Petr Pavel vyhrál volbu prezidenta. Co to pro Česko znamená politicky?   

Bohužel ani netušíme, jaký bude Pavel prezident, protože ho politicky vůbec neznáme. Z jeho dosavadního života víme jen to, že umí servilně sloužit jakémukoli režimu – totalitě i demokracii. A protože byl kandidátem vlády Petra Fialy a premiér ho několikrát podpořil i osobně, servilně to jeho vládě i jemu osobně bude určitě splácet. Ostatně Pavel je duší voják, jak vidíme i z jeho strojového a absolutně nekreativního projevu, a v armádě platí loajalita. Protože ale míváme prezidenty na dvě pětiletky, současně s jeho zvolením už začala i jeho kampaň za znovuzvolení. Občas proto bude muset projevit loajalitu i pouze k sobě a svým voličům, kterých získal víc než celá vláda dohromady. Fialovu vládu proto sem tam i naoko zkritizuje. Nečekám ale, že by vládu kritizoval za její totalitní manýry, jako je zavádění cenzury, dohled nad médii nebo aktivní vyhledávání protistátních živlů. Nakonec co taky čekat od někdejšího aktivního komunisty a člena silových složek totality, který tohle všechno svou tehdejší kariérou svědomitě bránil?

Každopádně máme nového vládního prezidenta, s nímž nám nebezpečně mizí tradiční dělba moci. Vládě totiž po Strakovce, Sněmovně a Senátu nově patří i Hrad. A už brzy může mít i „svého“ šéfa Ústavního soudu, protože Pavel jmenuje toho nového. A jak ukázal v létě končící šéf soudu Pavel Rychetský, i Ústavní soud může „makat“ pro vládu, když se jeho vedení prostě nebojí. A je tu ještě jedna věc, která smrdí starou dobrou totalitou: kromě vlády je Pavel i prezidentem většiny vládních médií, kam patří stále agresivněji především Česká televize, Seznam Zprávy i tituly Economie. Většina médií teď bude u moci držet nejen „svou“ Fialovu vládu, ale i jejího prezidenta Pavla, které budou chránit před nenáviděným Babišem. Svým způsobem jsme tedy nakročili zpátky k totalitě, tentokrát jen jménem Fialových „hodnotových“ demokratů. A samozřejmě i jejich spřátelené umělecké fronty, která často pracuje pro Českou televizi. A která mimochodem svou patetickou podporou Pavla znovu ukázala, proč totality i díky ní vždycky nastupují tak snadno: prostě si i Pavla přemalujete na Havla a na baru kolektivně zapomenete na to, že by někdy mohl pracovat pro nějaký zlý režim.