Vy jste ve svém blogu na Aktuálně.cz prezidenta Zemana zkritizoval za to, že místo toho, aby se na Albertově omluvil za svůj výrok, že studenti jsou odpad, mluvil k nim jako k protivníkům a tím ohrozil čtyři další prezidenty. Kde padl ten výrok a v jaké souvislosti?

Bylo to v Ostravě asi týden před 17. listopadem. Prezident Zeman tam řekl, že na vysokých školách studuje odpad. A to v té souvislosti, když kritizoval počty studentů. Podle něj může studovat nanejvýš dvacet procent. Počítal jsem si, kolik studentů chodilo na víceletá gymnázia za první republiky a na začátku protektorátu. Němci udělali tuhle redukci, z padesáti to zmenšili na pětadvacet procent. Tohle je pak přímé spojení s rokem 1939.

Ke vzpomínkové akci na pražském Albertovu 17. listopadu máte na sociální síti vyjádření, cituji: „Drobná ostuda s trefením německého prezidenta Joachima Gaucka kouskem vajíčka zabránila ostudě převeliké. Totiž že by světová veřejnost setrvávala v dojmu, že kremelský styl pana prezidenta má u nás všelidový souhlas." Takže to je asi váš postoj k celé věci? Že si prezident Zeman tyto protesty zasloužil?

Asi si je zasloužil. Že se to stalo, je pochopitelné a sám si o to řekl. I když slovo zásluha je nepřesné, neboť to slovo by mělo znamenat něco pozitivního. Vzpomínková akce byla především akcí těch lidí dole na ploše, nikoliv na tribuně. To, co se stalo v roce 1989, byla vzpoura obyvatel vůči těm, co byli u moci. Takže ti, co si na tu tribunu stoupnou, by měli reflektovat fakt, že by na ní nebyli, kdyby nebylo těch lidí, kteří vyšli před 25 lety do ulic. Tahle neúcta mi tam vadila, tu bych vyčítal i rektorovi Karlovy univerzity.

Právě rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima však tvrdil, že šlo o zneuctění památky studentů z roku 1939 a 1989?

S tím samozřejmě nesouhlasím. Byla to od něj přílišná konformita ke státní moci, respektive prezidentovi Zemanovi.

Na Albertově vystoupili i další prezidenti - Německa, Polska, Slovenska a Maďarska. Přišlo mi, že mezi jejich vystoupeními a projevem českého prezidenta byl určitý rozdíl?

Ano, mám z toho pocit, že se ti zbylí prezidenti lišili. Je to oblast státní diplomacie. A i kdyby si mysleli cokoliv sebešpatnějšího k hostiteli, tak to samozřejmě neřeknou. Přesto bylo vidět, že se výrazně lišili od toho našeho. A že kdyby měl člověk možnost vybírat si prezidenta, tak se obávám, že by si vybral někoho z těch čtyř.

Myslel jsem to tak, že jestli se nepletu, tak byl Miloš Zeman jediný z nich, kdo v projevu nevyjádřil podporu Ukrajině...

Po 17. listopadu jsem byl pozvaný do Černínského paláce na konferenci o české zahraniční politice. Dovolil jsem si tam říci, že u té zahraniční politiky je často tenze s politikou vnitřní. Některé věci dovnitř jsou zajímavé pro běžného voliče, jindy to strany používají jako vnitrostranické téma. Takové vzepjaté soudy o suverenitě, záchrana koruny. Tohle je zástupné používání zahraniční politiky pro vnitropolitické cíle. V řadě věcí to přitom není pro ně velké téma, jak je vidět u postojů k Ukrajině či k tomu, co se děje na Blízkém východě. To, co se stalo na Albertově, byla zahraniční politika v praxi, vykonávaná lidem. V takovém případě ji lid dokáže vykonávat lépe než politici.