své větě z loňska cokoliv měnit. Dezinformace, řetězové e-maily s nesmysly a podobné záležitosti za problém považuji, ale ještě mi nikdo nevysvětlil, kdo a jak má určovat, co je například dezinformace, kdo a jak s nimi má bojovat, aniž by se i s vaničkou nevylilo dítě a neohrozili jsme svobodu slova, nezávislost médií a další principy, na kterých svobodné společnosti stojí.  

Nemůžeme opomenout, že rok 2023 odstartuje volbou českého prezidenta. Koho budete volit vy a proč?

To fakt nevím a teď si nedělám legraci, ani se nechci vyhnout odpovědi. Vím sice, kdo nosí košile z jaké látky, vím, kdo má kočku a kdo má psa, ale vím jen velmi málo o názorech kandidátů na vážné politické otázky. Je jasné, že po Havlovi, Klausovi a Zemanovi přijde na Hrad úplně jiná váhová kategorie, ale až tak slabé jsem to nečekal. Zřejmě cestou nejmenšího zla budu hledat názory kandidátů na to, zda si máme nechat korunu, či euro, zda má stát řešit schodky zvýšením daní, či snížením výdajů, zda existují dvě pohlaví, nebo jich je 360, zda by podepsali zákon o eutanázii, či nikoli, jaké jsou jejich zahraničněpolitické priority a tak dále. Tak snad vyberu kandidáta, který mně bude vadit nejméně.

Máte nějaké předsevzetí na rok 2023?

Nedávám si předsevzetí na začátku roku. Každý den se snažím pracovat co nejlépe jak v roli, kterou právě zastávám, tak na sobě samotném.

Co byste vzkázal politikům a kolegům do dalšího roku?

Nejen politikům a kolegům, ale i čtenářům ParlamentníchListů.cz a všem občanům bych přál lepší rok, než byl ten minulý. Přeji ale hlavně to nejdůležitější, a to je zdraví.