Pane profesore, navštívil jste v minulých dnech Francii. Země má za sebou prezidentské i parlamentní volby, kdy potvrdil prezident Emmanuel Macron svou pozici. I když v parlamentu většinu nemá. Jak stabilní je francouzský kabinet a francouzská politická scéna?

Stabilita politické scény v zemi se těžko posuzuje v době dovolených. To mívají lidé jiné problémy. Ty největší problémy dnes ve Francii představují šílená vedra. V jihozápadní Francii v departementu Gironde vystoupal před pár dny teploměr na 43,5 stupně Celsia. V pohoří Cévennes jen o trochu východněji hořely lesy a hasičům se přes velké nasazení nedařilo ohně zdolat. Prakticky všechny vlaky TGV měly zpoždění, protože v tom vedru nemohly jet svojí obvyklou rychlostí. Dva dny po návratu domů jsme dostali e-mail od francouzských drah, kde nám sdělovali, že kvůli opoždění o celou hodinu při dojezdu do Paříže máme nárok na kompenzaci 60 eur z jízdného. To by mohlo být inspirující pro České dráhy. Při cestě tam z Ostravy do Prahy jsme totiž měli zpoždění mnohem větší a žádný podobný e-mail jsme zatím nedostali.

A co atmosféra mezi Francouzi a životní úroveň? Lze nějak srovnávat? Jaký máte dojem z jejich sociálních poměrů?

Minimální i průměrná mzda je ve Francii zhruba 2,5krát vyšší než u nás. Přitom ceny potravin v obchodech jsou v obou zemích srovnatelné. Češi nedohánějí Francouze ve výši mezd, ale rychle je dohánějí v podílu příjmů, který vydá domácnost za bydlení. A předhonili jsme je naprosto suverénně v cenách energií. Jednoznačně vedeme rovněž v míře inflace. Ta je ve Francii druhá nejnižší v Evropě, zatímco my i zde usilujeme o naprosté prvenství. Stát ve Francii přispívá řidičům na benzín, aby tolik nepocítili zvyšování cen nafty. Je to odporně socialistické, Francouzi na rozdíl od Čechů ještě nepochopili, jak má vypadat kapitalismus.

Váš zkušený předpoklad. Do jaké míry hrozí v Evropě „sociální výbuch“? Které státy se budou bouřit a kde se lidé se snižováním životní úrovně smíří?

Francouzi jsou zvyklí se bouřit v jednom kuse, i když se oproti nám mají velice dobře. V naší oblasti se stávkovalo na regionální železnici vedoucí do Pyrenejí i na některých linkách autobusů, které spojují města na pobřeží oceánu. Stávky byly vždycky dopředu ohlášeny, takže si člověk mohl přizpůsobit program. Zarazila nás ale třeba jiná věc. V žádném obchodě jsme nesehnali hořčici. Dozvěděli jsme se, že výrobu francouzské hořčice převzala Kanada, která ji momentálně do Francie nedodává. Takže i ve velkých obchodech zejí regály s hořčicí prázdnotou. Je to pěkný obrázek o upřímnosti tzv. ekologického snažení Evropské unie. Na jedné straně jsou lidé nuceni do elektromobility, na straně druhé letadla a lodě převážejí hořčici z Kanady do Francie, protože si kanadská firma výrobu a prodej tohoto artiklu koupila. Jenom to přejmenovali z dijonské hořčice na burgundskou. A další zajímavost globalizace. Francouzské vinice jsou ve velkém skupovány už nejenom Angličany a Američany, ale také Čínou. Pro případné zájemce: hektar kvalitní vinice dnes stojí pět milionů eur. Takže u nás, v České republice, jsou zavírána akademická pracoviště sinologie ze strachu před čínskými agenty, zatímco ti si v klidu kupují pěstování a prodej těch nejlepších značek Bordeaux.

Může podle vás v důsledku kombinace cen energií, potravin či bydlení na podzim dojít v České republice k něčemu, co vyústí v násilí? Jaké jsou faktory pro a proti?

