V souvislosti s nadcházejícím sjezdem ČSSD jste s odkazem na Mezinárodní den žen kritizoval plán zrušení kvót pro ženy. „Bude-li tento návrh přijat, ČSSD se vrátí do politické doby kamenné a popře zásady, které hájí sociálnědemokratické a progresivní strany po celém světě.“ Kvóty pro ženy jsou obecně často kritizované, protože prý nefungují a samotné ženy o ně nestojí. Proč si myslíte, že se ženy nedokáží prosadit bez jakýchkoli kvót?

Jde o princip, zrovnoprávnění postavení těch skupin, které z nejrůznějších důvodů v historickém vývoji byly znevýhodněny. Jednou z těchto skupin jsou ženy, a to uznávají po světě naprosto všichni, nejde jen o sociální demokraty nebo levici, podívejte se do britského konzervativního deníku Daily Telegraph… Všude je zdůrazňována myšlenka rovnoprávnosti. Jde o princip. Jestli někdo chce jít do byznysu nebo do politiky, to je na každém jedinci. Jde o to podporovat myšlenku. Když se podíváte do Skandinávie na složení vlád, máte to padesát na padesát. Obecně, v něčem ženy mají rovnoprávné postavení, v něčem ne. Snažme se něco dělat, abychom šance vyrovnali.

A co se týká konkrétně ČSSD? Proč nedělá dobře, když chce kvóty zrušit?

Pokud jde o sociální demokracii, zrovnoprávnění žen byla jedna ze základních myšlenek od samých počátků. Proto také nejpokrokovější a nejprogresivnější lidé tehdejší doby, jako byl u nás T. G. Masaryk nebo jeho žena Charlotta, tuto myšlenku podporovali. V sociální demokracii jsou na postavení žen a na kvóty žen nejrůznější názory. Snažím se zdůraznit to, že sociální demokracie po celém světě se snaží ženy zrovnoprávnit, a jedním způsobem jsou kvóty. Nejde jen o sociálnědemokratické strany, ale v Německu také křesťanskodemokratické strany jako CDU/CSU mají ve svých stanovách nějaké kvóty a když to nefunguje jiným způsobem, dávají ženám možnost se do politiky dostat. Pro ženy je mnohem složitější, když vychovávají děti, získat nějaké postavení, ať už je to v politice nebo v byznysu. Přál bych si, aby se ženám sociální demokraté snažili tímto pomoct a aby tento názor převážil i v ČSSD. Zrušení kvót by vrátilo ČSSD o desetiletí zpátky.

V uplynulých dnech jste byl v zahraničí, ale předpokládám, že jste jistě sledoval demonstrace proti panu Ondráčkovi. Zdeněk Ondráček byl zvolen předsedou sněmovní komise a pak rezignoval. Poctil jisté sněmovní frakce slovem „žumpa“. Andrej Babiš se k němu teď nezná. Jak celou věc vidět? Co tohle všechno znamená?

Celou záležitost vidím v několika rovinách. První je pan Ondráček a komunisté. Kdyby pan Ondráček a KSČM měli určitou soudnost a pokoru, nikdy nemohli na tuto funkci nominovat člověka, který mlátil demonstranty v listopadu 1989. Jde o určitou symboliku, a nejen symboliku. Celé vedení KSČM znovu prokázalo, že nejsou schopní sebemenší reflexe, že nejsou schopní se zamyslet nad svou minulostí, omluvit se a poučit se, změnit si jméno a chovat se jinak. Komunisté ukázali, že se ani za 28 let nezměnili. Jsem přesvědčen, že šanci už nikdy nedostanou, ale kdyby měli šanci a dostali by se k moci, tak se budou chovat úplně stejně jako se chovali v období mezi roky 1948 a 1949.

Druhá rovina je hnutí ANO a pan Babiš. Několikrát ve Sněmovně pana Ondráčka podpořili a podrželi. Když Andrej Babiš viděl na ulicích tisíce demonstrantů, kteří demonstrovali nejen proti Ondráčkovi a komunistům, ale i proti němu, tak se zalekl a změnil svůj názor. Ukazuje to, že se Andrej Babiš ve svých úvahách o složení a podpoře vlády neustále opírá a spoléhá na komunisty. Nebýt demonstrací, byl by pan Ondráček dodnes předsedou komise pro kontrolu GIBS.

Třetí rovina jsou demonstrace. Tím, jak Andrej Babiš uhnul, jak se zalekl, to samozřejmě podpoří lidi nespokojené s dnešním vývojem, kdy ve vedení důležitých výborů jsou komunisté, kdy předsedou vlády v demisi je člověk spojený s minulým režimem a navíc trestně stíhaný. Samozřejmě to podporuje chuť demonstrantů se k demonstracím vrátit. Budou namířeny nejen vůči komunistům, ale nyní hlavně proti Andreji Babišovi a jeho účasti ve vládě.