Pane profesore, navštívil jste v minulých dnech Francii. Země má za sebou prezidentské i parlamentní volby, kdy potvrdil prezident Emmanuel Macron svou pozici. I když v parlamentu většinu nemá. Jak stabilní je francouzský kabinet a francouzská politická scéna?

Stabilita politické scény v zemi se těžko posuzuje v době dovolených. To mívají lidé jiné problémy. Ty největší problémy dnes ve Francii představují šílená vedra. V jihozápadní Francii v departementu Gironde vystoupal před pár dny teploměr na 43,5 stupně Celsia. V pohoří Cévennes jen o trochu východněji hořely lesy a hasičům se přes velké nasazení nedařilo ohně zdolat. Prakticky všechny vlaky TGV měly zpoždění, protože v tom vedru nemohly jet svojí obvyklou rychlostí. Dva dny po návratu domů jsme dostali e-mail od francouzských drah, kde nám sdělovali, že kvůli opoždění o celou hodinu při dojezdu do Paříže máme nárok na kompenzaci 60 eur z jízdného. To by mohlo být inspirující pro České dráhy. Při cestě tam z Ostravy do Prahy jsme totiž měli zpoždění mnohem větší a žádný podobný e-mail jsme zatím nedostali.

A co atmosféra mezi Francouzi a životní úroveň? Lze nějak srovnávat? Jaký máte dojem z jejich sociálních poměrů?

Minimální i průměrná mzda je ve Francii zhruba 2,5krát vyšší než u nás. Přitom ceny potravin v obchodech jsou v obou zemích srovnatelné. Češi nedohánějí Francouze ve výši mezd, ale rychle je dohánějí v podílu příjmů, který vydá domácnost za bydlení. A předhonili jsme je naprosto suverénně v cenách energií. Jednoznačně vedeme rovněž v míře inflace. Ta je ve Francii druhá nejnižší v Evropě, zatímco my i zde usilujeme o naprosté prvenství. Stát ve Francii přispívá řidičům na benzín, aby tolik nepocítili zvyšování cen nafty. Je to odporně socialistické, Francouzi na rozdíl od Čechů ještě nepochopili, jak má vypadat kapitalismus.

Váš zkušený předpoklad. Do jaké míry hrozí v Evropě „sociální výbuch“? Které státy se budou bouřit a kde se lidé se snižováním životní úrovně smíří?