Po letošních krajských volbách je premiér Andrej Babiš označován jako „smutný vítěz“. Hnutí ANO vyhrálo v celkem deseti z třinácti krajů, ale vypadá to, že možná ve většině z nich jej dohoda ostatních odsune do opozice. Mnozí jeho odpůrci vyjadřují naději, že takový scénář se bude opakovat i za rok u voleb sněmovních. Myslíte si, že se skutečně můžeme dočkat koalice „všichni proti Babišovi“?

Vzhledem k pandemii covidu-19, volbám prezidenta USA a sílící turbulenci v mezinárodních vztazích jde o věštění z křišťálové koule. Osobně se domnívám, že to možné není. V dělení kůže medvěda je velký rozdíl mezi funkcí hejtmana a funkcí premiéra, ministra vnitra, financí, spravedlnosti.

Pokud bychom vycházeli z posledních průzkumů veřejného mínění, zdá se, že taková antibabišovská vládní koalice prozatím není možná ani počtem mandátů. Navzdory tomu, že ANO podle agentury STEM ztratilo od května do září téměř 5 %, musíme vzít v úvahu, že konečný výsledek přepočítaný na mandáty vzniká až celkovým součtem krajských mandátů prostřednictvím d’Hondtovy metodiky, a prostý výsledek v procentech je tak korigován ve prospěch úspěšnějších – jinak řečeno: ANO by podle průzkumu získalo 78 mandátů, ČSSD 14 a KSČM 15 mandátů. Pokud by tedy volby proběhly podle zářijového průzkumu STEM a zachoval se současný půdorys koalice, získala by 107 mandátů. Pokud by chtěly vytvořit koalici všechny zbývající strany (s výjimkou SPD), získala by pouze 75 mandátů.

Červnový průzkum agentury Phoenix Research je ovšem odlišný a některým stranám koalice i opozice přisuzuje roli outsiderů, kteří patrně nedosáhnou na magickou hranici 5 %.

Do tohoto vývoje mohou zasáhnout sjezdy ČSSD a KSČM, které mohou personálně i programově korigovat současnou pozici. V krajním případě může současná vláda ztratit ve Sněmovně PČR většinu, pokud by se některá z uvedených stran rozhodla emancipovat. To by koalice „všichni proti Babišovi“ mohla sice využít k hlasování o důvěře, ale v době covidové krize by to pro zmíněnou „koalici“ mohlo mít v příštích volbách neblahé následky.

Když sledujete strany, které by do této „protibabišovské koalice“ přicházely v úvahu – myslíte si, že by jim společná vláda fungovala a že by v ní dokázaly něco prosadit?

I kdyby se vývoj preferencí do parlamentních voleb posunul tak, že by vámi uváděná „koalice“ získala v součtu dostatečný počet mandátů, bylo by obtížné, ne-li nemožné, aby strany, které by ji potenciálně vytvořily, nalezly nosný programový průsečík (kupř. Piráti a ODS – první běhají s protektorátními denunciacemi do Bruselu; druzí chtějí EU, eufemisticky řečeno, reformovat). To by bylo možné pouze za předpokladu opuštění priorit, jimiž se strany vůči veřejnosti definují. Fakticky je ovšem složité mluvit o „koalici“ s ohledem na potřebné kvórum. Šlo by spíše o deklaraci nějakých obecných cílů spolupráce.

Mnozí v této souvislosti připomínají jako důvod odmítání ANO chování Andreje Babiše. Padala (třeba i v souvislosti s nedávnou demisí ministra Vojtěcha) slova jako „hulvát“, nebo dokonce slova o psychickém teroru. Není to také chyba Andreje Babiše, že od sebe svým chováním tolik lidí odpuzuje?

Premiér Babiš je tahounem ANO i vládní koalice. Je osobností s určitou vizí, ze které nerad slevuje. Do komunikace v médiích často neumí přenést lehkost a uvolněnost nedělních promluv na Facebooku. Nezvykl si na a priori arogantní chování některých novinářů, s nímž se neumí vyrovnat nadhledem a přezíravým vtipem. Mediální debatu bere příliš vážně, jako by si neuvědomoval, že není „nic staršího“ než to, co bylo včera napsáno v novinách a vysíláno v televizi. V dnešní době mediálního přehlcení platí toto pravidlo více než kdy jindy.

Odchod ministra Vojtěcha mne mrzí. V mých očích byl rozšířením diapazonu představitelů vlády. Pan Prymula není můj šálek čaje a odborníků jeho kvalifikace vybavených přijatelnějším způsobem komunikace s veřejností by se našlo jistě víc.