Souhlasíte se stížnostmi z řad opozice, že vláda a premiér Andrej Babiš za dobu opatření kvůli koronaviru často, ale se zpožděním využíval právě návrhy opozice? Ukázalo se, že vláda některé nejdříve zamítala, ale později, s několikatýdenním odstupem, je sama zavedla.

Z pohledu vlády je to v podstatě marketing. Když mají nějaký nápad, který mohou vzít od někoho jiného a vydávat ho za svůj, nahánějí si tím body, protože voličům předvádějí svoje schopnosti. Když uvážíme, že ministrem zdravotnictví je v podstatě zpívající právník, lze těžko čekat, že by na řadu věcí přišli sami.

Takže se domníváte, že jde o součást politiky vlády, a že se tak skutečně děje?

Docela určitě. Můžete si projít jednání a tiskové výstupy opozice, a pak s několikatýdenním odstupem tiskové výstupy vlády, a poměrně snadno si ověříte, že tomu tak je.

To jsem udělala, a nejen já; médií, která se tím zabývají, je více. Slyšela jsem ale také, že jde o běžnou součást demokracie, že se opozici někdy takzvaně vyhoví, a že jde o součást klasické demokratické politiky.

V zásadě je to v pořádku, protože by nám vždy mělo jít o obsah, o to, co prosazujeme. Důležité je, aby to zlepšilo život lidí. Jediné, co mi připadá neférové, když si pak premiér stoupne a řekne: Já jsem to všechno vyřešil sám. A všichni vědí, že půlka těch věcí by vůbec nebyla, kdyby nebylo možno čerpat z příspěvků opozice.

Takže vám nevadí, že návrhy opozice vláda využívá, ale vadí vám, že to prohlašuje za svoje nápady...

Dá se to tak chápat. Rozumím, že vláda se snaží předvést v co nejlepším světle, aby posbírala hlasy voličů, a ta hra je v jistém smyslu trochu trapná.

Když jsme se spolu bavili minule o tom, že v čele krizového štábu stál profesor Roman Prymula, a nikoliv ministr vnitra Jan Hamáček, řekl jste mi, že jde o vztah premiéra s ministrem vnitra, a že jejich klukovské přetahování, kdo bude před kamerou, by si měli odpustit, protože je nemístné. Zdá se, že teď máme nedorozumění mezi ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a jeho náměstkem Prymulou. Ten se stal zmocněncem vlády pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Jak vnímáte tyto změny?

Na mě to celé působí, že jde o přetahování, kdo se předvede jako největší zachránce před pandemií, a tak se nyní perou trošku jiní kluci. Uvážíme-li skutečnost, že tady jde o zdraví mnoha lidí a vlastně i o živobytí, je epidemie vážná věc. Ekonomická opatření postihla řadu lidí, kteří se dostali do velmi vážných existenčních problémů. Je to nedůstojné a opravdu nechápu, že plní média těmito hádkami místo řešení problémů reálných lidí a živnostníků, kteří mají problémy zaplatit nájem, problémy zaměstnanců, kteří pomalu nemají na potraviny… to jsou věci, které je nutné řešit, a ne podobné klukoviny.

Je dobře, že Prymula zůstává ve státních službách a neodejde do soukromého sektoru? Jak hodnotíte jeho práci v této kritické době, osvědčil se tedy?

Přiznám se, že nejsem epidemiolog, tak to berte jako názor laika. Osobně se myslím, že profesor Prymula mnohdy vydával opatření, která byla až zbytečné omezující s ohledem na to, aby se epidemie nešířila. Ale je potřeba brát v úvahu potřeby obyčejných lidí a i chuť se opatřením podřizovat. Já si nedovedu představit, že budeme dělat věci typu, že se budou scházet jen tři rodiny. V moderní české kultuře není možné, abychom se dobrovolně zavírali do vězení a nemluvili spolu měsíce a roky, to jednoduše nejde.

Už jste řekl, že vláda se v rámci podpory vždy zaměřila na konkrétní části populace, ale na určité skupiny zapomněla. Připomněl jste například lidi v exekucích, ty, kteří nemají bankovní účty a tak dále. S odstupem času, zlepšila se vláda?

Zaregistroval jsem především ohromné problémy s programy koronavirové pomoci. Jak je možné, že běžný živnostník, který se v dobré víře snaží vyplnit dotazníky, se dozví, že dotazníky pořádně neexistují, takže si má žádost podat – kdoví, jak – ale ve finále peníze nezíská? Drobní podnikatelé jsou biti, a to bude problém pro českou ekonomiku v budoucnosti. Z drobných podnikatelů vychází naše prosperita, a když my si to zásadní odřízneme, ekonomika do budoucna nebude mít šanci přežít a rozvíjet se. Tím, že jak premiér, tak i ministr průmyslu jsou ve svém uvažování zaměřeni na velké korporace typu Agrofert, zapomínají na tohle zázemí, což nás táhne do pekla.