Pokud se trendy vývoje cen nezmění, ocitne se ve vážných existenčních problémech velká většina našich domácností. Ceny uhlí je zbytečné sledovat, protože to už dneska prakticky neseženete, ceny dřeva jdou nahoru a dodací lhůty se prodlužují o dlouhé měsíce, s cenami benzínu má snad zkušenost každý, a jak už jsem řekl, v potravinách s přehledem předháníme i takovou Francii. Co bude na druhé straně stát proti protestům? Protože vláda působí dojmem, že je na rekreaci a čerpá placené volno už od svého nástupu do úřadu, zbude na panu premiérovi, aby obyvatelstvo uklidňoval svým mácháním rukama. A to mu jde zatím pořád dobře, v tom je jednička.

Několikrát jsme hovořili o tom, že chudoba je selektivní. Jenže válka na Ukrajině, hospodářská recese, covidová epidemie bude mít dopad na širší vrstvy. Rozumím tomu, že část lidí na obchodu s neštěstím ostatních slušně vydělává. Přesto, sledujete nějakou změnu?

Chudoba je selektivní a nemorální bohatnutí rovněž. Ale třeba o nedávných odměnách špičkových manažerů ČEZ jsme už myslím mluvili. Rovněž banky, pronajímatelé bytů zejména ve velkých městech a exekutoři si nemají na co stěžovat. O těch, kdo kšeftují se zbraněmi, nemluvím, protože my zbraně neprodáváme, nýbrž darujeme a odvoláváme se přitom na odkaz Václava Havla.

Když budeme bilancovat uplynulé měsíce roku 2022. Dorazila za uplynulý rok do české politiky s Fialovou vládou změna, která byla slibována? Jakou změnu představuje pro Českou republiku Fialův kabinet?

Změna dorazila nepochybně. Bál se snad někdo vloni touto dobou, že až začne topná sezóna, nebude mít čím topit? Alespoň já o nikom takovém nevím. Dneska tuto obavu vyjadřují prakticky všichni lidé, se kterými mluvím. Trochu rozumím oblasti školství, možná dokonce i o něco více než paní Langšádlová vědě. Tady mohu potvrdit, že k žádné změně nedošlo. Ministr, který nedávno odešel, nám kromě své ostudy nic dalšího nezanechal. Nový ministr, který nastoupil, má celé prázdniny na to, aby se seznámil s fungováním regionálního školství. Snad se to stihne doučit.

Zmiňoval jste v jednom ze svých komentářů, že je unikátní, když politici neslibují lidem prosperitu, ale to, že zchudnou. Části populace už se podařilo vnutit představu, že je pro ně snížení životní úrovně bezvýhradně nutné. Jak je možné, že tleskáme představě života v bídě? Rozhodli se voliči části politického spektra, že rádi trpí „za dobrou věc“? Nebo věří tomu, že oni úplně nezchudnou a bude se to týkat jen sousedů, kterým zbídačení přejí?

Je to skutečně unikátní situace. Snad poprvé vůbec se budou politické strany ve volební kampani trumfovat, která z nich je kompetentnější k tomu, aby nám zajistila nejistotu a zchudnutí. Já v tomto ohledu dlouhodobě věřím nejvíce ODS.

Do jaké míry budou podzimní komunální a senátní volby referendem o vládě?

To záleží na tom, zda se stávky a protesty rozběhnou hned po dovolených, anebo to začne až s počátkem topné sezóny. Nechme se překvapit.

Mohla se česká vláda navzdory extrémně obtížné situaci projevit lépe? Došlo během uplynulých měsíců k zásadním změnám, které už nikdo nebude schopen ovlivnit?

Vláda se neprojevila nijak. Tedy kromě toho, že vyzvala občany, aby se navzájem udávali, a pohrozila tresty za šíření všeho, co si nemyslí zrovna ona. To všechno se dá naštěstí napravit. K nevratným změnám může dojít v případě, že se premiér Fiala zhroutí pod tlakem Guy Verhofstadta, německého kancléře Scholze a jim podobných a stane se loutkou při odstraňování práva veta členských států v Evropské radě. V tom případě už vlastně ani žádné další volby pořádat nemusíme, protože se o nás bude s definitivní platností už úplně ve všem rozhodovat jinde. Máme k tomu dobře nakročeno.
 
