Od dubna jsme několik týdnů sledovali v Česku vlnu demonstrací namířených hlavně proti premiéru Babišovi. Teď je letní pauza, něco podobného se dá očekávat i na podzim. Vypovídají něco o naší společnosti? O co tu jde?

Vypovídá to nikoliv o racionálním objektivním pohledu na jednotlivé politiky, vládu a premiéra – na jedné straně nekritický obdiv a v určitém slova smyslu i jejich zbožštění v očích části veřejnosti, a na druhé straně zcela neobjektivní negativní hodnocení práce a osoby pana premiéra. Tradičně, ode zdi ke zdi. Názorové rozdělení společnosti ztrácí čím dál více jakoukoliv kvalitu objektivního hodnocení, racionality a alespoň náznak schopnosti a ochoty věci diskutovat a nalézt řešení, které by mělo šanci na co nejširší veřejnou podporu – vše se přesunulo do hysterické emotivní pozice: buď jsi přítel, nebo nepřítel, buď jsi rusofob, nebo rusofil, buď jsi vítač, nebo xenofob… Možná by stálo za to, kdybychom si začali připomínat, že všichni jsme občané České republiky a všichni si poneseme v podstatě stejný osud, pokud jde o naši zemi jako takovou – tedy zejména až by nastal, nedejbože, nějaký velký malér.

Pan Babiš jistě není žádný anděl a nikdy to o sobě netvrdil… Ale není to ani ďábel… Ostatně jako kdokoliv z nás.be

Nepochybuji, že demonstrace budou pokračovat a „někde“ se velmi pečlivě pracuje na jejich přípravě – finančně, organizačně i programově…(bruselsko-sorosovská parta, magoři hrotící situaci v mezinárodní bezpečnosti, lidovecko-sudeťácká parta, kalouskovci, zeleno-greténská parta…?), ale ani náhodou nepůjde o žádné spontánní hnutí, vzepětí mysli národa jako v roce 1989. Ona tu totiž ta takzvaná svoboda a demokracie, po které někteří imbecilně volají… Ta už tady je kolik? 30 LET!!!

Půjde jen o účelové vyvolání tvrdého politického střetu – bez ohledu na respekt k výsledku demokratických voleb, respektive navzdory svobodným demokratickým volbám, přičemž celkem bez problémů dobře identifikovatelné politické subjekty tuší, že pro ně jde o poslední zvonění, o to, zda v dalších parlamentních volbách vůbec přežijí, či nepřežijí svůj statut takzvaných demokratických či tradičních stran politického prostředí ČR, tedy politických subjektů, kterým hrozí definitivní destrukce po 30 let nákladně budovaných klientelistických vazeb a penězovodů.

Velmi zajímavá je souběžně sílící tendence označovat část voličů za tupé, póvl či příliš staré. Ti, co tyto soudy vyslovují, jsou skutečně demokraté na slovo vzatí. Zatím je to tak, že obyčejní normální lidé mají celkem dost obyčejných starostí s tím, jak uživit rodiny, jak vybavit své děti do škol atd. – starostí, kterých je tolik, že zatím nevidíme důvod a nenacházíme čas vyrazit ve velkém (tedy ne nějakých pár desítek nudících se občanů) do ulic s hesly, která zase budou říkat, co chceme a nechceme my! Ale jednou to „někdo“ opět přepískne a pak dají obyčejní lidi vědět, zač je toho loket – tím v žádném případě nemyslím žlutohnědé (?!) milionchvilkaře