A byť je dnes v opozici, svého nástupce v čele resortu se na rozdíl od jeho vládního kolegy zastal. „Je určitě dobrý manažer,“ prohlásil Heger o bývalém šéfovi ostravské nemocnice v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Co říkáte na to, že vládní koalice se po vzájemných útocích konečně dohodla, že kompenzuje nemocnicím výpadek z příjmů ze zrušení zdravotnických poplatků navýšením plateb za státní pojištěnce?

Je to problém, který je zvláštní z několika pohledů. Jednak je to typický problém, který si někdo vyrobil sám a pak ho musí řešit. V tomhle případě jde o koalici, která se dohodla včetně hnutí ANO, že se poplatky budou rušit, a pak se ukáže, že chybějí peníze. Z druhého pohledu je trochu nešťastně a trapné pro vládu, že se takové problémy, poměrně vážné a razantní, řeší mediálně a ne interní cestou v rámci koalice. A z třetího hlediska je samozřejmě špatné, že se poplatky ruší, protože u nás je spoluúčast ve zdravotnictví poměrně nízká, ve vyspělých zemích jedna z nejnižších. A poplatky mají dvojí efekt: Nejen přinést do zdravotnictví peníze, v tomto případě to bude až pět miliard korun, což není při našem napjatém rozpočtu zanedbatelná částka. A ten druhý efekt, který poplatky mají, je zvyšování efektivity zdravotnického systému.

O regulační funkci poplatků se úplně přestalo mluvit.

Regulační schopnost je prokázaná, samozřejmě, když se poplatky zavedly, nastal velký útlum zdravotní péče, ale pak se to trochu vrátilo do starých kolejí. Ale pořád ten útlum přetrvává, proti době před poplatky je výkonů nejméně o deset procent méně, v oblasti pohotovostní služby dělá pokles dokonce třicet procent. Takže regulační smysl je jasný, navíc poplatky dávají lidem uvědomění, že lékařská péče je velmi drahá a daleko více o zdravotnické ekonomice přemýšlejí. Všude ve světě nějaká spoluúčast je, u nás se ten stav vrátí před rok 2006, a pokud se sociální demokracii podaří prosadit jejich úplně zrušení do konce roku, nebudou poplatky téměř žádné.

Je zvláštní, že když už nyní po zrušení poplatků v nemocnicích nastává problém, že chybějí dvě miliardy korun,  přesto vládní koalice uvažuje o zrušení dalších poplatků v lékárnách a u praktických lékařů. Nebude i jim muset stát nahradit výpadek příjmů?

Myslím, že i tam bude potřeba nahradit výpad příjmů, protože když se poplatky zaváděly, současně s tím platby pojišťoven poklesly. Celý sazebníkový ceník byl překalkulován, proto by jim teď peníze chyběly. A mimochodem, když předchozí ministr Martin Holcát dělal úhradovou vyhlášku pro rok 2014, už do úhrad zakalkuloval ty chybějící stokoruny, které byly zavedené za ošetřující den. Takže se tam diferencovaně zvyšovaly platby jak akutním nemocnicím, kde ta ztráta je méně bolestná, protože tam jsou náklady na jeden „lůžkoden" podstatně vyšší, ale zejména se to týkalo léčeben dlouhodobě nemocných, různých ústavů s dlouhodobými pacienty, jako jsou třeba psychiatrické léčebny nebo i lázně, a do těch úhrad bylo navýšení zakalkulováno.

Když ministr financí Andrej Babiš odmítal dodat peníze nemocnicím, argumentoval tím, že na účtech zdravotních pojišťoven leží 25 miliard korun. Má pravdu a dají se tyto peníze nalít do zdravotnictví?

Problém je v tom, že přebytky pojistného jsou nerovnoměrně distribuovány a jsou převážně u malých pojišťoven, zatímco u Všeobecné zdravotní pojišťovny, která platí nejvíc a má nejvíc pacientů, nejsou. Redistribuovat tyto peníze a vrátit je zpět do systému je možné jen zákonem. My jsme to udělali jednou, takhle jsme z přebytků předistribuovali pět miliard korun, ale myslím, že pětadvacet miliard na účtech pojišťoven v žádném případě není, že se to blíží číslům někde mezi 10 a15 miliardami. Ten deficit je hlavně u VZP.

Ale my jsme za to, že jsme zákon na přerozdělení udělali, byli strašně kritizováni, protože ono je to zase pro dobře hospodařící pojišťovny demotivující. I když je na druhou stranu třeba říci, že získání peněz nebylo úplně fér, protože dlouhou dobu není přerozdělování mezi pojišťovnami, které mají horší klientelu, a mezi těmi, které mají bohatší a méně nemocnou klientelu, úplně exaktní a stále ještě se pracuje na tom, aby se ten přerozdělovací mechanismus změnil. Takže jde o složitou záležitost.

Ale od doby, kdy byly všechny pojišťovny v plusu a akumulovaly těch 25 miliard, což bylo před příchodem hospodářské krize v roce 2009, se už tyto peníze z velké části utratily a byl to velmi dobrý polštář pro zdravotnický systém. Systém by sice měl být vypolštářován i státem, ale politici se strašně brání ze státního rozpočtu pouštět, a to zejména v době, kdy státní rozpočet je v krizi. Proto se několik let příspěvek za státní pojištěnce nezvyšoval a pojišťovny žily z podstaty, ze svých přebytků. Některá opatření, která se navrhují, jsou velmi krátkodobá a krátkozraká.