Mezi opozicí existuje představa, že pětikoalice vyhrála loňské volby buď náhodou, nebo rovnou podvodem. Když se blíží první výročí parlamentních voleb, které tuto vládu dosadily, jak se s těmito prohlášeními vypořádat?

To nechám na těch, kdo se k moci dostali díky právním úpravám, které osobně považuji za krajně účelové. Ale pokud se naplní to, o čem jsem mluvil v předchozí odpovědi, bude už opravdu jedno, kdo jaké volby jakým způsobem vyhraje.

Zaznívají názory, že jedinou opozicí je v současné době hnutí ANO, jenže od něj nelze očekávat i v případě úspěchu, ať už v jakýchkoli volbách, razantní změnu. Skutečná změna by mohla přijít až v případě, že vznikne společenská vrstva, která vygeneruje novou politickou sílu. Co o tom soudíte vy?

Jediná nová společenská vrstva, která se u nás může při současných  trendech zrodit, je pauperizovaná střední třída. Když se něco takového stalo naposledy ve Výmarské republice téměř před sto lety, vznikla z toho tehdy takzvaná statusová panika. Zbídačení lidé odevzdali hlasy Adolfu Hitlerovi. Nemám dostatek fantazie, abych si dokázal představit, co by se stalo tentokrát. Utěšuji se tím, že často v historii platí, že co dříve proběhlo jako tragédie, proběhne podruhé jako fraška. Moc se ovšem na tu smutnou frašku netěším.

Mají šanci nějak do dění zasáhnout euroskepticky orientované subjekty jako SPD, hnutí Trikolora, Svobodní nebo Hnutí PRO Jindřicha Rajchla? Jaký je jejich potenciál?

V každém ze jmenovaných subjektů působí řada rozumných lidí. Pokud by v nich tito lidé převažovali, nevidím důvod, proč by už nemohli vytvořit nějakou formu spolupráce. Takhle se budou jenom přetahovat o nízká procenta a drobit protestní hlasy ke spokojenosti stran, které samy sebe označují za demokratické, i když jdou ze skandálu do skandálu.

Hledáme prezidenta. V jakém stavu toto ,,hledání“ je? Známe už nyní kandidáty, kteří mají šanci, nebo do ringu vstoupí ještě další vážný kandidát?

Když vidím panoptikum lidí, kteří se o tuto funkci ucházejí (výjimek je mezi nimi opravdu málo), myslím si, že by nebylo od věci zamyslet se nad tím, jestli funkci prezidenta vůbec potřebujeme. Miloš Zeman, jemuž dokážu prominout mnohé, už delší dobu ukazuje, že se obejdeme vlastně i bez prezidenta, aniž bude někomu chybět.

Slušná politika, havlovská politika, „dáme zemi do pořádku“, stop rozkrádání, být spolehlivým partnerem pro EU a USA, stop zadlužování, stop rozkrádání, moderní budoucnost a inovace, modernizace a digitalizace státu. To byla základní hesla, se kterými vládní strany vyhrály volby. Kde jsme nyní s těmito prvky?

Vrozená slušnost a dobré vychování mi brání v tom, abych na tuto otázku třeba jen náznakem odpověděl.

Zastánci Petra Fialy ho považují za „klidnou sílu“, která trpělivou prací dokáže směřovat k cíli. Současně ho mají za slušného a vzdělaného člověka, který se nakonec stal mimořádně úspěšným politikem. Jak vy vnímáte osobnost Petra Fialy?

Ani v nejmenším nepochybuji, že Petr Fiala směřuje ke svému cíli. Jediný drobný problém vidím v tom, že bohužel nevíme, v čem tento cíl spočívá. Snad to ví aspoň on sám.