Americká politoložka Wendy Brownová se domnívá, že zdaleka největším testem demokracie může být boj s klimatickou krizí. Brownová hovoří o potřebě nových opatření, která nikdo nechce pocítit na sobě, ale každý údajně ví, že jsou potřebná. Bude podle vás v budoucnu v politice tlak na zavádění nových politik ve „veřejném zájmu“?

Víte, já jsem se hodně angažoval v ekologické problematice v 90. letech. Psal jsem o tom knížky a pořádal přednášky po celé republice i na Slovensku. Vysloužil jsem si jenom to, že mne nějací čučkaři z vnitra vedli v kolonce ekoteroristů. Dneska mám naopak obavu, že pokud se nepřipojím k ekologickému alarmismu, budu mít zase nepříjemnosti. Možná od těch samých čučkařů. Takže z opatrnosti vám říkám, že pokud se neukáže, že ekologická hrozba je obyčejný humbuk, bude to s planetou velice, velice vážné. 

Podle Brownové není šance, že budeme dál pokračovat ve stylu života, který jsme vedli do teď. „Jediným prostředkem je globální, nadnárodní moc. Nemůžeme se spoléhat na to, že jednotlivé regiony a národy udělají, co je v následujících desetiletích potřeba,“ říká Brownová v rozhovoru pro Deník N. Co na takovou představu říkáte?

Že se ta ženská zbláznila. Pokud by se uspořádala globální nadnárodní moc na demokratických principech, vždy nás spolehlivě přehlasují Číňani, Indové a brzy i Nigerijci, kterých bude už ve druhé polovině tohoto století více než všech obyvatel Evropy. Pokud by to chtěla paní Brownová udělat po zlém, nezbylo by jí nic jiného než vymyslet nějakou formu zeleného kolonialismu. Už vidím, jak jdou naši hoši bojovat do Afghánistánu za to, aby bylo v Praze čistější ovzduší.