Za téměř tři roky od doby, kdy jsme byli poprvé ve větším rozsahu konfrontováni s nemocí covid-19, získali o ní lékaři a vědci určitě nemálo poznatků. Patří mezi ně i ten, že očkování proti koronaviru výrazně snižuje riziko postcovidového syndromu, jak uvedl v polovině listopadu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek při návštěvě Centra postcovidové péče ve Fakultní nemocnici Hradec Králové?

Myslím si také, že se během posledních třech let podařilo získat o covidu-19 dostatek poznatků a dat, která by se měla objektivně vyhodnotit. Bohužel, do dnešního dne jsem ale nečetl žádnou publikaci, která by analyzovala data z České republiky a ukazovala na to, že lidé, kteří covid prodělali a nebyli nikdy očkováni mají častěji postcovidový syndrom než lidé, kteří jsou očkováni a covid prodělali také. Tyto skupiny je nutné mezi sebou porovnat a zjistit, co je lepší z hlediska prevence postcovidového syndromu.

Centrem postcovidové péče od jeho vzniku v prosinci 2020 prošlo více než 1800 pacientů, kteří mají dlouhodobé potíže po prodělání covidu-19. Přednosta Plicní kliniky FN Hradec Králové Vladimír Koblížek sdělil, že jejich věkový průměr je 46 let, stejně jsou zastoupeni ženy i muži. Udivuje mě ten věkový průměr. Nevyvrací tak trochu panující přesvědčení, že covid-19 je choroba, která doléhá především na nejstarší generaci? Jaké pro to máte vysvětlení?

Především bych chtěl poděkovat všem pracovníkům včetně pana profesora Koblížka z Plicní kliniky FN Hradec Králové, že se do projektu pustili a přinesou zásadní klinická data z terénu. Je to velmi těžká práce, objektivizovat všechny symptomy. Musíme si uvědomit, že covid-19 prodělalo v České republice několik milionů osob a je jasné, že se jako po každé jiné infekci může objevit tzv. „postinfekční syndrom“, který se moderně u covidu-19 nazývá „Long-covid“. Mít postinfekční syndrom u 1800 osob z několika milionu není zas tak špatné. Věkový průměr může být pro neznalého asi matoucí. Covid primárně postihoval osoby starší 60 let, protože někteří z nich se se léčili pro cukrovku, ischemickou chorobu srdeční, byli obézní a měli další přidružená onemocnění. Proto je dobré, aby se u lidí, kteří jsou nyní v péči pracoviště pana profesora Koblížka, věděl nejen věk, ale také počty přidružených onemocnění, jako je cukrovka či ICHS a třeba i body mass index. To nám řekne více než prostý věkový průměr.

„Je jasné, i z dat u omikronu, že očkování pomáhá, brání závažnému průběhu, brání hospitalizacím, brání úmrtím. Jsou to jasná, naprosto tvrdá data,“ prohlásil na brífinku Ministerstva zdravotnictví jeho šéf Vlastimil Válek. Těch informací vztahujících se ke koronaviru jsme už slyšeli tolik a mnohé z nich se ukázaly jako nepravdivé, že je namístě brát podobné výroky s rezervou. Ujistil byste veřejnost, že to, co o omikronu a očkování od ministra zaznělo, je skutečně prokázáno?

Vždy jde o to, jaká data máte k dispozici a jak je interpretujete. Vzpomínám si, že na jaře vyšla publikace od Ministerstvem zdravotnictví protežovaných vědců ve vědeckém časopise, kde prokázali, že očkování je lepší než prodělání nemoci. Od té doby to běželo v televizi, v rozhlase, novinách a podobně. Nicméně oni vědci prokázali, že očkování je lepší po dobu dvou měsíců od aplikace dávky, a to v porovnání s dobou šesti (!) měsíců po prodělaném onemocnění. Vědci měli pravdu, jen nezmiňovali dva měsíce ochrany po vakcíně oproti šesti měsícům po prodělaném covidu. Pro mě osobně je kritériem ochrany počet druhých infekcí (reinfekcí), protože všichni očkovaní musejí covidem v nějaké podobě onemocnět. Měli bychom tedy srovnávat vedle sebe osoby očkované, které prodělaly covid a nyní mají covid znovu, se skupinou osob, které nebyly nikdy očkovány, prodělaly covid a nyní onemocněly znovu. Při tomto srovnání najednou zjistíte, že v globálních datech za celou Českou republiku bez znalosti věku, jsou na tom neočkovaní výrazně lépe v počtu druhých infekcí, v počtu hospitalizací a hospitalizací na JIP. Toto by se mělo analyzovat.